DMD č. 26. pro 26. 4. 2021. Téma: Dal bych si tu čtvrtou

Když se konečně vyhrabou na kopec, je to ke školce co by kamenem dohodil, první je ale na řadě vydatná svačina. Zásoby se tenčí a druhá zmrzlina za den je kategoricky zamítnuta, a tak nakonec skončí v nedalekém obchodě, nerozhodně bloumající mezi regály.
„Jakou chcete tyčinku?“ zeptá se holka bez sluchátek. „Kakaovou bez kakaa, kokosovou bez kokosu, nebo tuhle malinovou, která je z jablek?“
„Nějakou čtvrtou bychom si dát nemohly?“
„No ještě je tu jedna bez mouky, vajíček, cukru, mléka i ořechů. Za pětatřicet.“
Nakonec skončí s trsem banánů a třemi houskami. Nejsou tak bohaté, aby si mohly kupovat nic.

Geraltovi se podařilo minout mou náruč snad o milimetry. Bláznivý mutant. Nepočká, a teď tu leží v komoře, nožky má nahoře. Potřásl jsem hlavou a odolal nutkání zatřást s těžce raněným. Vystačím si s hlasitou mluvou.
„Geralte! Kde máš nějaké ty svoje lektvary?“
Možná jsem křičel až moc, Marigold si urychleně zacpal uši a Milwa bolestivě zamrkala.
„Truhlička. A neřvi.“
Aha, tak jsem křičel až moc. Prohrabal jsem věci a našel dřevěnou truhličku. V ní, v odděleních vycpaných slámou, různé flakonky.
„Mám. Který z nich?“
„Ten čtvrtý,“ vydechl Zaklínač a omdlel.
Čtvrtý... ale z které řady? A z kterého konce?

První láska je nezapomenutelná. No, ta naše byla zapomenutá raz dva.
Podruhé do stejné řeky nevstoupíš…o půl roku později jsme se potkali a nové vzpomínky zahlušily ty staré. Ale rok se s rokem sešel a hádek bylo víc, než usmiřování.
Do třetice všeho dobrého. Tak nadějně to zpočátku vypadalo, než začala prosakovat stará zranění. Z příslibů věčnosti zbylo pár hořkosladkých měsíců.
Dělal, jako by neuměl do pěti počítat. Prý by si dal čtvrtou šanci, začneme od nuly, udělá první poslední, budu v sedmém nebi. Ale to se přepočítal. Bylo mi jasné, že by to šlo zas od desíti k pěti.

„Dal bych si tu čtvrtou,“ zavrčel mlsně čtvrtý jezdec Apokalypsy ve vlčí kůži. A držel se stopy více pro svou chuť než rozkaz alfy. Ve svém dychtění po té tmavovlasé dívce se stal až příliš hluchým ke svým instinktům, příliš slepý ke znamením, takže neviděl, co varovalo řadu jiných. Nepostřehl bílý roh, který vždy přivolá pomoc, ani luk, který nemine cíl. Necítil stopy Vánoc, na jejichž existenci dávno zapomněl. Osudně přehlédl, že byla pod znamením Lva, jenž byl vládcem nad jejím životem i smrtí. A kde je Lev, tam ani smrt nebere, a tak hladová smrt zemřela mečem budoucího krále.

"That one!" Raising his voice and pointing, Rimmer practically bounced up and down, his nostrils flaring. "Number four, please!"

"Rimmer!" Lister hissed, pulling on his sleeve. "They're people. Ye can't just go 'I'll have a large four, no MSG and extra chillies'!"

"They're for sale, aren't they?"

"They're providing a service!" Lister kept his voice down, hoping none of the sex workers heard. "Why did you drag me in here, anyway?"

"To have sex!" Realizing his words, Rimmer ran towards the increasingly confused woman he'd picked out. "Heterosexual sex!"

"Enjoy," Lister muttered, waiting for him to run back out again.

"Pojď za mnou," vyzval mě mistr zlovec. Přehodil jsem si přes hlavu dlouhý plášť a vykročil za mistrem. Ten šel evidentně najisto. Nos měl vysoko ve vzduchu a chřípí se mu chvělo, jak zuřivě vtahoval podvečerní vzduch.
Proklouzli jsme mezi cihlami polorozbořeného domu do jeho sklepení. Mistr chvíli hledal zatarasený vchod, ale trvalo to opravdu jen chviličku.
"Co tu děláte?" zalekl se majitel ono úkrytu.
"Jdeme se k vám napít," řekl s úsměvem mistr.
"Tak to jo," vykouzlil úsměv stařík. "Mám chlebový kvas, na slunci kvašené ovocné víno, metanolovou pálenku a okenu."
"Dáme si to poslední," olízl se nedočkavě mistr.

Když jsem se probral, kolem byla naprostá tma. Ležel jsem na pohovce a slyšel, že právě hraje poslední skladba z alba v mobilu.
Když dohrála, rozhostilo se ticho. A pak se ozval hlas: „Pusť to znova.“
Málem jsem vyletěl z kůže. „Kdo je to?“
„Neotáčej se. Nezáleží, kdo jsem." Odmlka. „Pusť mi tu čtvrtou skladbu, prosím.“
Ve světle mobilu bych ho mohl vidět, stačí se otočit, ale poslechl jsem.
Zaslechl jsem jen tiché „děkuji“ a pak už nic. Asi jsem znovu usnul
Probudil jsem se až ráno. Sám. S hrůzou jsem zjistil, že čtvrtá skladba nese název „Až se vrátím.“

"Máte naprostou pravdu, má paní, samozřejmě, jako vždy."
Lady Catherine věnovala kurátovi jen čtvrtinu pohledu koutkem oka. Cítil se tak velmi polichocen její na světě z nejlepších radou! Samozřejmě. Dceruška nějakého pomístního sedláka není ta pravá partie, jakkoliv má jasné oči a nádherný úsměv.
"Mohl byste navštívit své příbuzné na Longbournu, myslím."
"Jistěže, jistě. Hned."

Oči slečny Jane zářily skoro stejně, jako ty Aniččiny.
"Oh, ale Jane je už prakticky zasnoubená."
Nu dobrá. Slečna Elizabeth se směje skoro tak, jako drahá Anička.
"Já jí ještě domluvím!"
Ah, tudy cesta nepovede.
Nuž tedy, slečna Lucasová byla tuhle u večeře velice pohostinná...

„Bylo jich pět!“
„Co?“
„A teď jsou jenom dvě!“
„Hmm…“
„Neříkej mi, že si sám vypil tři flašky!“
„Miláčku, uklidni se. Poď mi radši dát pusu.“
„Trojku za hodinu.“
„Cože? Zlato, už nejsi v práci.“
„Rozcházím se s tebou! Jestli chceš pusu nebo pro mě za mě třeba pusou, zaplať si jako všichni ostatní!“
„Hmm…“
„To mi k tomu nic neřekneš?! Jenom hmm?! Nic víc?!“
„Uklidni se, prosím tě.“
„Uklidni se?! Seš zkurvenej alkoholik, už na tebe nemám nervy!“
„Tak si prostě sbal věci a jdi.“
„Půjdu!“
„Teda počkej ještě, lásko. Když už stojíš, podala bys mi tu čtvrtou láhev?“

„A tohle je zase co?“ zeptal se Rodney u výdejového pultu překvapeně.
„Jsi nečetl zdravotnické hlášení?“ zeptal se Sheppard. „Carson je zjevně přesvědčen, že trpíme nedostatkem vitamínů, a tak Elisabeth vyhlásila ovocný den.“
„Jako že nebude žádný maso,“ upřesnil Ronon. „Kuchaři se nenechají zviklat, u mrazáků stojí ozbrojený hlídky.“
„Snad nebude tak zle,“ snažila se situaci uklidnit Teyla. „Vždyť je tu veliký výběr.“
„Pojmenovali jsme to podle toho, čemu z pozemského ovoce se to podobá nejvíc,“ poučil je kuchař. „Takže tu máme cherimoyu, salak, fejchou, kumquat, guave, kurubu, nashi, longan, pitahaju, tamarillo…
„Dal bych si tu čtvrtou,“ řekl Rodney znechuceně.