DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2013. Téma: Do větru

scéna: osamělý vrchol, vítr přináší a odnáší mrak, na stožáru se pleskají zbytky vlajky
vítr: silný poryv
vlajka: odlétá
stmívačka
scéna: osamělý vrchol, vítr přináší a odnáší mrak, opuštěný stožár
vítr: kvílí
stmívačka
scéna: osamělý vrchol, vítr přináší a odnáší mrak, opuštěný stožár
hrdina: přichází zprava proti větru, zastaví se a natáhne ruku
hrdinka: je hrdinou vtažena na scénu
hrdinka: vytahuje balíček
hrdinové: rozbalují zářivě barevnou vlajku, vytahují na stožár
hrdinové: odcházejí
stmívačka
scéna: osamělý vrchol, vítr přináší a odnáší mrak, bodový reflektor na vlajku na stožáru
hudba: triumfální akord
poznámky: stroj na mlhu, stroj na vítr, práce s točnou!!!

Kdesi v Rusku, před východem slunce
Bobčinskij (nervózně popochází): Žádné nové zprávy?
Dobčinskij (stejně nervózně): Žádní noví lidé?
Bobčinskij (mechanicky pokyvuje hlavou): Slunce už skoro vychází, za chvíli bude třeba vyrazit.
Dobčinskij (podrbe se ve vlasech): Musíme mít co roznášet.
Bobčinskij (smutně se pousměje): Ani Anna Adrejevna včera nepřišla domů pozdě, abychom jí popřáli krásné ráno?
Dobčinskij (smutně): Ani ta.
Bobčinskij: Poštmistrovi se zpozdila dodávka časopisů. Ale to jsme říkali včera.
Dobčinskij (s nadějí v hlase): Podívej, vypadá to, že budeme mít neznámé návštěvníky!
Bobčinskij (dívá se směrem k okraji vesnice): Vida, to bude revizor!
(Rozbíhají se k policejnímu řediteli)

Úmysel bol nevinný, chcela som sa páčiť. Aby si uvedomili, že som dievča, a že sa nebojím to ukázať.
A malo to úspech. Cez deň som na sebe cítila Toľko pohľadov.
Ale po ceste zo školy začal skutočný horor. Praha... V Prahe sa nie je kam schovať.
Všadeprítomný prudký vietor mi ošľahával tvár. Z jednej ruky sa mi snažil vytrhnúť tašku, v tej druhej som ledva držala kelímok s horúcou čokoládou.
A v metre prišlo na najhoršie. Bezmocne som sa prizerala ako prúd vzduchu pritlačený prichádzajúcim vlakom ukazuje okolostojacim až priveľkú časť mojej spodnej bielizne.
Minisukňu do mesta nikdy viac.

D’ARTAGNAN (Vběhne doprostřed jeviště a nadšeně tasí meč.): Jsem zde, připraven! Pojďme se tedy bít! (Zamává výhružně mečem, ale bez odezvy. Rozhlédne se.) Kde jsou kardinálovi muži?
ARAMIS: Nepřijdou. Kardinál je odvolal.
D’ARTAGNAN (Svěsí ruku se zbraní a zatváří se zklamaně.): Ale né. Jim do toho taky vždycky něco přijde. Ale my, mušketýři, máme přece svou čest! Já se chci bít!
ARAMIS: Drahý příteli, zasuň svůj meč a pojď si raději svlažit hrdlo číší vína.
D’ARTAGNAN: (Udiveně.) Víno? Ale já bych raději tasil! (Znovu vytahuje meč.)
ARAMIS (Mumlá si pro sebe.): U všech svatých, to je jak mluvit do větru.

Paní učitelka nás s ustaranou tváří pustila ze školy dřív. Máme si pospíšit, abychom se my děti z Bullerbynu dostaly v pořádku domů. Obloha se černala, schylovalo se k pořádné bouřce.
Zvedl se veliký vítr. Nemohli jsme běžet, ani jít vzpřímeně. Chytili jsme se pevně za ruce. Přísahám, že bych uletěla, kdyby mě z jedné strany nedržela Britta a z druhé Bosse. Křičeli jsme do větru, ale vůbec jsme se neslyšeli. Schovali jsme se za kamenný plot, po kterém obvykle chodíváme domů. Začala jsem natahovat. My se snad domů nedostaneme. Ale Lasse zavelel: „Jde se k ševci!“ A šlo se.

Větrná hůrka ve Walesu.
Richard Hammond a James May stojí na jejím vrcholu.
Shlížejí dolů.
Richardova levá a Jamesova pravá ruka drží ouško zdobené urny.
Hammond: Tak co myslíš? Kam s ním?
May: Těžko říct. Do vody? Když mu bylo čtrnáct, vyhrál bronz v plavání.
Hammond: Já nevím. Myslím, že by to chtělo něco osobnějšího.
May: Oheň? Vždycky měl rád oheň. Vzpomínáš, jak zapálil ten karavan?
Hammond: To je divný. Jednou už ho sežehli.
May: A co vítr?
Hammond: Jo, to nezní špatně.
Vzájemný pohled.
Obrátí urnu dnem vzhůru.
Popel Jeremyho Clarksona odnáší severák.
May: Stejně byl vždycky do větru.

Des Grieux v kněžských šatech. Náhle vběhne Manon:
MANON: Miláčku, smiluj se. Bože!
DES GRIEUX: Nerouhejte se, dítě.
MANON:
Už nejsem dítě, teď jsem žena,
od mnoha mužů políbena,
Vaše Manon už dítě není.
Dejte mi, pane, rozhřešení.
DES GRIEUX:
Jak praporec ve větru vlaje
a každou chvíli mění směr,
proradná Manon nestálá je.
Není víc moje, teď patří všem.
MANON:.
Běda, můj abbé, tak to není,
dejte mi svoje políbení....
DES GRIEUX: vzrušeně
Bídná Manon! Já když vás vidím,
vzplanu vždy znovu jako vích.
Krásná Manon! Proč se tak stydím...
Může být vůbec láska hřích?!.
Odcházejí ruku v ruce.

leden 1825, vánoční ples
„Tamaro, pojď, seznam se s knížetem Lvem Michailovičem!“
„Omlouvám se, vaše krása mě oslnila. Směl bych vás požádat o příští valčík?“
duben, Tamařiny narozeniny
„Tamaro Ivanovno, víte, že vás miluji. Prosím vás, nejdražší, učiňte mě nejšťastnějším mužem na světě. Staňte se mojí ženou.“
prosinec, dopis od Lva
„Nejdražší...
povinnost volá... nikdy nezapomenu... odpusťte... v mém srdci...
Navždy Váš...“
leden 1826
„Za zradu... proti Carovi... spiklenci... katorga... Irkutsk... Sláva Carovi!“
„Tamaro, holčičko? Nerozmoč ty noviny docela. Neplač. Sny se po probuzení rozplynou do větru, takový je život. Ale bylas jeho snoubenka, jsi podezřelá – musíš se rychle vdát.“

Osoby:
-Ona
-Syn
-Soused
-On
Bar
On: Slečno, nechcete si zatancovat?
(tančí, polibek)
Byt
Ona: Jene, jsem těhotná.
On: Jak? Já... Ty nebereš prášky?
Nemocnice
(On kouří cigaretu)
(Ona přichází s dítětem v náručí)
On: To má být můj syn?
Ona: Ano, podívej, jak je krásný.
Narozeniny
On: Tak, fracku, tumáš lízátko.
Soused: (přichází s balíkem) Martine, mám tu dárek k tvým narozeninám. (Soused a syn se široce usmějí)
On: Co mi to rozmazluješ fakana?
Podzim
On: Opouštím tě, krávo blbá. (bouchne dveřmi)
Syn: Maminko, konečně můžem být s mým pravým tatínkem.
Ona: Ty o tom víš?
Syn: To každý.

De profundis clamavi ad Te
De profundis clamavi ad Te, Domine
Mrtvé tělo kleslo do hrobu.
Z hlubin volám k Tobě, Pane
Modlitbu mou slyš
Já se příliš bál
Odpusť mu, Pane
Res divinae
Monachus secundus
Výstřel ukončil život jeho.
Amicus meus
Vita aeterna
Deus Rex
Ave Maria Mater Dei
Ora pro eum
In hora mortis
Hlína zaduněla na prknech
Dokonáno jest
Srdce žalem utichá
Hodina třetí právě odbila
Svět se rozdělil, opona roztrhla
Andělé vyšli do větru
S květy ve dlaních
Stromy bolesti lidské naslouchaly.
De profundis clamavi ad Te, Jene
Křičel do větru.
Misericordia Domini
Spero spero aeterne