DMD č. 17. pro 17. 4. 2022. Téma: Záblesk

Schopnosti, kterými vládla, narůstaly. Nezůstala u pouhého ovládání mysli nebo telekineze. Ze zoufalství, smutku a ztráty dokázala stvořit Hex, časoprostorovou anomálii. Co na tom, že zároveň s tím k tomu neuváženě využila celé městečko s jeho nevinnými obyvateli? Byla to jedna z chvil, kdy její magie reagovala na silné emoce.
Necítila žádnou lítost, nedokázala ji v sobě najít. Toužila pouze po poklidném životě s Visionem, po rodině. Nebylo jí dopřáno ani to málo.
Měnila se před očima.
Tmu v malé chatě, u jezera, pročísl záblesk rudých očí. Studovala magii chaosu. Přijala své schopnosti. Z opatrné Wandy se stala Scarlet Witch.

Na obloze se zatřpytil fialový oslnivý záblesk, který přinutil lidi z celého světa pozvednout hlavu k nebesům. Ať se to zdá nemožné, v tento jediný moment lidstvo dosáhlo absolutní souhry. Světlo zmizelo a nebylo ani tak důležité. Důležité však bylo, že lidstvo táhlo za jeden provaz v jeden jediný moment. Tím otevřelo bránu k novému evolučnímu stupni. Fyzikální zákony se přepsaly v důsledku postupu vědy a technologie. Civilizace zavedla nový pojem - magie. Tedy využívání kosmické energie, pomocí níž mohli lidé tvořit, ničit a přetvářet. Jenže náhoda lidské souhry nesmazala lidskou chamtivost, a tak vypukla poslední válka. Ta, která stála všechno.

Cejtím se cool, tedy bright. Jsem drsnej frajer z rodiny kovů alkalických zemin. Můj děda dělal magneziový záblesk fotografům, táta nastoupil k jeskyňářům v magneziové pochodni, a já jsem to dotáhl až do bleskového granátu. Když nás totiž rozemelou, smíchají s okysličovadlem a ohřejí, hned začneme hořet a jasně bíle svítit.
Bleskový granát se neroztrhne, ale parádně bouchne. Rána horší, než kdyby vedle vás vystřelili z brokovnice, a světla tolik, že na několik vteřin vyřadí oči z provozu. Teroristy pak stačí jen posbírat ze země jak slepá myšátka.
Ok, jdeme na to. Zážeh a... sakra! Já nejsem granát, ale prskavka!!!

Temní útočí ze všech stran. Za každého zničeného nastoupí dva další. Tísní nás víc a víc. Koně se plaší. Jednou rukou držím Medu i uzdu, druhou se snažím udržet křídlatce v dostatečné vzdálenosti.
Gonnyho kůň se vzepne a odskočí stranou, nestvůrné drápy zabořené ve stehnu. Rozpůlím útočníka, ale s hrůzou vidím, jak z roztržené torby vypadává Mája. Další temný na psa okamžitě zaútočí. Zvíře bolestivě zakňučí, ale dřív, než je rozsápáno, vzduch prořízne dívčí výkřik a oči nám oslepí prudké světlo.
Když znovu nabudeme zraku, spatříme Medu. Leží nehybně, pes jí olizuje tvář. Kolem je ticho a klid.

Křídlatci zmizeli.

XiChen nemohl A-Yaovi zcela zazlívat, jak se zachoval. Přeci jen se doopravdy nevyslovil, ani nezeptal na odpověď. Ponechal tak reakci, či nereagování, pouze na něm.
Nakonec, i kdyby odpověděl, mohl by mu věřit? Nebylo to takhle vlastně lepší?
Svlékl se. Zaplul do teplé vody a zavřel oči.

"Smím ZeWu-Junovi umýt vlasy?" otázal se A-Yao. Srdce se XiChenovi rozbušilo rychleji, ale přikývl. A-Yaův dotek ve vlasech byl hojivý jako mast, přesto po něm rány nezůstaly zcelené...

Ten večer, když uléhali na lůžko vedle sebe, si XiChen všiml, že má A-Yao jeho čelenku uvázanou kolem zápěstí. Naděje jím mimoděk projela jako blesk...

Záblesk, rána, a jsem zpátky v roce 2016.

Právě jsem se vrátil z Berlína. Nejlepší město na světě. A co se v Berlíně stane tam taky zůstane.
Mířím do kina. Popátý od premiéry jdu na Civil War. A u tý scény s vrtulníkem hyperventiluju. Pokaždý.
Bydlim v hipsta čtvrti a moje práce je vlastně dobře placená dovolená. O pár bloků dál bydlí bestie kámoška, která je v tom roce ještě normální a bezdětná. Couráme po demoškách a hádáme se s náckama od SPD. Korona je pivo a Putin jen takovej legrační debílek.

Jestli bych chtěl ten rok zpátky?

Si piš.

Jel takhle chlapík autem z práce domů a těsně před cílem najednou uviděl záblesk kamery.
Hned pochopil, že to byl radar měření rychlosti nastavený na změření každého auta, které projede.
Protože si byl víceméně jistý, že rychlost nepřekročil, rozhodnul se, že si z měřičů rychlosti udělá legraci, tak udělal kolečko kolem bloku a projel kolem kamery ještě pomaleji.
Zábava se mu strašně zalíbila, proto projel okolo kamery ještě třikrát rychlostí želvy a k tomu se pokaždé jinak vtipně zašklebil do kamery, která ho při každém průjezdu fotila.
Za dva týdny dostal doporučený dopis s pěti pokutami za nezapnutý bezpečnostní pás.

"Paní Cognacová to asi není, pokud nejsou dva vrazi a navzájem se kryjí. Tím pádem to nejspíš není pan Quiche," řekla slečna Marplová."

***

Slečna Marplová se zeptala třetího podezřelého: "Kde bydlíte?"
Podezřelý odpověděl: "Na Suspicious Square, 12"
"Ze Suspicious Square je to do klubu dvacet minut," řekla slečna Marplová a pak se jí rozsvítilo, "Já jsem měla vraha přímo před sebou."
Podezřelý začal utíkat a slečna Marplová vyběhla za ním a křičela: "STŮJTE!"
Podezřelý naskočil do auta s vozíkem a začal ujíždět. Slečna Marplová si naskočila do vozíku a zavolala policii.

***

Podezřelý byl obklíčen, vystoupil a Nelson řekl: "Jste zatčen!"

Po rozpravě s Nimanem se Sean vracel na Antares v rozzuřené náladě. Bez klepání vtrhl k otci do pracovny.

"Konečně chápu, co jsi. Stvůra, která se vyžívá v ničení života ostatních!" ječel na něj. "Necháš ho žít mezi šlechtou a pak zařídíš, aby se nestal rytířem a dokonce ani nic nezdědil? Zničíš život vnukovi, protože nenávidíš vlastního syna! Uvědomil sis jednu věc? Je to jediný pokračovatel rodu Antares. S Violou se nám nedaří počít. Tím, co jsi udělal, si možná způsobil jediné. Mojí smrtí vymře slavný rytířský rod. Snad jsi spokojený," dodal tiše, a aniž by čekal na odpověď, odešel.

Holý stěžeň lodi míří jako ukazováček k nebi. Jako by říkal: vidíš tu oblohu? Pozoruješ ta mračna? Něco ti chce sdělit.
Měsíc skrývá za mraky svou tvář, tak jako dívka za smutečním závojem.

Bachratá bárka u břehu s kotvou jako vyraženým zubem a skasanou mokrou plachtou působí schlíplým dojmem. Za ní jako kdyby nějaký obr hodil coby žabku do moře gigantický balvan, který rozvlnil kruh. Záblesk měsíčních paprsků ho obkreslil a vykroužil velký zářící zlatý prsten. Působí tajemně a nadpřirozeně. Osvětluje skály napravo, které vypadají jako impozantní zříceniny hradu s majestátními věžemi. Jako torzo Atlantidy.

Moře na obzoru polyká oblohu.