Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Horká čokoláda?
Odškrtnuto.
Huňaté ponožky?
Odškrtnuto.
Chumlací dečka?
Odškrtnuto.
Skicák a tužky? Herbář na listování, ohmatávání a očichávání? Tři mušketýři?
Odškrtnuto, odškrtnuto, odškrtnuto.
Venku ani tak neprší jako leje, blesky křižují oblohu, hromy bijí, až se bradavický hrad otřásá.
Nám třem to nevadí. Jsme zabalené v kokonu spokojenosti. Jedno křeslo, druhé i třetí, ponořené do zájmových činností.
Návrat k dětství.
D’Artagnan potkává Milady...
Zašmátrám rukou v prázdnu a zklamaně si povzdechnu.
Misku s podloudně se vnucujícím chroupáním jsem ze své rovnice vyškrtla. Nadrobila bych si do knihy.
Tak ji zkonfiskovala Gwen.
Zkoumavý pohled jejím směrem...
„Ani na to nemysli!“
Telepatka.
Půlku regálu mohl rovnou vyřadil. Usmívající se bantha na obalu sice hlásala pouze přírodní suroviny, ale pokud to byla přírodní laktóza, mohl si nechat zajít chuť.
Další varianty už vyžadovaly víc péče. Začetl se do obsahu, oči přimhouřené, jak se snažil zaostřit na drobná pismena. Areca ořechy - vyhodit. Joganová příchuť - jen příchuť, ale nechtěl riskovat. Stopové množství enyaku - i to by stačilo na pořádné problémy. Chrizopská alternativní bílkovina - prostě napište, že jsou to pavouci.
Nakonec mu zůstaly asi tři krabičky. Staré, známé, bezpečné a relativně i k jídlu.
Pokud se tedy výrobce zase nerozhodl změnit složení a nikomu to neříct.
Téma: bezpečná známost jsou známé potraviny,o kterých už Backup ví,že mu že zažívání nevyrobí průtokový ohřívač.
Heterosexuální pár
Totální nesmysly poloviny devadesátých let
Rok 1994. Jednotvárnost výuky druhého stupně naruší přesun třídy do televizní místnosti. Žactvo se raduje.
"Bude film?"
"Rambo!"
Učitelka zapne televizi. "Budeme mít hodinu zdravotnické osvěty," oznámí.
Kazeta zajede do přehrávače. Titulek: Seznam se bezpečně. Záběr na zamilovanou dvojici. Procházka parkem, smích. Obraz prolne na krabičku kondomů. Žačky se rozhihňají.
"HIV je následkem styku bez ochrany," oznámí televizní hlas. Kondomy prolnou v tvář muže v posledním stadiu choroby. "AIDS se vyskytuje u prostitutek, narkomanů a homosexuálů," pokračuje televize. Film končí záběrem na feťácké doupě plné nakažených prostitutek. Třída už se nesměje.
Titulky.
"Tak, hotovo," praví učitelka. "Příště si pustíme potraty."
K tomuhle drabli mě inspirovala výzva jakéhosi internetového časopisu "Povězte nám, jak u vás ve škole probíhala sexuální výchova." No, přesně takhle. Ti, co jsou zhruba můj ročník, můžou mít teď nepříjemné vzpomínky, za což se omlouvám (kondom na okurky jste taky nasazovali?). Nejvýraznějším sdělením, které mi tyhle školní hodiny "zdravotnické osvěty" daly, byla představa jakési nejasné vazby mezi HIV, homosexualitou, prostitucí, potratem a drogami - což je podle mého názoru vazba, s kterou někteří z nás podvědomě pracují dodneška (nechci ukazovat na katokonzervativce, ale zhruba jejich směrem se dívám). Zatímco kluci byli vyhnáni na pozemky okopávat rajčata, holky dostaly nálož paranoie v podobě řetězce informací o tom, že nechráněný sex vede k těhotenství, těhotenství vede k potratu, potrat vede k depresím, deprese vedou k drogám, drogy vedou k AIDS, atd. Jen ty gaye jsme tam nedokázali vpašovat, ale to pokryla hned další hodina, kdy nám paní učitelka přivedla do třídy ukázat (!!!!!) živého (zatím) gaye s HIV. Doopravdy nevím, co to tenkrát mělo znamenat, snad se ten člověk živil tím, že jezdil osvětové toury po školních zařízeních (v půlce devadesátek bylo možné všechno), ale vzpomínka na to je dodnes hrozná (mládežníci, kterým je dneska tolik co mně tenkrát, by řekli, že je to cringe)
Nu, nebyl to pěkný výlet do historie, což. Příští drabbli napíšu určitě veselejší. A ještě jednou se omlouvám za případná flashbacková traumata. Jiné věci na základce byly zase docela fajn! (teď jen si na některé z nich vzpomenout...)
„Zítra mám rande!“ vtančil John do bytu. „Konečně!“
„Alkoholička,“ ucedil Sherlock, aniž by zvednul hlavu od mikroskopu.
„Cože?“
„Je to alkoholička.“
„Kecáš! Ani jsi ji neviděl!“
„Stačí tón hlasu v telefonu, časy, kdy se ozývá, překlepy…“
„Nenávidím tě.“
„Není zač.“
*
„Dneska jdu-“
„Žárlivá hysterka. Udělá ti ze života peklo.“
„Blbost!“
„Zeptej se jejího bývalého. Číslo máš na stole.“
*
„Zítra-“
„Skvělé. Škoda, že už připravuje ‚selhání antikoncepce‘.“
„Nene.“
„Tak běž, přesvědčíš se sám!“
„Možná… ani ne.“
Paprsky slunce se prodírají mlhou nad Vltavou a zlatí střechy historických domů.
Vzduch uvnitř kavárny plní vůně čerstvé, světle pražené Colombia Tolima Bio Fairtrade kávy.
Nad návštěvnictvem, ponořeným do svých světů knih, laptopů a kontemplací nad šálkem dokonalé tekutiny zní melodie z vinylu a probublává výhradně pozitivní konverzace.
Před Petrem zuří boj.
„Netlač se na mě, cizáku rozplizlej!“
„Necestovala jsem přes půl Evropy, abych sdílela uzavřenej prostor s nazelenalým xenofobem! Víš, odkud přišli tvoji předkové?“
„Rozbrečím se! Jsi moc ostrá!“
„Ty zase divně smrdíš!“
„Zmlkněte všichni!“
Zajíždí nožem dovnitř rozhádané sklenky a nanáší si na křupavý toast domácí cibulovou marmeládu.
Cibulová marmeláda s portským vínem:
1 kg červené cibule
2 stroužky česneku
3 lžíce olivového oleje
200 g třtinového cukru
2 lžičky tymiánu (čerstvého nebo sušeného)
1/2 lžičky chilli (chilli vločky, volitelně)
300 ml červeného vína (suché)
3 lžíce balzamikového octa
100 ml portského vína (volitelně)
Sůl a pepř podle chuti
Podezřele často mi v pátek ujížděl poslední autobus. A s těžkou krosnou se mi do vesnice pěšky večer většinou fakt nechtělo.
Obvykle mi ale zastavily jen ty nejpodivnější existence.
Dva muži středního věku. Dohadovali se.
„Co když je to dobrá duše v nesnázích?”
„Máme naspěch, anděli!”
Takže můžu být v klidu.
Další pátek. Podobná dvojka, ale přece jiná.
„Věnuj se řízení, drahý.”
Ehm, jak přes kopírák.
Za týden zase. Tentokrát se drželi za ruce. Jeden z nich měl dřevěný prst.
A znovu. Nabručenec nešetřící sprostými slovy a ten s laskavýma očima.
Vždycky jsem dojela v pořádku. Byli v podstatě neškodní.
Aneb the gay couples svezou holku s batohem.
Původně to vypadalo trochu jinak, ale přišlo mi, že tam moc není téma, tak jsem to musela přepsat a pokrátit.
Edith tomu chtěla přijít na kloub.
Všechno ji vedlo k tomu, že celá ta tragická událost nebyla nehoda, jak se snažila tvrdit média, ale něčí záměr.
Ale čí? A proč?
Probouzela se.
A nebylo to příjemné. Najednou viděla, kolik je toho špatně. Jak jsou lidé šokovaní, ale lhostejní.
Vždyť to byly jen plody…
Jako kdyby jim nedocházelo, že možná už nikdy žádné děti nebudou.
Museli taky prozřít. Uvidět, v jakém zvráceném světě to žijí.
Jenže na koho je bezpečné se obrátit? Kdo ji při prvním náznaku zvědavosti neudá?
Pomyslela na medika, který ji ošetřoval.
„Pokusí se to zamést pod koberec…“
Edith měla být původně vedlejší postavala, ale nakonec do příběhu začala mnohem víc zapadat a zdá se, že bude mít mnohem hlavnější roli.
“Nevěřím mu.”
Vel měla hroznou chuť praštit hlavou o stůl. Jestli svou nebo jeho se ještě nerozhodla.
“Prošla jsem si všechny jeho záznamy. Je ideální.”
Zavrtěl hlavou. “Až moc ideální. Takže jsou nejspíš falešné.”
“Poslední měsíc jsme v kontaktu. Jeho názory odpovídají.”
“Chceš říct, že neudrží tajemství. Nebo mu někdo napovídá.”
“Sakra, Luthene, potřebujeme navigátora” zavrčela: “Přijal si bývalého stormtroopera, zločince, co nám od začátku lže, holku, které jde jen o pomstu, i rozmazlenou zbohatlici. Tak co ti vadí na něm?”
“Je to ještě dítě.”
S povzdechem zaklapla složku Karise Nemika.
“Jako kdyby to v tomhle vesmíru někdy předtím vadilo.”
Nemám je ráda. Nesnáším je. Nenávidím.
Jsou mi neustále v patách. S věčně hladovým výrazem oddaně sledují moje kroky. Plazí se přede mnou v prachu, dotírají, beze studu líbají nahé kotníky. Milují teplo lidského těla, puls tepající pod zranitelnou kůží.
Lačně hltají každý můj pohyb. Není úniku.
Pijou mi krev!
Dlouhé těsné objetí, nekonečné splynutí těl. Patříme k sobě!
Řešení složitého rébusu našich propletených vztahů je směšně jednoduché.
Stačí jediná tenká gumička.
Schýbnu se a upevním nohavici k botě.
Neprojdou.
Hnusné pijavice.
Jak můžou existovat tvorové tak přítulní a slizcí zároveň?
Tak pojďte a udavte se zašlou kůží mých pohorek!
