Rubová země (originální fandom)

„Pánové, co myslíte, že náš Ferda zase vyvádí?“ zahlaholil krejčí a měl přitom na mysli svého souseda, ševce Ferdinanda.
„U mě si objednal nové kování na truhlu,“ zavrčel kovář Jan. „A nechce platit.“
„Mně před pár dovezl tři pytle ječmene na slad. Už je zralý, jen začít vařit pivo, ale ten mizera nezaplatí a nezaplatí!“
„Všecko to nejspíš bude mít pro dceru na svatbu a věno. Po mně chce pět tuctů koláčů. Ale platit má až za měsíc, až bude upečeno.“
„Takže pánové,“ zablýsklo se v očích Janovi, „hlavně mu nic nevydat. Dokud nezaplatí, nebo dokud Boženka neoslaví žebráckou veselku.“

Bílá ovce stojí na trhu 30 ruů, černá ještě o pětinu víc. Dvě černé vrány stojí polovinu ceny černé ovce a stejně jako jedna bílá vrána. Jedna slepice se prodává za dva ruy, kohout jedenapůlkrát dráž. Cena dobrého kolovratu je o pět ruů nižší než cena bílé vrány.
Sedlák na trhu prodal dvě černé ovce, pět slepic a jednoho kohouta. Své ženě koupil kolovrat a dceři bílou vránu. Přitom z klece omylem vypustil tři černé vrány a musel je rovněž zaplatit. Jestliže ráno na trh přišel se čtyřmi ruy, může si dovolit koupit jednu bílou ovci? Kolik ruů mu zbude?

Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Člověk? Nic. Nic. Nic. Skupinka učenců. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Kupecká karavana. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Velká skupina učenců. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Nic. Královský osel posel. Nic. Nic. Kupecká karavana. Nic. Kupecká karavana. Nic. Kupecká karavana. Kupecká karavana. Kupecká karavana. Nic. Nic. Nic. Výletník. Nic. Výletník s výletnicí. Nic. Nic. Nic. Malá holka. Malá holka podruhé. Malá holka potřetí. Už-ne-tak-malá holka počtvrté. Popáté. Teď-už-velká holka. Slepice. Kocour. Ovce. Pes. Oryza.
Už nikdy nic.

On – čtvrté dítě ze sedmi, třetí syn. Pekařské řemeslo zdědil po otci, dědovi, pradědovi. Získal jen základní vzdělání, a ani z něj si nepamatoval o moc víc než základní počty. Když dospěl, opustil rodný dům a vydal se do Rubové země ke strýci na zkušenou.

Ona – jediná dcera jednoho z nejslavnějších učenců v zemi. Otec ji naučil všechno, co sám znal. Mohla jít v jeho stopách, učit na univerzitě. Když dospěla, odešla do Rubové země zkoumat teorii sítí.
***
Nebyly všechny dny krásné. Neshodli se vždycky ve všem. Ale milovat se nepřestali. Ani když jim věk postříbřil vlasy a zvrásnil tváře.

Janek zamyšleně zírá na stěnu kovárny. Nepravidelný tvar sítí – to by mohlo být řešení. Nebo alespoň první část řešení. Včera se snažil namalovat mapku a šlo to mnohem lépe než dřív. Vnější síť teď, když přestal lpět na matematické dokonalosti, na papír přenesl skoro bez námahy. Znovu zkontroloval všechny známé údaje – a došlo mu, že z ptačí perspektivy bude Rubovka vypadat asi jako podivný kříženec obdélníku a elipsy. Seděly vzdálenosti, rozloha, prostě všechno. Jednu část mohl odškrtnout. Jenomže Rubovka nevyrostla jen do šířky a délky, ale také do výšky. A to bylo horší. Proslulý tvar vajíčka prostě nemohl být správný.

Latentně magicky nadáni jsou:

A) všichni obyvatelé
B) všechny ženy
C) všichni muži
D) pouze úzká skupinka vyvolených

Toto magické nadání se může projevit v případě:

A) velmi silných pozitivních emocí
B) velmi silných negativních emocí
C) významného pocitu ohrožení života
D) ve všech těchto případech

K projevu magického nadání dochází statisticky:

A) u méně než 0,5 procenta nositelů
B) u méně než 5 procent nositelů
C) u méně než 50 procent nositelů
D) u více než 50 procent nositelů

Rubová země jakožto magicky významné místo pravděpodobnost projevů magického nadaní:

A) snižuje
B) zvyšuje
C) míru ovlivnění nelze určit

„Nic nesedí, žádné tvary neodpovídají skutečnosti! Dvě vajíčka, stejně jako vajíčko a miska prostě nemůžou fungovat... Nemůžou! Učíme se hloupost, to se klidně vsadím! Ale jaké jsou, u všech rovných podkov, ty správné tvary?! Když zkouším vzít známé rozměry a dosadit je do vzorečků, tak mi vždycky alespoň jedna proměnná vyjde záporně. Z přísně vědeckého hlediska žijeme v minusově širokém prostoru!“ prskal vztekle Janek.
„A vážně musí mít sítě pevný tvar?“ zeptal se ho mírně Prokůpek. „Víš, jestli se nemůžou třeba měnit. Jenom maličko, ale pořád. Nebo být nějak divně zprohýbané, takže je vzorečkem nemůžeš popsat.“
Janek mlčky vytřeštil oči.

Košíkář Francek se Josefíně nabídl, že vezme všechny prvňáčky a druháčky s sebou na výroční trh. Pro většinu z nich je to první cesta mimo Rubovku v životě! Jedou na dvou vozech, zapasovaní mezi košíky. Najednou zrychlí a vzápětí proletí vodní hradbou do jiného světa. Barevného, hlasitého, voňavého. Děti seskakují z vozů, sbírají kamínky nebo voní k mateřídoušce.
„A paní učitelko, co to tady tak pěkně píská?“
„To je kos, zpívá, protože je námluvách.“
„A proč teď přestal?“
„Podívej, tamhle má konkurenta. Musí do boje, na písně nemá kdy.“
„Ale neublíží si, že ne?“
„Neboj, nejvýš si trochu pocuchají pírka.“

A tehdy gſme przybyli do toho krage gez lezj w okolj te zemie a vbytowawſſe ſe w gednom hoſtincy na druhy den wydali gſme ſe do te zemie. Tam widieli gſme diwy newjdane kterak woda ze zemie ke nebeſom ſtaupala a tam ſe w maſu ſpogowala a co gmeno bylo gj od naſ dano Okean nebeſky. (…) Tam gſme pak zmierzili ze zwniegſſku cos zem tu drzj a to ma twar wageczne ſkorzapky awſſak zewnitrz cos gineho zas a to nemá twar wageczne ſkorzapky. Geſt menſſj nez wiec prwa a podobno geſt ſnad mjſe neb taljrzi hlubokemu gez na ſtol ſtawjwagj.

Každý ví, že v Rubové zemi nejde pěstovat skoro nic. Rostliny musejí zapustit kořeny v hmotě tvořené z velké části vodou a z takřka nulové části živinami, což jim růst značně ztěžuje. Jednou z mála výjimek je oryza, podivná zámořská obdoba pšenice přivezená sem v době prvního osidlování (asi před 350 lety).

Málokdo ví, kolik desítek a stovek pokusů s desítkami a stovkami druhů bylin, keřů a stromů před přivezením oryzy Jitka provedla (ačkoli použité rostliny by rozhodně trvaly na slovu „spáchala“). Z umořených rostlin lze namátkou jmenovat například uhnilé mučenky, zplesnivělý rybíz nebo mrkev, která ze semen ani nevzešla.