DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2022. Téma: Přísloví

Jeho politická kariéra byla závratně strmá. V jedenatřiceti letech se stal vedoucím místodržitelského úřadu v Praze, o pět let později se stal zemským prezidentem Salcburska a o další dva roky se mohl těšit z křesla místodržitele Horních Rakous. K tomu všemu zvládl ještě vykonávat post ministra vnitra. Získal bezpočet dalších titulů a panství, krásnou uherskou baronku za choť a nekonečnou důvěru císaře Františka Josefa.
Jeho základní politikou bylo neudělat pro Čechy nikdy nic. Nebo alespoň nedělat to moc rychle a dobře. Když se mu pak pod rukama sypala vláda, marně prosil Mladočechy o pomoc.
A tak skončil mocný Eduard Taaffe.

Dopolední jednání v Hackerově kanceláři Humphreyho nepotěšilo. Ministr nejenom že odmítal některé z jeho návrhů (ačkoli mu Humphrey důrazně naznačil, že takové rozhodnutí by bylo odvážné), ale celkově se choval až příliš sebevědomě. Navíc se několikrát odchýlil od tématu a básnil o vydařeném večeru v Čísle 10 a o své budoucí skvělé kariéře. Humphrey i Bernard byli mírně řečeno na rozpacích.

Když Hacker po obědě odešel do Sněmovny, rozpačité ticho prolomil Bernard.

"Tedy, nikdy bych neřekl, co dokáže s člověkem udělat jedno pozvání na skleničku."

Humphrey si jen smutně povzdechl, "Honores mutant mores..."

"...sed raro in meliores," dokončil hbitě Bernard.

Farmářka není zrovna trpělivé děvče a dost nesnáší, když se má nadřít víc, než je třeba.
Přichází jaro a nastává čas vypustit dobytek po zimě znovu na pastviny. Pro mladé jalovičky premiéra. Musí se naučit respektovat ohradník. Na dvoře se postaví malá cvičná ohrádka.
Farmářka ji přece nebude obcházet, raději podleze elektrický provázek a zkrátí si cestu. Dělá to tak vždycky!
Jeden rok, zrovna když byla nedlouho po porodu císařským řezem, se shýbla nějak málo nebo co a dostala strašnou šlupku do své rozložité zadnice. Až ji jizva zabrněla. Rozplácnutá na zemi se dušovala, že další ránu už riskovat nebude.

"Cole, ty si kreslíš pod lavicí?" zahřímal pan Philips. "Dnes odpoledne zůstaneš a naštípeš dříví pro třídu nižšího stupně.
***
"Jdete pozdě, pane Mackenzie." Pan Philips se ani neotočil od tabule. "Po škole napíšete stokrát, jak důležité je chodit včas."
***
"Tvůj svetr má na rukávu díru, ty se opovažuješ chodit takto neupravený do školy? Po vyučování tu všechno zameteš."
***
Pan Philips stál a se znechuceným výrazem v tváři sledoval, jak Cole jemnýma rukama a krásným rukopisem píše na tabuli.
"Tvůj rukopis je odporný. Jdi raději zatopit v kamnech."

Anne pokaždé mlčela. Ale věděla, že přijde den, kdy už nedokáže nespravedlnosti přihlížet.

Tak abyste věděli, pacholci, řeknu vám to formou přísloví… ééé… jejda jak to přísloví bylo… Byl tam strom, košatý ovocný strom, obsypaný květy, včelky okolo poletují, výživný pyl sbírají… ne, to utíkám od tématu. Co jsem to chtěla? Jo, jasně, říct vám to příslovím, vy nezbedníci. Jako jsem to musela říkat vašim rodičům, kteří sem taky lezli bez dovolení a dělali na půdě nevímco. Když vás tady tak dneska vidím, asi vím co. Takže, a teď poslouchejte, mizerové: vzdálenost bodu dopadu malvice od geometrického středu průmětu koruny je blízká nule. Cože? Já vám dám starou čarodějnici, která neví, co kváká!

"Vůbec to není fér," brečela si u stolu do kakaa drobná holčička, zatímco Drahoušek pekla čokoládovou bábovku, předseda chystal na stůl výběr všech našich deskových her a Jean vyřezával z kusu dřeva panenku - vše, aby ji přivedli na jiné myšlenky. "Babičce vlezl do chaloupky, sežral ji, pak i mě spolknul... Kdyby nás myslivec nezachránil, jsme dočista mrtvé! A oni ho teď vyšetřují, prý kvůli utý-utýrání chrá-chráněného ži-živočicha."
Utřela si nos do rukávu.
Podal jsem jí kapesník. "Určitě to dobře dopadne. Ten vl.."
"Nemluvte o něm!" vypískla a stáhla si přes oči červený čepec. "Nebo přijde sem!"
Venku se ozvalo zavytí.

"Takže čtvrtý podezřelý to být nemohl. Co třetí podezřelý?" řekl Nelson.
"Třetí podezřelý si včera zvrtnul kotník," řekli první a druhý podezřelý, "a jakmile jsme ho dostali večer na gauč v jeho bytě, odešli jsme se tak na hodinu projít."
"Tak třetí podezřelý to zřejmě není," řekla na to slečna Marplová, "stejně...lež má krátké nohy a pravda stejně vyjde najevo."
"No každopádně, kde jste byli v době vraždy, což znamená zhruba kolem půlnoci," zeptal se Nelson prvního a druhého podezřelého.
"Byli jsme v Brightonu a svezli jsme se trajektem do Le Havre."
"A kdo to dosvědčí?"
"Kapitán lodě Arthur."

Z oběda přijde naštvaný. Bouchne dveřmi, svalí se do židle a práskne šuplíkem, který nechal před odchodem otevřený. Normálně bych mu to netolerovala, ale naše jídelna umí být občas nemilosrdná.
"Proč vás tak strašně nesnášejí?" Aha, takže jídlo je v tom tentokrát nevinně.
"Víte, Kopecký, když chcete v rámci nějaké společnosti fungovat, musíte se umět přizpůsobit tomu, jaké konvence tam panují. Často to znamená chovat se společensky, neříkat to, co si skutečně myslíte, a tvářit se, že vám lidi okolo nejsou u prdele. No a to já neumím." Mlčí, převrací to v hlavě. Přemýšlí!!!
"A teď se zvedejte, máme případ."

Tohle přísloví testuji už několik let. A (tak jako o spousty jiných) jsem si ověřila, že spíše neplatí. Zprvu jsem chtěla napsat, že je lehce diskriminační a platí jen pro určitou skupinu lidí. Ale jako u všeho ostatního, je i zde brát v úvahu kontext, sociodemografickou skupiny, lokalitu i gender. Pokud se však podíváme např. na průměrného měšťana, dejme tomu studenta (v ideálním případě plnoletého), pro něho toto přísloví zpravidla neplatí. Ať už hezký, ošklivý, bohatý, chudý, kluk, holka či jiná pohlavní identita (říkám to správně?) … všichni si několikrát za život ověří, že je na toho panáka vždycky někdo pozve.