DMD č. 19. pro 19. 4. 2020. Téma: Rekonstrukce

Čím přesně se zabýváte?
Věnuji se rekonstrukcím fotografií? S kolegy jsme odhalili způsob, jak za pomoci interpolace funkcí z části fotografie určit její zbytek.

Matematici pro mě vždy byli géniové, kterým jsem nerozuměla. Mohl byste mi objasnit tu interpolaci?
(rozpačitý úsměv) Raději ne, je to složitá technika, na jejíž vysvětlení bych potřeboval několik přednášek. (úsměv)

Dobrá, (smích) zpět k fotografiím. Vy tedy tvrdíte, že když vám dám polovinu fotky, vy tu druhou dokážete uhodnout?
Téměř. Když máme k dispozici alespoň 60 procent pixelů, tedy mírnou většinu, zbylé z nich se stoprocentní přesností určíme.

To je úžasné! Jak to děláte?
Lžeme.

Rickovu sázku slyšela i Catherine, ovšem její reakce byla poněkud jiná než ta Edvinova.
„Ale to přece nemůžete dopustit!“
„Ježiši, neřvi tolik, bolí mě hlava,“ zaskučel děda, nicméně ze zkušenosti s vlastní vnučkou tušil, že tím to neskončí. „A klídek, pokud by náhodou máničku nebo někoho z těch písečnejch hovad něco zabilo, tak mi stačí kousek DNA a můžu provést kompletní genetickou rekonstrukci na kvantový úrovni...“
„Cože?“
„Prostě ho poskládám zpátky a nebude mít ani škrábnutí.“
„A to byste dokázal?“
„Jasně, s prstem v nose.“
„To je dobře.“
Lhát patnáctileté holce ze začátku devatenáctého století bylo možná až moc snadné.

Majitel obchodu s uzeninami ležel s podříznutým krkem nehybně na zemi.

"Jak se to stalo, zjistíme pomocí rekonstrukce, Nobby. Já budu majitel a ty vrah," řekl Tračník a vzal do ruky klobásu. "Než vrah vešel dovnitř, majitel si vzal klobásu k svačině." Aby akci předvedl, velký kus ukousl.

"Není divné, že jedl vlastní zboží?"

"Jsi snad majitel? Ukaž mi, jak přišel vrah!"

Nobby vyšel ven a vrátil se dovnitř. "A myslíš, že se vrah taky předtím nasvačil?"

Duch Petra Řezníčka pozoroval zděšeně dva strážníky. "Myslíte, že se k něčemu dostanou?"

OBÁVÁM SE, ŽE VÁŠ OBCHOD BUDE DO TÉ DOBY VYBÍLENÝ.

,,Ticho prosím! Takže jsme se dohodli? Potřebuje rekonstrukci od základů?" s nebezpečný výrazem se rozhlédl po shromáždění. Ostatní se po sobě zahanbeně dívali. Věděli, co si všichni myslí, ale nikdo se neodvážil nic namítnout. Vypadalo to, že nemají na výběr.

,,Otče, není to přece jen trochu krutý trest?" namítl po chvíli ticha opatrně Apollón.

,,Chci lidstvo celé zahubit. Protože jejich chování si zasluhuje trest. Ze světa zmizela poctivost a lidí se zmocnila touha po majetku. Obelhávají se a podvádí navzájem. Poznají hněv mocného Dia. Ale nebojte se. Vytvořím pokolení nové, zcela odlišné od dřívějších lidí. Svůj slib stvrzuji nejsvětější přísahou."

Svatopluk Vrána uměl být okouzlující. Tvrdil, že je překrásná a jak obdivuje její inteligenci, v otázce ženského vzdělání, práce a volebního práva s ní naprosto souzněl. Poslouchalo se to všechno až příliš pěkně.
Lži rozpletla pozdě, hořce si vyčítala, jak byla naivní. Jak mu sedla na lep sladkých slovíček, jak se v jeho očích toužila stát důležitější a výjimečnější. Ze všeho nejvíc si vyčítala, že nemlčela o rodovém daru.
Opustit jej těžké nebylo. Uvést jeho mysl do původního stavu nemožné. Nakonec zvolila kompromis: obalila určité vzpomínky krustou, vetkla mu do mysli ovlivnění, že je ošklivá modrá punčocha. Naštěstí to fungovalo.

„...a tohle svedeme pod zem. Ušetříme za podlahový topení. Probouráme světlíky a uděláme tu skleník.“
„Ale zlato, tohle jsou moje lávový jezírka... potřebuju je pro práci.“
„Práci? Pche! Jenom si sem vodíš málo oblečený holky, zavěšuješ je tu v řetězech a chlubíš se jim svejma plánama na světovládu. A ještě tomu Anglánovi. Vždycky z něj táhne martini.“
„Udržovat nějakou míru společenskýho života je pro mě jakožto superpadoucha nezbytný! Lávový jezírka potřebuju!“
„Ne, neexistuje...“

„To je zase den,“ obrátil se jeden uniformovaný hrdlořez na druhého, když rozhádané hlasy odezněly směrem k mutantnímu zvěřinci. „Počítám, že večer minimálně odpálí vodíkovku na Washington.“

"Nedejchej tímhle tónem!"

"Cože?"

Řekla jsem ti, ať tak nefuníš!"

"Lásko... stalo se něco?"

"Jsem na tebe naštvaná!"

"A co jsem provedl?"

"To jako nevíš?! Rozešel ses se mnou a ještě přede mnou projíždíš cizí holky na Tenderu!"

"Ehm... co? O čemkoliv z toho bych měl něco vědět."

"Říkám ti, že jsi se se mnou rozešel!"

"Kdy???"

"A pak jsi si prohlížel holky na Tinderu! Přímo přede mnou čučíš na mobilu na Tinder!!"

"Miláčku... vždyť jsem se právě vzbudil. A ty taky."

"A?!"

"Nebyl to náhodou jen špatný sen?"

"Možná..."

"Lásko..."

"No tak se mi to zdálo, no!"

Hluboký povzdech

Takže čím začnu?
Tělem. Jeden postarší trup by tu byl.
Co tam mám dál?
Nějaké končetiny. Ruka. Ruka. Noha. Noha. Cajk.
Prsty?
Jeden, dva, tři… deset.
A ještě jedna sada u chodidel.
Drží to pohromadě?
No, když do toho nebude nikdo moc šťourat, mohlo by to projít.
Je to celé trochu rosolovité, ale přimhouřím oko.
Oko!
Nesmím zapomenout na hlavu!
Nezbytně s příslušenstvím. Nějaké ty oči, uši, pusa, nos? Odškrtnuto.
Vypadá to, že je to všechno.
Pro jistotu to projdu ještě jednou.
Jo, všechno tu leží.
Ten budík pořád ještě zvoní?
Asi bych už konečně měla vstát a zastavit ho.

"Je to tu krásný," přemýšlela.
"Ale bude to chtít hodně práce, aby to tak vypadalo," zasmál se.
"Hmm, aspoň si to tu přetvoříme k obrazu svému," řekla spokojeně. Byla spokojená. Víc než to. Byla nejšťastnější v celém svém životě.
Stála tam a pozorovala, jak paprsky slunce ozařují zaprášený parapet a nemohla si pomoct, ale přišlo jí to nádherné. Tešila se, až se pustí do práce. Až bude z toho prachu kýchat. Jo, poprvé v životě se na něco takového těšila. Poprvné v životě si totiž nepřipadala sama a ztracená. Konečně měla svůj směr, a dokonce viděla cestu. Poprvé milovala budoucnost.

Sekretářka položila před Hesper Gampovou, členkou Starostolce pověřenou dohledem nad kouzelnickou mládeží, útlý spis nadepsaný „Napadení sirénou“.
´Kde se vzala siréna v Anglii´, podivila se a zvědavě se vrhla na složku.

´Hm, malí kluci sami v noci v lese, z toho kouká pořádná pokuta pro jejich rodiče´, usoudila a četla dál.
´Sirény taktéž, měly sice povolení ke vstupu do Anglie udělené Odborem pro dohled nad kouzelnými tvory, ale neuhlídaly si mládě. To bude k pokutě i vyhoštění.

Zavolala sekretářku: „Galatheo, vzhledem k tomu, že je známé místo i aktéři, není třeba rekonstrukce, takže pozvěte všechny účastníky řízení na příští týden.