DMD č. 17 pro 17. 4. 2024. Téma: Babské ucho

Toto naslouchal. Co to je? Zloděj by takový hluk nedělal!
Buch! Boiiing! Pak překvapivě šepot: „Toto! Jsi tady?“
Vyskočil. „Mikaeli!“ Popaměti rozfoukal dřímající výheň, aby trochu viděl. Vzápětí držel mládence za ramena a pozorně si ho prohlížel. Zaklel, když uviděl stopy ran, ale oči měl Mikael jasné. Tiše ho vyzpovídal. Tak rád by ho schoval, ale nešlo to. Ti… o něm věděli. Domů Mikael jít nemohl. Co teď? Sám žádné kontakty neměl.
Najednou se pousmál. Kdo tu slyší i trávu růst? Johanna dávno není mladá, ale má odvahu a vyzná se. Řád o ní neví. Pomůže. Strážce světla opravdu nesnáší!

Auuu!
Libuše se vyděšeně posadila a zaúpěla. Kostrč! Ta bolest! A ucho! Bolí taky! Z natrženého boltce jí kapala krev. Chtěla ji setřít. V té chvíli zjistila, že v sevřené ruce drží klíč! Povedlo se! Zapomněla na bolest a co nejrychleji vkulhala do domu. Co je v té zatracené pokladničce? Teď se to konečně dozví!
Roztřesenou rukou pomalu otočila klíčkem. Víko odskočilo. Zírala na štos papírů.
Fotka Jindřišky! Fotka Evy! Fotka jakési cizí ženské! Fotka toho zatraceného chlapa, co ho viděla jen chvíli u notáře!
Rozčileně vyházela obsah ven. Účty, účty, účty. Alimenty.
Zatraceně! Naštvaně se svalila na židli.
Auuu!

The cleric, paladin and sorceress were leaning over a map, discussing a plan.
Suddenly the ranger burst into the room, victoriously waving a small bundle of some... dried herbs.
"I've got us the way into the tower!" she announced gleefully. "Grace, the herbalist, had it in her supplies!"
Her companions looked at her with confusion.
"Not sure which part is 'ear', so I took the whole plants."
The sorceress caught on, and almost facepalmed.
"I said we need 'the ear of A sage' - the trust of someone who has access to the wizards' order!"
The tabaxi blinked: "Oh! ... Tea, anyone?"

Něco jako slečna Marplová, uvažovala, jenom ten klobouček by měla trochu do špičky. A nesměl by padat přes to ucho. Nebo naopak, možná by měl? Pořádná jizva přes půl tváře, drsně pokulhává, nebo že bych ji rovnou posadila na vozík, ne, to už radši létající koberec, koupelnovou předložku, ha! A slyší úplně všechno, i to, co nechce. Když si Brumbál zpívá ve sprše a Filch recituje Pinceové milostnou poezii, radši si ucho sundavá a odkládá do sklenice s lákem... ale pořád to nebylo ono. A ty trable se jménem! Nakonec z ní udělala chlapa, pojmenovala ho Pošuk a byl klid.

Bylinková zahrada patří ke klášteru stejně neodmyslitelně jako chrám.
Zde lze obdivovat a poznávat Boží dílo a nauky používat k dobrému.
To abatyše dovede jako málokdo.
Tady bují vonná máta, vedle něžná mateřídouška. Nechybí její příbuzná, čarovná dobromysl.
Trpký pelyněk, tajuplná bylina chránící před zlými silami.
Levandule, sladce voní, přináší úlevu.
Nemůže chybět nenápadná šalvěj. Jídlům dodává chuti, přečetné neduhy léčí, zuby posiluje, proti hnisu pomáhá, i neplodné ženy uzdravuje.
Odevšad sem lidé chodí pro pomoc, do království, které vybudovala a vybojovala jeho nezávislost. Abatyše Hildegarda se těší úctě mocných, ba samého Svatého otce.
Nezapomenou na ni ani budoucí pokolení.

„Co to má být?“
Profesor Snape zabodl hůlku do jejího kotlíku a štítivě zvedl zplihlou lodyhu.
„Vážená slečno, do tohoto lektvaru se přidává vlčí exkrement, oční bulva krkavce a ucho ženy ve věku minimálně šedesáti let, která má alespoň jedno pokrevní vnouče. Rozhodně v něm nemá být obsažena jakákoli… rostlina.“
Rozpačitě si prohrábla své zářivě zlaté vlasy a upřela na profesora mírně provinilý pohled.
„Ale pane profesore, já jsem si recept vyhledala v Paracelsově originále. Domnívám se, že ono babské ucho, co tam zmiňuje, nemá být… tak doslovné.“
A tak Marcelina Porcelina de la Malfoy navždy zničila jistý dodavatelský řetězec.

Kromě vraždění i pomáhal. Květiny a jeho sestra pro něj byly vším.
Když nějak trpěla, chtěl jí pomoct se z toho vyléčit.

"Pij, bude to dobré, uvolňuje to bolesti... Věř mi." Zamumlal k ní a podal šálek čaje s babským uchem, aneb jinak řečeno šalvějí. Udělal jej trochu silnější a dodal i meduňku na uklidnění.

Jeho sestra se čaje napila a pousmála. Opětoval gesto, pomohl jí. Mlčky ji u pití pozoroval. Měli spolu nyní zase jednu z chvil.

"Když se vyznáš v kytkách, možná bys mohl pomoci policii s polapením toho vraha, hm?" Zamumlala tiše.

"Jistě, jsi chytrá, má maličká."

Telefon vyzváněl, ale Petr ho ignoroval. Koukal na něj s ironickým úsměvem, jako by ho pobízel, aby se ukázal, ale husí kůže na zátylku prozrazovala, že pobavení jenom hraje.
Ucho, stářím zbytnělé, se pohupovalo s mírným zpožděním oproti kývající hlavě. Paní Hladká si kvapně nazula pantofle, v zrcadle zkontrolovala účes a vydala se přes chodbu. Nemusela zvonit dlouho.
„Dobrý den, vaše maminka s vámi musí mluvit, nemůže se vám dovolat, tak mě poprosila, ať zajdu. Já vás rovnou předám.“ řekla a vtiskla mu svůj telefon.
„Můžu vám sem poslat celou ulici a nebo mě konečně začnete poslouchat.“ řekl matčin hlas.

Každý performer vám potvrdí, že po nějaké době se z adrenalinového zážitku stane rutina. Totiž pokud máte úspěch. Opakovaně selhávat, a přesto to pořád zkoušet, to chce opravdového nadšence.
Přitom ten kostým není náročný! Jasný, dělám crossdressing, určité části těla mi trochu překážejí, ale všechno je to splývavé a dostatečně velké.
Pak je tu ještě ta otázka časového presu. Sotva zblajznu večeři, hodím na sebe noční košili a všechny ty serepetičky ze 3D tiskárny a svalím se na jeviště.
Čas pro verdikt poroty nadešel.
„Babičko, proč máš tak velké uši?“
Oni mi prostě nikdy, NIKDY neudělají ty zatracený slechy správně.

Povídají, aby řeč nestála. Nedávné šokující události byly pomalu překryty událostmi méně nedávnými.
„Zvláštní, ale s těma démonama se občas cítím skoro bezpečně.“
„Vím. Když už tu mají kolem courat cizí chlapi, tak ať to jsou aspoň... bezpečný cizí chlapi.“
„Přesně. U cizích nikdy nevíš. U démonů, když je teda poznáš, víš.“
„Prý si je teď můžeš najmout!“
„Vážně? Tuhle se jeden stavoval...“
„Ten černovlasej tu courá pořád!“
„Ten ne. Tenhle byl jinej...“
Nenápadnost, trpělivost, porozumění. Schopnost vypíchnout ze slyšeného to podstatné. Jemné ouško staré dámy.
I když na to nevypadá, věk by na to měla.
Znalost lidských povah ne.