DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2024.

Práce na netopýřím stánku je někdy fakt otrava.
Stojí na vás fronty hromady hlučných lidských mláďat, okolo pořád něco skřípe ultrazvukem, světla z jiných stránků vám svítí do očí, červi otravně šustí a... a vůbec.
Někdy se mi vůbec nechce hnout z úkrytu a Juliánovi zpod mě.
Ovšem, co dělat, když je to opravdu potřeba?
Lidé přece rádi vidí, jak netopýr čůrá. Otočí se a zvedne ocásek.
Když se nám příliš moc nechce, jen se vzepřeme o perlinku, abychom si nepočůrali břicho.
Když se nám ale fakt echt nechce, prostě... pustíme.
A na stěně boxu pak vidíte žlutavý zaschlý soutok.

"Je srdce párový orgán?"
" U lidí ne. Máme jedno srdce, ale to má spoustu částí."
"A co kuře? Maminka kupuje srdíčka a jich je moc."
"No ony jsou dost malé, a kuře by s dvěma takovými nemohlo žít. Takže tam taky ne."
"A je nějaké zvíře nebo člověk co má dvě srdce?"
"Zvíře možná, ale člověk se dvěma srdci není, nemůže se narodit."
"Víte o tom něco víc?"
"Ne, není to můj obor úplně. Znám pouze základy."
"A co si myslíte děti, že je párový orgán?"
"Plíce?"
"Ano, ty jsou velice důležité, proto je máme dvě. Díky za pozornost, děti."

Vyslanec se ošíval, když mu král Thranduil pokynul, aby povstal.

"Přijal král pod Horou můj velkorysý dar?"

"Jistě, králi," odpověděl vyslanec, "mám vyřídit vřelé díky a ehm...," začervenal se.

"Mluv!" Naléhal král.

"Král Dáin vzkazuje, že z lepších bobulek svoje ovocné pivo ještě nevařili..." Vyslancův pohled mířil do země. Pýchy svého krále se najednou bál.

"Ten neomalenec! Byl to výběr z těch nejlepších hroznů z celé úrody!"

"Můj pane, i na tohle posílá král Dáin odpověď." Vyslanec podal králi malou mošničku.

Thranduil z mošničky vytáhl chmelové hlávky. A vzkaz.

"Snad z tohohle výběrového chmele uvaříš to nejlepší pivo! Ha, ha."

Jakmile roztaje na silnici poslední vločka. Ještě předtím, než vykvetou sněženky. Na silnicích se objeví výstražná cedule „práce na silnici“. Celá země se promění v jeden velký úsek častých nehod, zácp a nervových zhroucení. Podle chutě, se kterou se zarývají do asfaltu, je jasné, že jde o věrný fanklub Krtečka. Podle kvality a rychlosti práce jde taky o fanklub Pata a Mata. Všichni ostatní si přitom přejí mít kouzelné sluchátko nebo létající kouzelnický klobouk, aby nemuseli používat auto. Asi by to nejlépe vyřešil Rumcajs, a to hrozbou použití střelné zbraně. I když, fandil bych tomu, aby některé střely nebyly varovné…

Brynden se vracel z jednání ve Dvojčatech, když z dřevěné lávky přes Červený bodec zahlédl svého malého synovce, jak zasmušile postává na břehu a pozoruje děti koupající se v řece.
„Co ten protáhlý obličej, Edmure?“ zavolal na něj.
„Maminka mi zakázala se koupat, protože bych se prý mohl utopit,“ stěžoval si chlapec.
„Co přesně maminka říkala?“ dotazoval se dál Černá ryba.
„Říkala: ,Jestli tě ještě uvidím v Červeném bodci, zamknu tě v komnatě a ven tě pustím jen na hodiny s mistrem.‘“
„Ale Rejdivý proud ti nezakázala, nebo ano?“
Edmurova tvář se rozjasnila a vzápětí se rozběhl ke druhé řece.

Zda mám radost? Bože můj, kdo by ji neměl? Vždyť se mi bude vdávat dcera! Co na tom, že je nevlastní? Paprsek ze záře moci a postavení dopadne i na mne – vždy jsem k ní přece byla jako matka. Že s sebou mám nůž? Lesy jsou zrádné, hadů plné.

Zda mám radost? Vyšvihne se, sestřička moje, mám snad být proto smutná? Že jsme každá z jiné matky? Mají přítelkyně stejnou krev? Mají se proto méně rády? Že si beru sekyru? Lesy jsou zlé, líté zvěře plné.

Však pospěšme! Dornička má oddavky a my ji doprovodíme.

Obě – jaká matka, taková dcera.

Krčí se maličký uzlíček
Bolestně vzlyká v koutě
Už dostal výchovný políček
A nad ním stojí soutě-
živá postava
Je, přesto není živá
Uzlíček se jí poddává
Co mu jiného zbývá
Neváhá kopnout si do mrtvoly
Důstojný kontrolor kvality
Nevadí, že ho to bolí
Vítej do tvrdé reality
Je vůbec někdo, kdo by ho měl rád?
Rozbitý, nedostatečný, sám
Příliš či málo, nikdy akorát
Záblesk lásky byl vždy jenom klam
Snad jednou dívka nalezne laskavost
Umlčí vnitřního kritika
Své bolavé Já vezme za ruku
Přijetí vystřídá nenávist a zlost
(Násilí k sobě se jí už netýká)
Nitro se rozezní v souzvuku

"Zapomeň!"
"Zbláznil ses! Proklínat ho!" soptil Severus, když viděl nevědomý pohled starého Crabbea.
"No, co," vzdoruje Lucius, "už do něho dujeme tři hodiny, obětoval jsem nejlepší vína z Malfoyovské vinotéky, ty výběry mě budou mrzet dlouho, a on stále vede svou. Bijte mudly."

Snape si povzdechl. Věděl, že se pouští do předem prohrané bitvy, vždyť Crabbe patřil k nejvěrnějším zastáncům Voldemortova, ale Lucius si návštěvu panství nenechal vymluvit. A tak šel s ním, doufal, že zabrání nejhoršímu. Jenže ho omámilo výborné víno a on selhal. Nezbývalo než se obrátit na nejpovolanější osobu.

"Ministře Malfoyi, Draco, máme problém." zavolal letaxem pomoc.

T´Challovy kroky vedly do sestřiny laboratoře. Otevřel dveře a zarazil se.
„Neklepej tady těma loňskejma křuskama od Prada,“ ozvalo se.
„Máš k práci kulisu, Shuri?“ hrající obrazovka jednoho tabletu ho nepřekvapila.
„Jo. To víš, k té tvojí nové pracovní obuvi jsem potřebovala inspiraci,“ uchechtla se. Film nesledovala, jen poslouchala. Stála u figurín s obleky.
„Pojď se podívat, bráško.“
„Experimentuju i s botama, jak jsme se posledně bavili. Chtěl jsi k obleku takový, aby pohlcovaly zvuk a nezatěžovaly chodidla. Něco jsem zkusila.“
„Křusky od Prada?“ použil větu z běžícího filmu.
„Chceš si příště boty navrhnout sám?“
„Ne, díky.“
„Já si myslela.“