DMD č. 18. pro 18. 4. 2019. Téma: Nehlaste se všichni

„Je to on,“ potvrdí Riccardo a odloží dalekohled.
„Jako by o tom někdo pochyboval. Ty vlasy ho prozrazují na míle. Po třech dnech cesty by měly mít tu slušnost a zplihnout a zmatnět prachem,“ stěžuje si Nicoletta
Zářící aureola zlatých vlasů, v níž lze tušit jezdce, se blíží k zámku.
„Kdo ho půjde uvítat?“
Nicoletta studuje svůj odraz v zrcadle, Margueritta sklopí oči (jako teď pokaždé, když se na ni Riccardo podívá, měl by s tím brzy něco udělat) a Paolo se tváří, že v místnosti vůbec není (přetáhly ho na svou stranu, holky jedny zatrolené).
„Tak tam půjdu já.“

Na večer domluvila Eva s Jaroslavem večeři u tety. Cíl byl jediný. Informovat Jarmilu o průběhu jedné konkrétní noci dřív, než se toho úkolu ujme nějaký jiný snaživý dobrovolník, a že jich přicházelo v úvahu hodně.
Evu tedy čekalo první setkání s Jarmilou.
Večeře proběhla dobře, teta pozvala i paní továrníkovou. Všem moc chutnalo a vše se vysvětlilo k všeobecné spokojenosti.
Když Eva poslouchala povídání tety a paní továrníkové, jak Jaroušek vždycky hezky spinká, když se pěkně napapá, její pohled se náhodně střetl s Jarmiliným. Obě se nahlas rozesmály.
Od té doby Eva věděla, že s Jarmilou si budou rozumět.

Drahá Dezinvektilo,

Nepřítel se netají tím, že nemá rád pokrytce: lidi, kteří otevřeně nebo skrytě považují ostatní za horší a soudí je. Viz podobenství a farizeji a celníkovi.
Náš odbor pro masové ovlivňování však odvedl vynikající práci: farizeje a celníka zkřížil. Vypěstovali druh člověka, který řekne: „Podívej, Bože, nejsem svatej: piju, do kostela chodím jen na Vánoce a řvu na lidi. Dám ale krk na to, že tamhleten, o kterém vím najisto jen, že chodí do kostela pravidelně a dává příspěvky na dobročinnost, něco zaručeně skrývá, takže je to pokrytec a já mám právo ho nesnášet."

Tvůj milující strýc Zmarchrob

"Tento úkol bude vyžadovat celé muže! A ženy! A trpaslíky! A zombie, děkuji, Regu. Zkrátka celé charaktery!" dokončil poněkud nemotorně větu kapitán Karotka.

"Patricij výslovně rozkázal..."

Posel zatahal Karotku za rukáv a něco mu zašeptal do ucha.

"Patricij výslovně požádal, aby Hlídka dodala jen ty nejlepší z nejlepších. Muž.. žen... osoby nesporných morálních i tělesných kvalit!" dál klopýtavě deklamoval Karotka.

"Tak to sem ten posel asi jen zabloudil," zabručel polohlasně seržant Tračník, aniž by pohledem uhnul od mušince na zdi přímo před sebou.

"Dobrovolníci prosím jeden krok vpřed!"

V mistnosti se nepohnul ani vlas. I červotoč v podlaze náhle ztichl.

První třídní schůzky a dav rodičů čekajících na informace o příznivém vývoji svého dítka, jeho bystrosti, dokonalé jemné motorice, milém a úslužném chování. Z kabinetu vycházejí proměnlivě spokojeně, první třídu asi nikdo opakovat nebude.
Na řadu přichází paní M. Po pozdravu zasedá, čeká. Učitelka vypadá rozpačitě. „No... Víte, paní M., jak bych vám to řekla... Nejdřív jsem si myslela, že je Klárka malinko opožděná.“
„Prosím? Proč?“
„Ona se vůbec nehlásí! Ale když se jí zeptám, vždycky odpoví správně.“
„Já si s ní promluvím.“

Doma.
„Klárko, proč se ve škole nehlásíš?“
„Mě to nebaví. A stejně mě paní učitelka nikdy nevyvolává...“

Žili jednou tři bratři.
Nejstarší stál vždycky trochu stranou. Přestože jako jediný vystudoval, matka si vždycky nejvíc cenila prostředního. Nejmladší byl zase rozmazlovaným miláčkem.
Když se osamostatnili, první bratr se rodině poněkud vzdálil, mladší bratři však rádi nechávali rodiče hlídat vnoučata.
Po letech otec umřel a matka už se neobešla bez každodenní péče. Jenže nejmladší bratr se odstěhoval z města a prostřední namítal, že bydlí ve vzdálené čtvrti. A tak zůstalo všechno na nejstarším. Staral se, jak mohl, jezdil za matkou prakticky denně, odmítal ji dát do ústavu.
Když nakonec zemřela, oba mladší bratři se okamžitě začali zajímat o dědictví.

Cestovat v pěti má své výhody. No… spíš výhodu. Náklady na auto jsou nízké. Potenciální výhodou mohou být i nízké náklady na taxíky, ukecáte-li taxikáře, že se vlezete všichni včetně batohů.

Taky má několik (mnoho) nevýhod. Pořád na někoho čekáte. Blbě se domlouváte na programu. Někdo chce jít nakupovat, jiný by mnohem raději popíjel pivo či tequilu. Buď mají plánovací náladu všichni (a tudíž by chtěli mít hlavní slovo) nebo jsou všichni pasivní (a nevelí nikdo).

Cestovat v pěti skládajících se ze čtyřech žen a jednoho muže přináší zároveň každý večer nezbytnou otázku.

„Kdo si ho vezme na pokoj tentokrát?“

Statek Farmářových stojí na kopci. Balíky slámy se občas musí odkoulet ručně. Balík jedoucí z kopce holýma rukama nezastavíš. Ani holí. Pod strání je rybníček. Rybníček přitahuje balíky jako magnet. Balík se z rybníčku vytahuje velmi těžko. Stojíš po kolena v bahně a snažíš se provaz navázat tak, aby při tahání traktorem, z kulatého balíku nesklouzl. Vždycky sklouzne několikrát! A vždycky v trase stojí nějaké šílené roští. Farmářku tyhle situace hodně baví. Minimálně první půlhodinu, když je ještě světlo.
No schválně, kdo z vás by to rád zažil?
Opakovaně.
Ve chvíli, kdy se nejvíc spěchá.
A stejně jí to baví.

„Pane, tu je dvesto najlepších vojakov, ako si žiadal,“ povedal veliteľ Joab a uklonil sa pred kráľom.
Dávid sa zadíval na zhromaždených mužov.
„Poznáš predpisy Tóry?“ spýtal sa.
„Áno, pane,“ odpovedal Joab rázne, no tušil, že sa schyľuje k nejakému maléru. Bol predsa len vojak, nie prorok ani levita.
Dávid ukázal na jedného z mužov. „Asael je zasnúbený, ale ešte sa neoženil. Joram stavia dom a Jehuda kúpil vinicu.“
Menovaní vojaci si bez slova vzali kopije a pobrali sa domov. Takéto veci sa v izraelskej armáde diali bežne...
Hospodin mal rozhodne veľmi netradičné názory na to, ako správne viesť vojnu.

"Proč jsi to vůbec jedl? Zelenofialové maso není přímo z časopisu "Jezte zdravě"!" vyjel Rimmer na Listera.

"Už mě nebavilo jíst maso z konzervy!"

"Ale ten parazit se ve vás rozmnožil! Mláďata vás pozřou zevnitř!"

"Nerada ruším, pánové, ale v důsledku nedávného útoku nemáme dost energie na provedení operace. Popravdě musíme šetřit se vším."

"Tak vyhodíme Listera do vesmíru a zemře dřív, než ho to sežere."

"Ale je tu i jiné řešení. Stačilo by vypnout tvoji projekci a měli bychom dostatek energie."

"I na žehličku na vlasy?" zeptal se kocour. "Je tu vůbec někdo, kdo chce toho dutohlava na palubě?"