DMD č. 5. pro 5. 4. 2024. Téma: Bezpečné známosti

"Potřebuji, abyste šli do Zapovězeného lesa za Aragogem. Předáte mu dopis," sdělil Hagrid Harrymu a Ronovi.

"Už zase?" divil se Harry, "vždyť nás před dvěma roky málem sežral."

"Ale prosím tě, Harry. Vždyť je Aragog jeden z mých nejvíc bezpečných známostí. Nemusíte se ničeho bát," odpověděl mu Hagrid.

"Myslíš jediná tvá 'bezpečná' známost?" zeptal se Harry.

"No jo."

***

"Tady je dopis pro tebe, Aragogu," řekl Harry a podal Aragogovi dopis, zatímco Ron se třásl strachy: "A my už zase půjdeme."

"Nikam nejdete," vykřikl Aragog a začal je pronásledovat.

Harry tedy při běhu vyslal kouzlo Arania exumai a Aragoga odmrštil pryč.

"When do we start?" Barnaby Fortescue III - Lilith would not be referring to him as "The Butcher" - stood in the corner, grinning from ear to ear.

"Start what?"

He leaned in, conspiratorily. "The crimes."

Lilith glared. "We broke into a mansion! You were there."

"Was I? Are you sure?"

"Yes! You talked to that sleepwalking lady!"

"Oh, that." He frowned. "Does that count?"

"As what?"

"Just seems to me like it shouldn't count, if there's no danger." Before she could continue, Barnaby raised his hands. "But I'll trust your judgement."

People, Lilith thought, were a lot more difficult than ghosts.

"Co to tady máme? Hektolitry oleje, hranolky a stripsy? Ve školce?"
"Mám dobré známosti, a jednou za čas to dětem neuškodí. Kdo má platit za zeleninu?"
"Paní, viděl jsem co dělá nezdravá strava u dětí. A podle nich, toto jí dennodenně a rodičům to vadí. Proto tady spoustu dětí odhlašují."
"Takže mám s nimi ukončit dohodu?"
"Co prosím? Jste dotováni státem, a podle ředitelky si ty dotace dáváte k platům a vaříte z nezdravostí. Doporučil bych vám si sehnat dobré známosti, protože máme ze zákona povinnost toto řešit. Zkusil bych si najít práci jinde, s vašimi známostmi se tu neudržíte."

„Pane Pottere,“ zavolal ředitel nebelvírského koleje na jednoho ze svých studentů.
O generaci mladší student se otočil. Prohrábl si neposedné vlasy, odkrývaje kaštanové oči s rošťáckými jiskřičkami, kterým profesor jen těžko odolával.
„Klidně mi říkej Jamesi, Neve,“ zapředl oslovený rozverně a přitiskl se přímo k němu.
James Potter bude jeho smrt! Nejenom, že si Neville začal se studentem, on si navíc začal se synem svého kamaráda. Když byl James malý, říkal Nevillovi: „Strýci.“ Teď mu říkal: „Neve,“ když u toho nikdo nebyl. Nebo „Nepřestávaje mě píchat,“ když se ocitli v dostatečném soukromí.
Tenhle vztah už dávno překročil hranici bezpečné známosti.

Kapitán Korčák má štěstí, líbí se mu i ženy. I je nebezpečná spojka, ale dá se s ním pracovat a dá se dobře využít. Zatím nikoho nenapadlo, proč je pořádnej chlap s manželkou a sem tam kamarádkou pro všechno tak dobrý v chytání buzerantů.

Musí být opatrnější než všichni ti teplí idioti, co dostal za katr. Loví výhradně ve vlastních řadách. Píchá jenom ženáče a nejdřív si sežene kompro. Předem si prověřuje všechny telefony, zrcadla, zásuvky, lampy. Je to pro něj součástí předehry.

Kapitán Korčák má rád muže a moc dobře ví, že na ženách v tomhle případě vůbec nezáleží.

Stáli u krajnice a divně gestikulovali. Šediví, spíš kulatí, pár.
Ujel pár set metrů, než mu došlo, že stopovali. Spáchal dopravní přestupek (to modrému životu nevadí), otočil auto přes plnou a vrátil se pro ně.
„Kam to bude?“
Koukali na Petra jak na strašidlo.
„Chcete přece svézt?“
„To byste byl laskav, tady jezdí autobus jen jednou za hodinu.“
Jako by to nevěděl.
Jeli nabídnout mobil do zastavárny. Po roce je navštívila dcera s vnukem. Stáli je jídlo a všechny peníze, co měli doma. Důchod jim přijde za týden.
Vytáhl peněženku.
Prý je ani nezná.
Jeho ten Palacký zdaleka tolik netěšil.

Johanna ho uvítala úsměvem. Maličká, hubená jak ptáček, s jasnýma očima. Složil jí ke dveřím náruč polen.
„Díky, díky. Dáš si se mnou oběd?“
Toto kývl, tady bylo bezpečno.
Když pojedli, zeptal se.
„Znáš Mikaela? Kluk, tak osmnáct, slouží u nafoukance od Služebníků světla, nebo jak si říkají.“
Johanna se zamyslela.
„Strážců světla… Jo, vím. Máma mu umřela, táta chlastá.“
„Chtěl bych mu pomoct. Podle všeho je nadaný hudebník.
Překvapení.
„To on včera hrál u Zlomené korouhve?“
Toto přikývl.
Johanna se zarazila.
Šla kolem, když jí muzika zahřála srdce a odnesla roky. Zhrozila se.
Bohové, patří snad Mikael k… prokletým?

Listuju chytrou knížkou, hledám vhodný námět. Adelaida sedí na krajíčku postele, oblečená dle nejžhavějších trendů zimy l. p. 1890. Na pozadí strakamakatého plakátu, s rovnými zády a komisním pohledem vypadá jako úvodní obraz špatné komedie.
„Tady. ‚Manžel: Sergej Alexandrovič Žekulin (1855–1906; statkář, zemský činitel).‘ O jedenáct let starší než ona. Měli spolu celkem dvanáct dětí. Co si o tom myslíte? Je to dostatečně bezpečná známost?“
„Přežila ho o čtyřiačtyřicet let,“ říká, hlas přísně neutrální. „Nevíme o něm vůbec nic. Ani o jejich manželství. Možná se milovali. Možná–“
„Tentokrát opravdu nechci používat Varování.“
„Beztoho to jsou jen domněnky. Nic víc.“

"Cizinci z dalekého Západu!" ohlásil vysoký úředník do rozlehlé síně.
Geralt předstoupil před trůn, kam mu ukázali a uklonil se. Ostatní následovali jeho příkladu.
Císař seděl na trůně, bohaté roucho vyšívané zlatem splývalo se stupňů až na podlahu.
"Vaše Císařská Milosti, cizinci z předalekých zemí! Geralt z panství Rivia, bojovník! Paní Yennefer z města Vengerberg, kouzelnice! Ciri z panství Kaer Morhen, bojovnice! Milwa z panství Brokilon zvané, bojovnice! Cahir z panství Vicovaro, bojovník! Regis z města Dillingen, léčitel!"
Vladař na trůně přehlédl skupinku a povzdychl si. S těmihle se taky nebude moci seznámit, budou jeho rádci prohlášeni za 'příliš nebezpečné'.

Every time he met someone new, it was thanks to his parents. It was always a girl from a good family. They met with their families present before talking alone in the sitting room or going for a walk. It was more about his father's business interests than anything else. But it was safe and Victor didn't have to do anything to "make it work". But then he realized why it always felt safe. He wasn't risking anything. No tears. No heartbreak.
Now he found Henry and didn't want to let go. Dinner. It sounded so simple and yet, terrifying.