DMD č. 5. pro 5. 4. 2024. Téma: Bezpečné známosti

"Třeba nechtěj vyměnit známé, bezpečné prostředí za svobodu?"
Margalai Robala zpražila vražedným pohledem: "Jenom potřebují nasměrovat!"
Mael zapéroval na popruh: "Mohl bych je poplašit - pár drsnejch akordů by je zvedlo. Se zabudovaným kombem to bude trochu slabota, ale ani s tím doma bych tenhle barák…"
"A máš kabel?" skočil do řeči Robal.
"Že váháš."
"Tak to tě můžu propojit na halu, má slušnej reprosystém."
"Jasně, četla jsem, že jim pouštěj subliminální zvuky, co tluměj agresivitu."
Za pár minut dal Robal signál gestem, Mael se rozkročil, máchl rukou a halou zaburácela série riffů.
Proud kurů prolétávajících dírou ve zdi zastínil osvětlení.

Jousef odemkl dveře. Trhač a Cindy se začali bouřlivě vítat.
Jousef nevěřícně zamrkal. Z rozestlaného gauče se začal zvedat cizí chlap. A co hůř! V jeho pyžamu!
“Jindřiško?!”
“Já jsem Miloš,” prohlásil muž. “Jindřiška je v koupelně.”
“Ale… to je moje Jindřiška! A moje pyžamo!”
“Ježíšmarjá,” zalkal ten chlap. “Promiňte, já vám je hned vrátím!”
“I Jindřišku?”
“Myslíte macešku?”
“Koho?”
“No… “
“Jousefe! Já úplně zapomněla, že dneska přijedeš!” vynořila se Jindřiška z koupelny.
“To vidím!”
“Ale počkej, to je přece Miloš, můj syn!”
“Ty máš i syna? Od kdy?”
“Od včerejška. Nevlastního. Přivedla ho Eva. A podívej, už je náš.”

"Není moudré tak okatě odhalovat karty a ukázat polovině Evropy svoje záměry," poučila svého mladšího přítele Jeho Eminence arcibiskup Arnošt z Pardubic.
"Že snad přísaha našeho otce, že spojení rodu Wittelsbachů a Lucemburků nebude, máš pocit, týká se i mne?" přemýšlela Jeho Výsost Karel.
"Rozhodně bych nejprve informoval papeže, nezapomínejte, že jste s Annou ve čtvrtém stupni přízně," radil moudře duchovní poradce.
"Vztahy je třeba vždy budovat co nejbezpečněji, máš pravdu, příteli.
Pošleme dopis králi anglickému s žádostí o Isabelu. Posla vyzdobíme, aby všickni Evropané viděli, jaký záměr má český král."
"Do Falce i do Říma pošlu své vzkazy já."

„Je tu někdo?“
Nikdo neodpovídá.
Zkoumají kašírovaný labyrint křivolakých uliček. Vyhýbají se pitvorným zjevením, obcházejí trámy.
Vrzání podlahy z dřevěných prken doprovází zvláštní ozvěna, chvějivý zvuk tiché neurčitě ponuré melodie, trochu jako hudba, trochu jako vzlyky a tlumené sténání. Nečekaně zesílí v pronikavý skřek.
Bořek nadskočí leknutím.
Evžen netrpělivě luskne prsty a je ticho.
Bořek vydechne úlevou. Nahrávka, to by ho nenapadlo. Ve světle nově nabyté kuráže se začíná bavit. Panáci z papírmaše jsou legrační, ne děsiví. Tamhleten má místo ruky rezavé dráty, krvavá louže je barva. Nedorozumění se jistě brzo vysvětlí a kdyby něco, táta si zaručeně dokáže poradit.

Úřad pro bezpečnost a regulaci magie neboli UBRM má nejpitomější název, jaký ve sedmdesátkovém zkratkovitém záchvatu vznikl. Velmi rychle se mu začalo říkat UPRD nebo Stínová STB. Stínaři.
„Je čistá,“ oznámí Diviš, když projede Martinu Solnickou detekčními kouzly. „Měl by ji proskenovat telepat.“
Karolína ho zpraží pohledem. „Není to zbytečně? Je to moje žena, nikdo zvenku.“
„Pořád dokola se mě ptali se na Karolínu,“ řekne Martina. „Pak na další mágy. Dokonce i na lovce.“
O lovcích slyšel každý čaroděj. Vítr z nich mají i stínaři samotní. Naštěstí je nepotkáte, pokud nejste v pořádné rejži.
My v pořádné rejži jsme.
Sakra.

1890, Whitechapel

"Jsou i jiní... jako já?" zeptal se jednoho večera Alfred, když Henry vylezl z temné komory s várkou fotografií "pro soukromé účely".
"Nikdo není jako ty," odpověděl Henry s úsměvem.
"A jsou v tvém okolí..." zarazil se Alfred, když hledal vhodné slovo.
"Známosti? Poměry? Aférky? Milenci? Chlapi, co je píchám?" Henryho bavilo provokovat.
Alfred odvrátil tvář, aby zakryl svůj nenadálý stud.
"Všechny mé známosti byly naprosto bezpečné a důvěryhodné. Až na tebe."
"Já že jsem nedůvěryhodný?" podivil se Alfred.
"Zatím jsi jediný, kdo mě zatknul, aby mě dostal do postele," zazubil se Henry.
"Slibuju, že už to neudělám."