DMD č. 10. pro 10. 4. 2026. Téma: Kdo hledá, toho najdou

Veronika bloudí. Nedokáže říct, kolikrát už přespala ve spálené trávě. Kdy našla poslední studánku. Kdy naposled byl svět ještě v pořádku. Na vnitřní straně víček vypálené obrazy: táta letící stovky metrů dolů do žhnoucího pekla. Mámina překrásná klidná tvář, vedle níž procitla. Ztuhlé ledové čelo, kterého se naposledy dotkla uslzenými rty.

Schoulená na tlejícím jehličí zavírá oči až k bolesti, ale není před nimi kam utéct. Vlčí vytí je nejskutečnější věcí široko daleko.

Není při sobě, když ji strýc František najde a se zoufalou úlevou naloží na žebřiňák. Nebude při sobě ještě dlouho. A už nikdy nebude Veronika. Jen Roňa.

Lenka chvatně vstala a vyrazila na cestu, aby skupinu dohnala. Po pár krocích ale pozbyla jistoty, že jde správně. Snažila se rozpomenout si na směr, ze kterého přišla, ale nikde ji nic nepřipadalo povědomé. Volala, ale les jí odpovídal jen tak, jak uměl, beze slov. Rozeběhla se směrem, kde tušila vrchol hory a nohy ji po chvíli nesly, jako by nikdy nic jiného nedělala, jako by byla stvořená z běhu, dechu a strachu. Běžela a přeskakovala spadané větve, tiše a bez námahy, tak rychle, že se ani se nestihla podivit, že má kopýtka a vyděsit, že ji sledují vlčí oči.

My lidé máme zvláštní osud. Hledáme štěstí, doufáme, že když unavené sedá i na hovězí dobytek, tak že trochu křepčeji přistane na nás. Obyčejně to nebývá pravda. Hledači štěstí jsou velmi často nalezeni problémy různých typů. Navzdory tomu se nedokážeme vzdát.

Vždyť kolik existuje různých doručení, pravidel, zaručených ("babských") rad a přísloví! Vezměte si například toto: "Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě."

Ve kterém století mohlo platit toto přísloví?! Vždyť dnes panenka sedává u mobilního telefonu a hledá všechny okolo. Dává jim srdíčka, palečky a sama si mezi něžné rtíky strká ten svůj. Panenku na obrazovce hledají chatboti.

V roce 1800 byl všem kouzelníkům odebírajícím Denního věštce doručen ranní výtisk obsahující tento krátký text.

Dne 27. července, bylo nalezeno tělo pohřešované čarodějky Vespy Oliphant. Tato výjimečně nadaná čarodějka se po smrti své slavné sestry (výzkumnice trollů Gondoline Oliphant, †1799) upnula k jedinému cíli, a to vystopovat trolly, kteří stáli za smrtí její sestry, a pomstít se jim. Dle stavu, v jakém se nalézaly její ostatky, je více než pravděpodobné, že než aby nalezla hledané, ti nalezli ji.

Ministerstvo kouzel tak i nadále důrazně varuje před jakýmikoli pokusy kteréhokoli kouzelníka nebo čarodějky kontaktovat či se přibližovat k teritoriu trollů.

Henry Wildegans se pokusil zmizet i se svou těhotnou ženou, ale jeho loajalita ho zradila.

Lockwell ho totiž samozřejmě nechal sledovat, protože mu bylo jasné, že udělá nějakou blbost.

Wildegansovi šli na sever. Nejdřív se jim ztratili z dohledu, ale pak je objevili kousek od hranice enklávy Nordlingů, těch podivínů, co snad ještě žili v jurtách a chodili na suchý záchod. Lockwell nerozuměl, proč vyhledali zrovna je. Systém se tam nedostal, ale měli své způsoby.

Ale pak mu Peter poslal hlášení… a vše to do sebe zapadlo.

Celou dobu měli záchrannou brzdu přímo pod nosem.

Andrageni si na lidi nepřijdou.

V ľudskom svete ste na začiatku ľahučkí, nič, len stužka azúru pohupujúca na vetre. Zabudnete, aké je byť osobou, zabudnete i prečo ste, pričom fyzika materiality na vás kdesi za tým všetkým ťaží ako zvieracia rukavica. Nerozumela, ako je oboje možné zároveň.

„Nenájdeš" hrmel Otec búrok. "Nikoho hodného."

„Nepravda,“ riekla Syl, jedna z posledných vecí čo riekla, než iba naháňala vietor. Vietor však priveje kadejaké veci.

Tmavooký chlapec zatínal päste nad mohylami. Tam, kde sa bojové pole stretáva so spáleniskom. Popol víril.

„Vzal si mi brata,“ šepol vetru. „Nič nemá zmysel.“

„Nemá?“ odvetil vietor. 

Nie. 

Už čoskoro znova nebude nemá.

Otvárala skrinky, vyťahovala veci zo šuflíkov, prehrabovala sa v skriniach. V živote by nepovedala, že v jednoizbovom byte je toľko rôznych zákutí, kde by sa dala schovať malá krabička. 

Zúfalo vyšla na balkón, akoby tam mohla nájsť odpoveď. Oprela sa o zábradlie a zadívala sa na chodník o šesť poschodí nižšie. Nebolo to prvýkrát, čo sa jej zacnelo za jej domčekom. Ten bol jej domovom a útočiskom pred svetom, pokiaľ ho nepoškvrnil Mikah. Doteraz nechápe, ako ju mohol vypátrať. Kým hľadala dôkazy proti nemu, on si našiel ju. 

Opäť sa pozrela dolu. Zacítila jemné vibrácie. Volavka ju jemne zozadu ďobla.

Po půl hodině marného čekání, když už mu páteř úpěla z nepřirozeného ohnutí a skoro necítil nohy, se Mouse vyhrabal ze skříně a mžoural v odpoledním světle. Po ostatních nebyla ani stopa.

“Kde jste všichni?” zavolal, a snažil se ignorovat rostoucí kouli nervozity v žaludku: “Můžete vylézt, je dohráno!”

Ticho. 

Jen z vedlejší místnosti se ozývalo tiché odfukování. 

Ta hromádka dek předtím na křesle nebyla.

Zatřásl s ní. Hromádka vyjekla a pak z ní vykoukla rozježená světlovlasá hlava.

“Dazi! Měl si nás hledat!”

Promnul si oči.

“Vážně? Já to asi špatně pochopil.” Zívnul. “Běž se schovat, třeba to teď zvládnu.”

Porazili náš strom! 
Jsme otužilí netopýr rezaví, takže zimujeme v dutině stromu, a přece jen to není jeskyně.
Jenže jsme v zimě přiletěli na místo a strom byl pryč. Zůstal jen pařez. 
Náš náhradní strom byl taky pryč. 
Co teď? 
Jiná menší kolonie nám poradila balkonhotel, kam lítaj už roky. V létě ho chodí kontrolovat, jestli tam pořád ještě je. Pro jistotu i přilehlý byt. Prý oprsklí! No dovolte! 
Odtamtud nás lidé odvezli do záchranné stanice. 
Ve stanici měli velkou radost. O sto padesát hostů víc! 
Na Echosquare jsme jim dali pět hvězdiček a příští jaro si našli nové zimoviště. 

Jára čekal na výboře skoro hodinu, než ho Vavrečka přijal. Ale kam odvezli tátu, to se nedozvěděl.

"Zadrželi ho kvůli výslechu, víc nevím,"  dušuje se Vavrečka. 

"Prosím, předsedo, máte přece známosti na okrese, nemohl byste něco zjistit?"

"Známosti!" Vavrečka šacuje kapsy, pak vytáhne zmuchlanou krabičku Zorek. "Milý zlatý,  tihle soudruzi, to je úplně jiná liga. Ti si ode mně ani nenechaj připálit cigaretku."

Sám sobě ovšem zapálí.

"Jak si to vůbec představuješ? Že zvednu telefon a řeknu: 'Volám z Bělovic, však víte, jak se nedaří rozjet družstvo.'"

Vyfoukne kouř Járovi do tváře.

"Kdepak! Nejsem blázen, abych na nás přitahoval pozornost."