DMD č. 5. pro 5. 4. 2024. Téma: Bezpečné známosti

Petr, takové to přátelství z nouze, kdy se daly dohromady dvě děti, které byly pro ostatní moc tiché a nevýrazné, aby se s nimi kamarádili. A oni se spolu začali bavit a mluvili a mluvili tolik let, že se chvílemi stávali jedním člověkem ve dvou tělech, bratry, kteří rozhovor navážou tam, kde zrovna skončil, i kdyby to bylo před půl rokem. Vytočil ho, ale telefon nikdo nebral. Zkusil to ještě jednou, dvakrát, potřetí ho Petr vytípnul a napsal mu jen „Dej už mi pokoj!“. Nevěřícně zíral na telefon. Mrsknul s ním na postel, vyběhl ze dveří a zamířil za Petrem.

V roce 1828 bylo těžké si bezpečně ověřit, jestli vaše známost je taky dobrá partie. Puritánství bylo v módě, i když bordely byly všude a hojně využívané. Většinou jste se všechno dověděli až po svatbě a občas to bylo spojené se spoustou překvapení, a to pro obě zúčastněné strany. Nicméně malířka Sarah Goodridge se rozhodla pro svého potenciálního partnera situaci zjednodušit. Líbil se jí čerstvý vdovec, právník a politik Daniel Webster. Aby mu pomohla s rozhodnutím, namalovala a poslala mu autoportrét svých ňader. To je zřejmě první zaznamenaný příklad poslaných „noods“. Pan Webster gesto neopětoval, zřejmě proto, že neuměl malovat.

Ondra se rozhlédl po okolí.
"To je můj bývalý pán! Bohužel i s tím blbcem, co mě vytlačil..." zhořkl mu hlas. Po boku pána Otakara se promenádovalo pihovaté vyžle s propadlým hrudníkem a rukama plnýma čerstvých škrábanců.
"Buďte zdrávi!" přišel už blíže Otakar z Chmelce. "Netušil jsem, že se zde Velhartická jízda zastaví."
"Taky vás rád vidím. Tohle je Matěj, můj druh." usmál se Ondra.
Otakar pak ještě řekl, že jdou ze cvičení a každému dal před odchodem měďák.
"Neříkal jsi, že děsně zchudl?" mnul minci Matěj.
"Zchudl. Tohle je pocta za to, že jsme se nevyjádřili k tomu nemehlu."

Náš příběh začíná v klášteře, domě božím.
Poprvé tě spatřím vzhlížet k nástropním malbám Stevensovým. Stejně, jako cherubové nade mnou, mám nebe na dosah; nemůžu z tebe spustit oči.
Vypadá takhle láska na první pohled?
Obhlížím pěkné paže, ohryzek tvaru Araratu, modrou bradu. Pošilhávám po poklopci a snažím se poznat, na jakou stranu ho nosíš.
A ty si občas všimneš a usměješ se – tak jako blahosklonně.
Vypadá takhle láska opětovaná?
Taky si dáš stejné pití jako já.
Všechno je boží znamení, boží záměr.
A když má chlap na ruce prstýnek, bude to s ním přece bezpečný, bezbolestný, počestný úlet. Ne? 

Dobrý den, vážení studenti, rád vás znovu vidím. Naše dnešní práce se ponese v duchu mezidruhového křížení a jeho následků.
Zde je vycpaný liger, kříženec samce lva a samice tygra, který se nedávno objevil v deváté uličce. Jeho přesun do oddělení šelem svěřím nejspíše některému z duchů, jelikož za života mohla tato šelma vážit přes čtyři sta kilogramů.
Mimochodem, liger je plodný. Hybrid ligeří samice a lva je liliger.
Mezidruhové známosti jsou v přírodě poměrně bezpečné, jelikož potomstvo bývá neplodné. Nebývají časté ani evolučně výhodné. Mohl bych vám sice uvést mnoho výjimek, například mezidruhové hybridy jeseterů, dnes ale půjdeme pracovat.

Tonda na mne chvíli zamyšleně koukal a pak jen povzdechl: „Asi mě to nemělo tolik zaskočit. My jsme s Mílou byli hodně rozdílná dvojice.“
„Jak jste se dali dohromady?“
„Ále, spravoval jsem jí auťák a líbila se mi, tak jsem ji pozval na rande. Ona je sice nějaká marketingová cosi a já jen automechanik, ale nečekala žádnýho filosofa, tak nám to celkem klapalo. Takovej bezpečnej nenáročnej vztah. Jen s Lukášovou ženou Monikou se nesnášej.“
„A s tím druhým synem?“ zeptal jsem se, protože už jsem v duchu probíral všechny možné podezřelé.
„Aleš je úplně v pohodě,“ úplně bezelstně odpověděl Tonda.

„A pak mě přesvědčil, abych vsadil ten pultík a zázračně vysázel na stůl straight flush.“
Crowley, čerstvé umytý, ještě s vlhkými vlasy, zachytil poslední slova z kuchyně, sykl a vtáhl hlavu mezi ramena. Na okamžik zvážil útěk, ale pak s těžkým povzdechem vstoupil do místnosti. Otočily se k němu tři páry očí a jedna větev. Crowley zvedl ruce nahoru a s odzbrojujícím úsměvem prohlásil: „Vždyť já bych to vrátil. Anděl si ho stejně nechtěl nechat, že ne?“ s nadějí upřel štěněcí oči na Azirafala.
Mluvící keř, který si zrovna namočil volný kořínek do hrnku s čajem, syknul: „Ty radši mlč.“

Ta žena se nesměle rozhlíží po přijímacím pokoji tvého bytu. Ve svých obyčejných šatech působí nepatřičně, koketní úsměv zakrývá nejistotu. Je ti jí líto.
Podává ti notové zápisy. Znovu úsměv, vypnutý hrudník.
“Manžel neví že tu jsem. Snad jsou dobré… nemáme mnoho peněz…”
Že manželovy skladby budou dobré víš stejně jako to, že dáma, která je donesla, udělá cokoli aby zajistila zakázku.
(Něco jsi ovšem před lety slíbil, že?)
Je hezká. Nikoliv dramatickým způsobem operních zpěvaček; tahle Constance je mile nenápadná. Osvěžující.
Se sebezapřením otevřeš noty. Ano, něco jsi před lety slíbil.
A nikdo neříkal, že slib bude snadné dodržet.

Ve velké jizbě sedí kupec Zbygniew s manželkou Barbarou a babičkou Jadwigou.
„Zbyšku,“ stará se babička, „neměl bys přece jen jet s nimi? Vždyť je jim sotva dvacet let,“ říká starostlivě.
„Maminko,“ usmívá se Zbygniew, „dvacet let jim uplynulo před dvěma lety. A bude s nimi Marek, a ten je přece zkušený, stejnou cestu má za sebou už několikrát.“
„To je stejný fanfarón jako oni...“ trochu se zlobí babička.
„Už jsem dopsal kupci Samuelovi do Olomouce a Šimonovi do Brna. Okamžitě pošlou zprávu, jakmile chlapci dorazí. A kdyby do středy nedojeli do Olomouce, Samuel bez dalšího váhání vyrazí je hledat.“

Bylo dostavěno; zkolaudovali sektem a radostí.
Přišlo jaro, léto, přátelé s dětmi vtrhli jako velká voda a dům na svahu ožil smíchem a cinkáním skla.
Že po roce utichá, si Nina uvědomila, až když slyšela dopravní letadla vysoko na obloze.
Vojtěch postupně třídil a prosíval.
„Proč už k nám vlastně nechodí Vaculíkovi?“ zajímala se jednou. 
Pohlédl na ni s něhou v očích. „Vždycky, když tu byli, jsi trochu moc pila, nemyslíš, miláčku?“ Když to vysvětloval, choval malou Emmu v silných rukou jako rozený ochranitel. 
Nejspíš měl pravdu. Vždy o ně měl takovou starost. A ženy na mateřské snadno propadají alkoholismu.