Temeraire

Obraz první: Kapitánka Bradshawová poskakuje nedůstojně na jedné noze a nadává, Ascobolus vedle se tváří provinile. Přibíhá Calder.
"Ach, ty příšero mizerná; nemůžeš koukat, kam šlapeš?"
"Ascobole!"
"Co já?"
"Co jsi zase provedl?"
"Zase?"
"Jste v pořádku, kapitánko?"
"Kéž bych mohla říct, že ano; jsem si jistá, že mám nohu o pěkný kus placatější než před pár minutami."
Calder není idiot, pozná slunko, když mu zasvítí přímo do obličeje.
"Strašně mě to mrzí, kapitánko. Můžu vám tu nepříjemnost nějak vynahradit? Třeba sklenkou vína?"
Obraz druhý: Calder táhne Ascobolovi ovci jako důkaz vděku za sjednanou schůzku. I když to bylo omylem.

"Povězte, Chisholme; ví Ascobolus o tom, že se scházíme?"
Kapitánka Bradshawová se natáhla po sklence s vínem a přikrývka jí přitom sklouzla z ramene. Calder nebyl z lidí, co by cudně odvrátili zrak a byl nepokrytě rád, že kapitánka si s podobně nepodstatnými detaily rovněž nelámala hlavu.
"Díky bohu, to ne. Jinak už by to věděl každý."
Bradshawová upila ze sklenky a pokrčila rameny. "Veloxia aspoň umí mlčet - naštěstí, protože už to zjistila. Ta bestie prohlásila, že bychom se měli vzít a že se nemám starat o věno, protože vám můžu dát ji. Považte, dalšího draka!
Chisholme?
Jste v pořádku?"

Calder s úšklebkem těkal pohledem mezi dráčetem a poručíkem, který byl vybrán k jeho zkrocení. To mu vydrželo přesně do chvíle, kdy dráček upřel žlutá kukadla na jeho osobu a poručíka ignoroval.
"Pojmenuj mě."
"Cože?"
Cože? Calderův mozek vypověděl službu.
"Dej mi jméno."
Ani omylem. Calderovy myšlenky uvázly na bodě mrazu. Zrovna teď, když je potřeboval nejvíc!
"Jméno. Hned." Dráček netrpělivě švihl ocasem.
"Ó ne."
"Ó ano." Přivřené žluté oči napovídaly, že odpor je zbytečný.
Jen počkej, ty prevíte. Calderovy myšlenky se konečně rozběhly - doslova jako zběsilé. Když dospěly k uspokojivému cíli, ranhojič se pomstychtivě usmál.
"A co takhle Ascobolus?"

"Tedy začneme. Pane, ehm..., Ascobolus, že?"
(zavrčení)
"Skvělé. Můžete našemu deníku sdělit, jaká byla vaše úloha v uplynulé bitvě?
"To je dost složité. Když to shrnu, drželi jsme se s Chisholmem stranou a snažili se nenechat se sestřelit."
"Aha, to zní záslužně. Calder Chishom je váš kapitán, že?"
(zavrčení)
"To znamenalo..., ano, že? Slyšel jsem, že draci a jejich kapitáni mají velmi blízký vztah. Pro vás dva jistě platí totéž?"
"Ne."
Těžko říct, jak se zrovna Ascobolus přichomýtl k tomu novináři, ale bylo to jako zvolit kozla zahradníkem. Článek naštěstí nikdy nevyšel a drakova kariéra tiskového mluvčího tím nadobro skončila.

Byl to jeden z mála večerů, které měli letci jen pro sebe a Calder se rozhodl vytěžit z každé vteřiny maximum. Podle toho vypadal stav, ve kterém se v pozdně nočních hodinách vracel na základnu.
"Ty jsi pil," konstatoval zbytečně Ascobolus, když mu Calder zakopl o ocas a už nenašel sílu vstát.
"Chyběl mi tvůj tiše odsuzující pohled," zamumlal letec do bláta. V příští chvíli začal hlasitě chrápat.
Ascobolus ho chvíli útrpně pozoroval, ale pak se kolem něj obtočil a přikryl svého kapitána křídlem. Poznámky o lovu opic a kapitálním úlovku večera si s jistou nelibostí nechal na další den.

"Kapitáne, totiž..., Ascobolus vzkazuje, jestli byste za ním nemohl přijít. Prosím."
Takhle to zaručeně neřekl, povzdechl si Calder v duchu a potřásl ovázanou hlavou. Bolela ho jako střep.
"Almondová, vyřiďte mu, že přijdu zítra. Bude muset počkat."
Běžkyně přikývla a zmizela ve dveřích.
Trvalo to sotva čtvrt hodiny a klepala zase.
"Prý máte přijít ještě dnes."
"Myslím, že nic není tak naléhavé, aby to nepočkalo. Chci se vyspat."
Dvacet minut klidu. Pak nové zaklepání.
"Spát prý můžete, až budete po smrti."
Postřelili mě, u všech čertů. Calder si povzdechl a vstal. Najednou mu bylo skoro líto, že ho nezabili docela.

"Vždyť jsi ani sám nevěřil, že vyhrajeme!" rozčiloval se Calder.
"To je fuk, sázku jsem vyhrál."
Calder rozčileně potáhl z dýmky a chvíli jen mlčky rázoval po nádvoří tam a zpátky. Pak rozhodil rukama.
"To není fér! Kdyby tam ten nebešťan nezačal zkoušet ty svoje čáry máry, mohli jsme se pakovat i se zbytkem Británie, čert aby ho vzal."
"Vyhrál. Já," trval na svém Ascobolus. "Počítá se výsledek."
Calder si povzdechl.
"Tak kolik?"
"Deset krav."
"Vydřiduchu! Říkal jsi pět!"
"Deset."
Calder v duchu (a nepříliš vážně) proklel nebešťana, který je uchránil drtivé porážky. Tohle vítězství ho ještě přijde pekelně draho.

Přirozeně, že když už měl Calder sourozence, muselo to rovnou být dvojče. Přirozeně, že to bylo dvojče jednovaječné, protože když už zlo, tak pořádné. Přirozeně, že se o téhle zajímavosti zapomněl zmínit Ascobolovi.
Přirozeně, že byl drak na větvi, když Liam jednou přijel na návštěvu.
"Dva Chisholmové!" zajíkl se plivoun a v hlase mu zaznělo upřímné zděšení. "Morgána fata! Spím a zdají se mi noční můry!" Se zájmem se naklonil blíž. "A oba dva jsou stejně šerední."
"Ech, zavři tlamu," doporučil Calder.
"Radím totéž," doplnil bratra Liam.
"A který z vás že má být to zlé dvojče?" rýpl si drak.

Od Ascobolova vylíhnutí se Calder utěšoval myšlenkou, že plivoun se nehodí pro nasazení v boji a že jako kurýři taky nebudou představovat žádný zajímavý cíl.
Tím spíš nedokázal uvěřit tomu, že se teď řítili oblohou s Francouzi za chvostem. Kolem hlavy mu hvízdaly kulky; jedna těsně minula jeho rameno, druhá ho ze strany křísla do hlavy, až se mu zatmělo před očima. Calder se otočil a vypálil naslepo za sebe; francouzský dráček, zřejmě nepříliš zkušený, překvapeně cukl.
"Skvělá týmová práce!" zařval Ascobolus, když pronásledovatel zaváhal.
Calder si utřel z čela krev; ještě nebyli z nebezpečí venku.
"Leť, prokrista," pobídl draka.

Calder zatáhl za jeden z popruhů postroje. Výjimečně nesršel bohorovným klidem, jak u něj bylo zvykem.
"Nepřipadá mi to moc bezpečné," namítl už podvacáté. Ascobolus protočil panenky.
"Létání není bezpečné. Ve vzduchu se bojuje, z principu to nemůže být bezpečné. Postroj je to poslední, o co by ses měl starat."
"Nepomáháš."
"To jsem ani neměl v úmyslu."
Calder chtěl ještě přihodit k dobru pár připomínek, ale Ascobolova roztažená křídla ho přiměla se křečovitě chytit popruhů. V příštím momentě se drak odrazil od země a jako šipka zamířil k obloze.
Veselé historky o Chisholmově jekotu kolovaly základnou ještě pěkných pár týdnů.