DMD č. 16. pro 16. 4. 2021. Téma: Motýlí křídla

Vídával jsem ho před domem na dřevěné lavici. Starý pamětník. Vždycky se rád dal do řeči a já se zájmem poslouchal.

Povídal o tom, jak bojoval v Pacifiku za druhé světové. Pak ho zajali Japonci a dali ho do pracovního tábora. Ve válce se naučil anglicky a trošku japonsky. Jednou mě požádal, jestli si nemůžeme popovídat chvíli v angličtině, protože od té doby si neměl s kým v tomto cizím jazyce promluvit. Po tolika desetiletích bez praxe mě jeho perfektní angličtina skutečně překvapila a dojala.

Říkával, že život je jako motýlí křídla – pestrobarevný, jen na nich odletět tím správným směrem.

Naše křídla jsou krása a dokonalost sama.
Křídlo je ruka. Palec volný a zakončený drápkem, prsty dlouhé a tenké.
Věděli jste, že netopýří křídlo je nejrychleji se hojící savčí tkáň? Nic jiného nám nezbývá. Je velmi snadné křídlo natrhnout nebo jinak poškodit.
Díry v křídle hojí dobře. S menšími dokážeme bez problémů létat. Poraní-li se ale okraj křídla, blána nemusí srůst do původního tvaru a pak se nám může hůř lítat. Možná uplachtíme pár metrů, protože díky skvělé koordinaci prstů dosáhneme negativní klouzavosti (sic!).
Blána křídla je navíc pružná a můžeme do ní zabalit mimino.
Který jiný druh tohle má?

Když jsem poprvé přišla k němu domů, vyděsila mne scenérie, kterou jsem zřela. Desítky motýlích křídel ve skleněných vitrínkách visely v pokoji na dlouhé stěně bez oken za čelem postele.
Avšak jeho medový hlas vábil příliš silně. Jeho pevné paže dopřávaly kýženou jistotu. Jeho blankytné oči nabízely možnost bezbolestného utonutí. A tak jsem si s postupem času zvykla na křehká okřídlená tělíčka bez života.
Dokonce jsem si zvykla i na jeho blízkost, na jeho doteky; natolik, že jsem se jim jednoho dne poddala docela.
Příštího rána na stěně v jeho pokoji visel motýl a pod ním bylo vepsáno mé jméno.

Začalo to ako sľubný biznis plán. V roku 1788 vysadili osadníci v Austrálii opuncie, chovali na nich červce a z tých vyrábali drahé karmínové farbivo.
Miestne podnebie opunciám náramne svedčilo a populácia doslova explodovala. Za 150 rokov pokryli opuncie 25 miliónov hektárov.
Farmári skúsili naozaj všetko: postreky, arzénové pary, vypaľovanie, vykopávanie, drvenie parnými valcami, hubenie vtákov, ktorí roznášali semená. Ale opuncie naďalej prosperovali.
Nádej priletela na jemných, nenápadných motýlích krídlach. Austrálčania vypustili milióny motýlikov Cactoblastis cactorum a ich húsenice sa s chuťou pustili do prerastených opuncií. Za pár desaťročí ich takmer úplne zožrali.
Krajina sa pozvoľna spamätala z kaktusovej invázie.

Když přijde žena do jiného stavu, s nezanedbatelnou pravděpodobností se vrhne na četbu odborné literatury o mateřství. Některé informace tam uvedené jsou akurátní, další lehce učesané, jiné pro jistotu zaobalené a spousta jich chybí úplně. Jedním z krásných příkladů je to, co očekáváte podle knih přibližně ve čtvrtém až pátém měsíci a co se v těchto knihách označuje jako třepotání motýlích křídel, neboli první pocítitelné pohyby miminka. O tom, že to nesnesitelně lechtá v místech, kde jste byly zvyklé mít močový měchýř, a podrbat to nejde, už se moudré knihy nezmiňují. A o tom kung-fu, co následuje, taktně mlčí taky.

Identická dvojčata nikdy nejsou zcela identická. Liší se otisky prstů, drobnými detaily, povahou, nadáním. Váže je pouto, křehké jako motýlí křídla. Cítí, když se druhému něco stane.
"Ne, to není možné. Ivan měl nad levým okem mateřské znaménko."
Kyrylo nemá žádné.
Proč se Ivanova vražda nedostala na zvláštní oddělení?
Kolem sedí Ivanovi sourozenci a jejich drahé polovičky.
"Měl Ivan manželku?"
Společnost nasadí kyselé výrazy a náhle se rozmluví.
"Měl doma vdanou paničku."
"Vdanou, ale ne za něj."
"Zdrhla k Ivanovi od toho svého magora."
"Ona je ale taky dáreček."
"Pořád u nich lítaly talíře a manžel jim stál pod okny."

Krajina byla zahalena v mlze a těžko rozeznatelná, tak jako tvář nevěsty pod závojem. Krásu města zalehly mraky.

Zvuk sirény proťal vzduch krátce po poledni. Vymezený čas na útěk byl neúprosně krátký. Pumy se jako špendlíky zabodávaly do ulic, domů a jiných objektů. Pouze několik minut ohlušujícího dunění. Pouze několik minut paniky a hrůzy.

Praha si promnula oči od prachu a oněmělá zděšením hleděla na tu zkázu. Karel IV. by zasténal. Emauzy, které založil, klenot gotické architektury, dostaly zásah. Jejich důstojnost splihla, sténala mezi troskami. Průčelí a klenba se zřítily. Bez věží vypadaly uboze, jako motýl bez křídel. K politování.

"Jak slavný spisovatel science fiction vnímá, že se dožil doby, o které kdysi psal?"
"Nepovažuji se za slavného, ale děkuji. K vaší otázce - psal jsem o různých dobách, i o svém dětství, ale vždycky jsem psal především o lidech a jejich pocitech."
"Změnil byste něco na svém životě, kdybyste měl tu možnost?"
"Rád bych, aby mi Charles Boonder ve třetí třídě nerozbil nos. Ale třeba bych pak nepotkal svoji Margueritte. Vždyť víte, jak to je s tím motýlem a jeho křídly."
"Burácení hromu, jistě. A co kromě psaní vás v životě těší?"
"Mých dvanáct koček a dvanáct vnoučat. Tak rovnoměrně."

Skomírající Komedii držely nad vodou tryzny, neb divadlo na rozdíl od pohřebních sálů nabízelo lidské ceny za pronájem. Humoru v zarputile zářných zítřcích stejnorodé rovnosti všech neopeřených dvojnožců pšenka nekvetla, neb meze bezpečného, to jest hřejivého, posrstného, jen do mrtvol kopajícího smíchu se povážlivě zužovaly: lidé den ode dne křehčí motýlích křídel, nové dysforie a úkornosti hlásící se o svůj podíl na odčinění dávných křivd rostly jak houby po dešti; a jako by aprílově pršelo pořád.
Spoléhat se na pravidlo, že málokterý divák má dost fištrónu, aby vztáhl výsměch na sebe, nebylo lze, neb představení pod kontrolou samozvaných editorů mravů.

Byl vyčerpaný a zraněný, cítil, že spolu s krví z něho uniká i život. Schoval se v jakémsi sklepě. Byla tam tma a kupodivu ticho, slyšel jen svůj vlastní sípavý dech. Ruce si tiskl k ráně.
Takže tohle je, zdá se, konec. Představoval si ho jinak. Kdysi mu někdo řekl, že život odnesou motýli na svých křídlech. Ta pověra tehdy vyvolala úsměv.
Najednou se mu zdálo, že něco ucítil. Nepatrný vánek na tváři.
Motýl. Zcela jasně ho viděl před sebou, pomalu se vznášel nad jeho obličejem. Jak to, že je tu najednou světlo?

Na studené tváři mrtvého seděl lišaj smrtihlav.