Sci-fi

„Krucinál... Zítra má Patrick narozeniny a já nemám dárek... Uhm- To už nic nestihnu koupit.”

Vtom se z rádia ozval rozjařený hlas, který signalizoval reklamu.
„Něco se rozbilo, sháníte dárek? Využijte zelenou cestu! Alza vše doručí. Do půlnoci objednáte, ráno u dveří máte!”

Co prosím!?

Naslouchal pokynům a hned začal psát dopis s objednávkou kondomů a láhve rumu. Nakonec připsal i plyšáka slepice. Do obálky přiložil i potřebnou částku a poslal sovu.

...

Ráno ho probudil táhlý zvonek od bytu.

Doťapkal, otevřel a sklouzl níž na zeleného tvora. Něco jako skřet, ale tenhle měl anténku.
„Zadejte šestimístný kód pro převzetí objednávky.”

Na talíři se otevřel poklop a vylezl z něj malý zelený mužík. Seskočil z okraje talíře do Lvova půllitru s pivem. Jeden by čekal, že se v něm utopí, ale on ne. Pivo vycucl jako nic a svůj objem zvětšil zhruba na dvojnásobek. Totéž učinili další mužíci s pivy Jimrama a Tadeáše.
To ještě nebylo všechno. Z talíře vylézali další a další zelení mužíci. Přeskakovali na sousední stoly a vrhali se do tamních piv. Za chvíli byly všechny půllitry od piva v hospodě prázdné. Jeden z mužíků se dokonce vrhl na kohout u výčepu a nasával pivo přímo z něj.

Jednoho vlahého jarního večera mají v hospodě U Médi otevřené okno. Lev se jím kouká ven a náhle něco zpozoruje.
"Chlapi, tam letí nějaký neznámý létající předmět. Čili UFO."
"Moc fantazíruješ," odbude jej Jimram.
"Já tedy na UFO a mimozemšťany věřím, ale že by nás měli navštívit zrovna tady a teď..." reaguje Tadeáš.
Předmět se však přibližuje. Už je patrný jeho tvar. Jde o létající talíř, přesněji řečeno dvojtalíř, po jehož obvodu blikají světélka. UFO vlétá otevřeným oknem do hospody a přistává na stole Lva a jeho kamarádů. Je větší než běžný talíř, na stůl se vejde jen velmi těsně.

Kapitán Ra’Xin spal v křesle v konferenčním salonku. Ze snu ho vytrhla nadporučík Ili-Ye.
„Pane, promiňte, ale poručík No’Tha se vrátila z průzkumu.“
„Ať podá hlášení.“
No’Tha vstoupila, zasalutovala a spustila:
„Pane, zvěsti o dryádách vyvráceny. Je to skupina droidů bez kvalitního stínění. Při větší expozici zdejší magnetosféry sluneční plasmou mají tendenci se ‚pomátnout‘. Kvůli složení místního satelitu se tak děje častěji kolem úplňku. Nadělali pořádnou paseku. Naštěstí jsem z jejich tance vyvázla bez úhony. Zde jsou podrobnosti.“ Podala mu datapad.
„Výborně. Takže záhada vyřešena; dobrá práce, poručíku. Můžete jít. A nadporučíku: nastavte kurz do soustavy Kozz-Loff. Vracíme se domů.“

A pak se probudí. Uvědomí si, že to byl jenom sen. To bude tím historickým románem, co četl před spaním. Není velitelem jízdní kompanie, ale space mariňáků. Místo arkebuz – co je to, sakra, vůbec za slovo? – mají blastery, místo zastaralých hadrů vysoce funkční skafandry s turbopohonem. Manželku nemá, natož mrtvou, protože je gay. Přátel má naopak dost, i když se jim, stejně jako ten ztroskotanec v jeho snu, moc nesvěřuje. Čeká je mise proti vesmírným pirátům. A pak dovolená na planetě Magdeburg.
Oddychne si. V takové době, o jaké se mu zdálo, by žít rozhodně nechtěl.
A pak se probudí.

Čip na řízení letounů si implantovat nenechá, protože mu to přijde až moc pozérské a má radši starý dobrý ovládací panel, ale robotické oči bere okamžitě. Po všech těch operacích mu pár dalších problém nedělá a i když holkám pod trička nevidí, rentgenové vidění má něco do sebe. Jakékoliv vidění má něco do sebe. Jednu duhovku zvolí zelenou, druhou zářivě modrou a pak na ně balí spolužačky.
Přesto jsou chvíle, kdy radši nechá svět na chvíli zase zčernat.
Na pohřbu.
Na prvním výročí.
Když Hazel brečí a on neví, co říct.
Chvíle, kdy svět bez Augusta Waterse prostě nechce vidět.

„Pozemšťané!“ oslovil bradavické studenty pisklavým hláskem. „Rád vás poznávám.“

„Ten jeho hlas je otravnější než Malfoy,“ pošeptal Ron Harrymu, který div nevyprskl smíchy. Oba kamarádi si tak vysloužili káravý pohled od Hermiony. Ta se jako obvykle okamžitě přihlásila a dostala slovo.

„Odkud pocházíte, pane mimozemšťane?“ začala tato malá šprtka kolečko všetečných dotazů.

„Jmenuji se Alza, jsem obchodní zástupce Sirius Cybernetics Corporation a dělám průzkum trhu po zatím neoslovených cípech naší galaxie. Víte, co jsou to roboti?“

„Tím se mudlové snaží nahradit domácí skřítky, ne?“

„V Sirius Cybernetics Corporation jsme robota definovali jako vašeho plastikového kámoše, s nímž je radost pobývat!“

„K lesu zády, ke mně čelem!“

„K lesu vchod, k Ivanovi zády!“

Chaloupka na kuřích nožkách se točila dokolečka, když v tom ji obalil světelný paprsek. Celá chaloupka se za zoufalého hrabání nožkami zvedla do vzduchu a zmizela v oblacích. U lesa zůstal stát jen překvapený Ivan.

---

Kapitán vesmírné lodi mimozemšťanů oslovil vědeckého důstojníka:

„Na co nám bude pohyblivý dům?“

„Je v něm stvoření, které si podmanilo veškeré osoby na této planetě. Musíme zjistit jak, s tak skromnými prostředky…“

„Myslíš tu starou, ošklivou osobu vevnitř, nadanou jakousi nevysvětlitelnou mocí?“

„Ne, myslím toho černého…“ vědec nahlédl do slovníku pozemšťanů…

„Černého kocoura!“

Na břehu Tiberiadského jezera se pomalu shromažďovaly davy. Římští setníci, hlavně ti služebně mladší, začínali být trochu nervózní. Co když těch podivných, sténajících pobudů ještě přibude?
"Neměli bychom je rozehnat, pane?" obrátil se voják Sextus na Gaia Decima.
"Hlad je rozežene, uvidíš," odpověděl moudře. Věděl, že místodržící nařídil zvednout ceny potravin na neúnosnou mez a široko daleko nebylo možné, aby si jediný z těch lidí koupil byť jen starou chlebovou kůrku.
Ale hlad nepřicházel.
Zato přicházeli další a další, až jich bylo na pět tisíc.
Copak mohli Římané vědět, že uprostřed davu stojí Ježíš, který má nejmodernější verzi replikátoru potravin?

„Já bych vám poradil, kdybyste chtěli,“ poskakoval brouk Pytlík. Nedočkavě se snažil zmáčknout barevná tlačítka. „Já jsem něco podobného viděl v kině!“
Konečně se dostal k jednomu červenému knoflíku. Ozvalo se temné zahučení, vesmírná loď se otřásla a jedno z drahých torpéd zmizelo kdesi v nenávratnu.
„Ale jejda, to jsem nechtěl, já myslel vlastně tohle,“ sápal se po velké tmavé páce, když vtom ho velitel lodi Barraccuda XT753 vztekle odstrčil od řídícího pultu a zařval: „To na té Zemi doopravdy nešel najít lepší vzorek inteligence než tohle?“
„Ještě jsme chytli tohohle,“ přikrčil se poručík Xsansa a postrčil dopředu mravence Troubelínka.