Téma č. 00 - Došly kolíčky

Objeví se ve dveřích, ve tváři výraz hlubokého smutku.
„Je mi to líto,“ pronese tiše a položí na zem proutěný koš. Není plný, ale ani prázdný a přes okraj skoro laškovně vyčuhuje růžek látky. Pohledy přítomných jsou k tomu kousku tkaniny přitahovány téměř magicky.
„Co je na tom těžkého?“ podiví se starší žena. „Vždyť to neděláš poprvé, ne?“
„Já vím,“ přisvědčí dívka omluvně. „Normálně bych byla dávno hotová, ale tentokrát...“
Očima zalétne k oknu, za nímž vítr rve zažloutlé listí ze stromů.
„Snažila jsem se, ale vidíte sami. Co nepřidělám uletí. A mě došly kolíčky. Ven to prádlo prostě nepověsím.“

"Jdu do koupelny pro další kolíčky," konstatuje Pankrác.
"Jak to, že ti došly? Vždyť toho prádla na balkóně není víc, než obvykle," podiví se Jenovéfa.
"Přiznávám, někdy mi nějaký upadne, takže jej už používají sousedi. Vlastně podsedi."
"K nám by však zase měly padat kolíčky od nadsedů," logicky zauvažuje Zdirad.
"Ano, ovšem bydlíme vysoko a máme mnohem více podsedů než nadsedů. A vzhledem k gravitaci se od výškové polohy odvíjí pravděpodobnost přírůstku či úbytku kolíčků," vysvětluje Pankrác.
"Tatínku, ve své teorii musíš zohlednit šikovnost věšečů v jednotlivých polohách," reaguje Jenovéfa.
"Pravda, dosti rozumování, radši si budu dávat bacha," uzavírá Pankrác.

Už si na nic dalšího nevzpomínám. Podíval jsem se kolem sebe, na všechny ty papíry připnuté na zdi. Byly jich stovky. Abych to objasnil, včera jsem dostal úkol od psycholožky, abych vyjádřil svoje vzpomínky na minulost. Pomáhá mi to vyrovnávat se s úzkostmi. Divil jsem se, kolik si toho pamatuju.

V mém pokoji byly sundané všechny obrazy, skříně odsunuté, aby se tam všechny obrázky vešly. Bylo to jako obří komiks. Odložil jsem tužku, abych pověsil poslední obrázek. Vešel se na poslední místečko. Připnul jsem ho na zeď posledním kolíčkem. Přišlo mi to právě včas. Došly mi kolíčky, došly i vzpomínky.

Prásk! Buch!
Zhluboka se nadechla a přelétla očima dvě barevné řady svých věrných. Bude je muset doplnit. V horku i mrazu, dešti, větru, sněhu i krupobití dělají, co mají. Drží. Dokud se nezlomí.
Utřela si slzy a popotáhla. "Tak jo kluci. Zas vám to povyprávím." Ohlédla se ke dveřím. Kolem futra se udrolil další kousek zdi. Přisunula těžký škopek blíž a nacvičenými pohyby svěřila během krátké chvíle svým "klukům" nejen jeho obsah, ale i všechny těžkosti světa. Slyšeli její modlitby, písničky, pláč i smích i pochybnosti. A drželi. Věrně a spolehlivě.
Objednávka se nezdařila. Na skladě nejsou. Snad brzy dorazí.

"Řekl mi: Nevíte, že je válka, madam?" citovala Theodosia kupce a zahodila prázdný košík. "Co si myslí? Že kvůli válce začnu chodit nahá?"
Zněla natolik rozhořčeně, že se nikdo z přítomných nezmohl na slovo.
"Ani si to nepředstavujte!" dodala do nervózního ticha.
Washington se podíval na Lafayetta, ale ten rychlým gestem přehodil úkol vymyslet adekvátní odpověď Hamiltonovi.
"Musíte chápat, že potřeby armády..."
"Armády?" přerušila ho. "Myslíte bandu pobudů, co nepotřebuje nepřítele, protože jí stačí neštovice a tyfus? Abych drhla dům denně octem... Kdyby si aspoň prali..."
"Samozřejmě, mýdlo je, ale..."
"Já vím. Prostě nejsou. Ani jeden. Na celém východním pobřeží!"

Po hodinách cesty v autě bez klimatizace konečně vylezli na čerstvý vzduch.

"Nepůjdeme na pivo?" pronesl.

"Nejdřív bych postavila stan," odpověděla zničeně.

Neřekl ani slovo, jen otevřel kufr a vyndal pytel se stanem a dali se společně do práce. Vypnout pruty s vnějším pláštěm byla otázka minuty. Na háčky zachytit vnitřní ložnici dalších pět minut.

"Kde jsou kolíčky?" ozvala se po chvíli hledání.

"Došly," odpověděl tiše.

"Jak došly?" nechápala.

"Došly na botník. Tam znavené usnuly a spí," dodal s omluvným úsměvem. "Cestou jsme jeli kolem obchodního centra. Zítra tam dojedu koupit nové."

"Nepůjdeme na pivo?" navrhla.

Neměl jediného slova námitky.

"Dáte si párek? Mám tady specialitu, Klačský klacky, tý barvy si nevšímejte, dávaj tam zelenej pepř, rozumíme, čichat k nim taky nemusíte, Jack Hniloba je spolehlivej dodavatel, tutovka, za to ručím vlastní, no, možná ne hlavou, ale dva zuby bych risknul, obzvlášť ty vyražený. A co omáčka, hele, Zhouba magikova je dneska v akci, správně uleželá, pětka za všechno, ať tratím, co?"
Drobný mužík se s nadějí zadíval na vysokou zahalenou postavu. Kdyby to nebylo fyziologicky nemožné, řekli bychom, že kápě nabyla mírně udiveného výrazu.
DÍKY.
Kolík Aťsepicnu spokojeně vyřídil objednávku. Nevšiml si, že jeho tělo se přitom ani nehnulo.

Že má Vetinari rád křížovky, věděla snad celá Zeměplocha. Ostatně, zábava je to ušlechtilá, že. Tříbí mluvu, rozšiřuje vědomosti... zkrátka trávení volného času vhodné pro tyrana a vládce. Jen kdyby v poslední době křížovky neustoupily zábavě jiné, poněkud dětinštější.

Veliký stůl byl zcela zaplněn řadami a řadami cínových postaviček, do detailu vyvedených a omalovaných. Rytíři a elfové. Skřeti nezeměplošského druhu. Vzadu, u skály, obrovská černá postava s palcátem v ruce, před ní leží rytíř s rozlomeným mečem...

Patricij ankh-morporský si do detailu skládá první poražení Sauronovo. S koňmi a zásobovacími vozy. A stany... tedy, až mu přijdou ty zatracené kolíčky.

Bylo krásné letní odpoledne, ve vzduchu kromě květin vonělo i čerstvé dřevo, na blízké louce se pásly krávy a byl čas na diplomatická jednání.
"Nemyslíš, že je ta stavba poněkud... naddimenzovaná?"
Bušení na chvíli přestalo.
"Proč?"
"Máme přece jen tři pole, nepotřebujeme tak velký..."
Odmítavé mávnutí sekerou.
"A ostatní?"
"Ti si to přece nechávají..."
"Bude to zadarmo. Voda teče sama."
Poslední slova byla trochu nesrozumitelná. To víte, plná pusa.
Bušení pokračovalo, hluché k argumentům. Asi deset minut. Pak zůstala najednou napřažená ruka prázdná.
"Končíme."
Sekera málem letěla do potoka.
"Cože?"
"Došly kolíčky."
"Zase? To ale takhle ten mlýn letos nespustíme!"

Došly kolíčky, došel toaleťák, došel sýr, došel chleba, došla rýže, došly těstoviny, došly vložky, došel sprcháč, došla zelenina, došlo ovoce, došly i konzervy, došly nervy, došla nálada, došel humor, došly naděje, došla pošta a to je zrovna to poslední, co by člověk čekal, že dojde, došel deodorant, došly peníze... na účet, to je dobrá zpráva, došel i smutek, už žádnej nemám, došla marmeláda, došel med, došel i led, to je výrazů změť, došla čokoláda, došla mi slova a to jich má bejt jenom sto, došel MAXIPES FÍK, ne, to nedává smysl... jestli mi dojde i čaj, tak si to hodim.