DMD č. 16. pro 16. 4. 2021. Téma: Motýlí křídla

Nebe bylo plné bobtnajících černých mračen, voda temná, vichr zlověstně hučel a vůbec se zjevně schylovalo k něčemu, co by bylo nejlepší pozorovat z tepla domova s hrnkem něčeho na zahřátí*, a Azirafal zoufale pobíhal po břehu a volal na mizející zvíře.
"Ty si prostě nemůžeš pomoct, co?" okomentoval jeho snažení Crawly.
"Jednorožci za nic nemohou!" zamumlal anděl. "Nezaslouží si smrt."
Crawly nadzdvihl obočí. "Já myslel, že je to nevýslovné."
"Dej pokoj, démone!"
Crawly se kupodivu nehádal. Jinak by možná musel přiznat, že před chvílí zahlédl proletět kolem motýla a malým, docela nepatrným vnuknutím nasměroval jeho křídla zpátky k Arše.

Vážné zdravotní obtíže si svým neuváženým rozhodnutím přivodil slavný motýlí akrobatický letec. Šampion své disciplíny skončil v důležitém závodě poslední, protože se téměř nedovedl udržet ve vzduchu. Později se ukázalo, že náhlou ztrátu kondice způsobila spolupráce se sponzorem.

Ten požadoval, aby logo společnosti bylo vyobrazeno nejen na dresu sportovce, nýbrž i na jeho křídlech. Tvrdil, že potenciál takové reklamní plochy by bylo škoda nevyužít. Připevnění reklamní fólie však způsobilo motýlovi kromě prohry i nepříjemné poranění křídel.

Lékaři doporučili letci v rámci léčebné kúry popíjet jistý energetický nápoj. Sportovec však odmítá prozradit, o jakou značku jde.
S reklamou prý nadobro skončil.

K Morgavse třepotavě přiletěl motýl s polámanými křídly a sedl si jí na prst.

"Mordydy, jakpak se ti to stalo?" řekla Morgavsa.

"A co je vůbec zač?" zeptala se Morganka.

"Lepidoptera magiaeum," ozval se tenký hlásek.

Morganka vykulila oči.

"To je kouzelný magimotýl, Morganko. Pro čarodějky je užitečný, ze zbytku jeho kukel se dá připravit posilující lektvar. Myslím, že ta polámaná křídla spravíme rychle."

***

"Tak tady je ta kukla, ze které jsem se vylíhnul," poděkoval jim motýl.

"V životě jsem neviděl mluvícího motýla," brblal Krákal.

"A já zase mluvího havrana," odpověděl mu motýl, ale než se Krákal stačil rozčílit, odletěl.

Vítr rozvlnil jarní trávu plnou žlutobílých ostrůvků květin. I nebe bylo žlutobílé, trochu zatažené od západu, jako by mělo brzy pršet. Na mezi pod vrbami seděli dva bratři a právě jim spolu bylo moc dobře.
"Prvosenky jsou léčivé květiny, působící proti-zá-nět-livě," četl Elrohir nahlas.
"Hele, jak hopsá!" na to Elladan.
"...ty může asi žrát."
"Kdo má majinký heboučký pacičky?"
"Nemačkej mu bříško, před chvílí obědval."
"Víš, že ta mámina kniha byla o skutečných miminech, že ano?"
Medvídek se překulil na záda a mžoural na nebe s nevinným údivem.
"Hele, žluťásek!"
Elrohir se zasmál. "To znamená, že léto bude úplně parádní!"

„Tak,“ řekl Harry. „Princip znáte. Základem je šťastná vzpomínka. Teď byste to mohli jeden po druhém vyzkoušet. Začne třeba…“ zrak mu padl na Angelininu havraspárskou kamarádku, „třeba Lily.“
„Tak jo!“ Nadšeně postoupila doprostřed.
„Jsem zvědavý, jakou podobu bude Lilyin patron mít,“ zašeptal Neville. „Možná motýla. Hodilo by se to k ní, jemný, pestrobarevná křídla…“
„No, aby ses nedivil,“ ucedila Angelina.
„Do háje, co je to za bestii!!!“ vykřikl zděšeně Harry.
„Tak to si děláš psinu,“ hlesla Lucy.
„Spíš medvědinu,“ opravila ji Lily. „Myslím, že je to lední medvěd.“
„Poslyš, ale normálně… normálně nejsou takhle obrovští, že ne?“ ujišťovala se Angelina.

Vstoupím do obýváku. Na koberci výjev jak z antické tragédie. Dítě si svačí ruku. Už má v sobě tři prsty. Tváří se, že zvládne i čtvrtý. Ctěná choť leží na zemi, ruce rozhozené, spokojeně oddychuje. Padla únavou vprostřed četby jedné z mnoha pískacích knížek.
„Co se tady…?“ Ani nedořeknu. Žena zamrká. Probere se. Směje se mi, že jsem vzhůru nohama. Zamává rukama ve vzduchu, snažíce se zvednout zpět do sedu.
„Co děláš? Čekáš na golfský proud?“
Oba se rozchechtáme jako blázni.
„Ne, ty pako. Dávám na odiv svá motýlí křídla.“
Kojenec mezitím usnul. Pár prstů si prý nechá na příště.

Ginny čekala u jídelního stolu. Hodiny odtikávaly a udávaly rytmus její narůstající prázdnotě.
Harry chodil domů čím dál později.
Děti už dávno spaly, dům oddechoval rytmem jejich snů.
Sledovala oknem vločky snášející se na zem pod světlem pouliční lampy a cítila, jak v ní třepotá smutek svými motýlími křídly.
Kdysi jí přinášely pocit štěstí, když ho uviděla a on se na ni usmál.
Nebo když na něj jen myslela, pokud byli daleko od sebe. Jako ten rok, kdy se vydal zničit Voldemortovy viteály. Věřila v něj a její láska rostla.
Po těch letech nezeslábla, jen ji čím dál víc bolela.

Strach, zášť a bezmoc byly často jediným jídlem, která Wei Wuxiana musel ten den strávit. Jeho prsty se třásly, když hrál na flétnu a udržet na tváři svůj pověstný úsměv bylo prakticky nemožné.
Život vůdce skupiny uprchlíků, které zbytek světa nenáviděl, se občas dal jen těžko nazývat životem. Chyběli mu sourozenci. Chyběl mu domov. Lotusy a jezera.
Tady byla jen smrt.
Jeho chmury přerušil dětský hlas.
„Létáme!“ zvolal Wen Yuan a ukázal mu dva motýly upletené z trávy. Se smíchem s nimi mával ve vzduchu.
Wei Wuxianem projel osten hanby a lásky k tomu dítěti.
Bylo to těžké. Ale nelitoval.

Leonardo da Quirm kreslil do svého bloku. Nákresy, výpočty a několika úplnými studiemi pokryl i přilehlé oblasti.
Ale vraťme se k tomu hlavnímu. Křídlovému postroji.
„Co tomu říkáte, pane?“
Vetinari zamyšleně obešel stojan. Nedalo se popřít, že to muselo dát práci. Křídla byla tvořena šupinkami z hedvábí, natažena na tenkou bambusovou kostru nezaměnitelného tvaru a opatřena popruhy.
„Už je to vyzkoušené?“
„No... tady to funguje. Venku...“
„Vezmu si to a nechám prozkoušet.“

O jednoho dobrovolníka a velký stoh slámy později.
„Mrzí mne, že to nefunguje, pane. Noby se na motýlí letku tak těšil.“
O Elániův sarkasmus byste zastavili splašené stádo.

"Jsi tu brzy... dřív než jsem čekala... ale to je dobře, potřebuji ti něco říct a jinou formou to nešlo."
"Kde to jsem?"
"Na místě, kde neplyne čas ani prostor. Někde na pomezí všeho bytí a nebytí... jsi doma Ernaeli!"
"Nedává to žádný smysl..."
"Měl bys znát pravdu o tom, kdo jsem a odkud pocházíš. Nemám odvahu ti to sdělit... ne dokud stojíš přede mnou," holčička se bojácně zadívala do země. "Vypadá to, že vajíčko a Mullet si tě oblíbili. Snaží se pro tvůj návrat. Roztáhni svá křídla, Ernaeli!"

Na mrtvé tělo usedl nádherný motýl. Do těla se vrátil dech.