Multicrossover

Jeden elfí voják najednou na zemi vedle mrtvého elfa uviděl knihu. Vzal ji a spatřil, že na ní je napsáno Bestiář. Šel s ní hned ke králi a ukázal mu ji. Vladař se do ní podíval a bylo tam napsáno: Jak zabít velké nestvůry, když jste sami malí. Veličenstvo tedy začalo číst: "Pokud chcete zabít velké nestvůry, potřebujete tedy také velkou zbraň. Proto si před bojem vytvořte tento nástroj - vezměte si dvě asi dva metry dlouhá prkna. Potom si nějak vytvořte to, v čemž bude koule... Král praštil knihou o zem a řekl: "Prej před bojem... To jsme neměli čas!"

"Nééééééééé, neumírej, Faramire, ještě jsem ti toho tolik chtěl říct!" zvolal nejlepší Faramirův přítel. Oslovený ležel na zemi, tržnou ránu od kopí v boku. Elfové právě bojují s nestvůrami, sice oslabenými kvůli ztrátě velitelky, ale pořád s hodně velkou armádou. Vypadá to, že elfové vyhrají, ale už se slabým vojskem.
"Taky jsem ti toho chtěl mnoho říct, ale můj čas vypršel," ozval se slabě Faramir.
"Proč mi nebyly drahé chvíle, když jsem si s tebou povídal," vzlykl jeho přítel.
"Ale musím ti říct, těžce se dřeš na cvičišti, ale lehce padneš na bojišti," zvolal ke svému druhovi Faramir a skonal.

„Jak bezútěšný je tento svět,“ pronesl smutně elegantní vědec. „Taková pustina není ani na Měsíci.“
„Chrabrost a čest zcela vymizely, toť záhuba je jistá,“ zalkal rytíř na stařičké bílé herce, která sotva pletla nohama.
„Bože, tak vyprahlá nebyla ani poušť, když jsem utíkala od Mulaye Ismaila,“ zazoufala si plavovlasá krasavice.
„Proč jsem jen odhodil svůj širák,“ zalitoval kavalír s velkým nosem.
„Umíráme, přátelé, nikdo již o nás nedbá, potravy ni vody nám nepodá, poručme své hříšné duše Bohu,“ zašeptal pohledný mušketýr.
„Banana?“ ozvalo se náhle a z nedalekého křoví vyběhla žlutá postavička v modrých kalhotkách s náručí plnou oněch plodů.

Geralt byl na řadě. Už trochu větší Princ mu podával tužku a papír. Z kuchyně se linula vůně čerstvého pečiva.
"Neumím kreslit. Můžu ho zabít. Nebo nakrmit..."
Princ se otočil na Aleca.
"Já..."
"Vždyť to není tak těžké!" Nebylo jasné, jestli se Už trochu větší Princ rozpláče nebo rozzuří. Seděl zkroušeně v kruhu nepovedených čmáranic, z nichž některé představovaly docela pěkné beránky. A taky pár oveček.
Z kuchyně jako blesk vyběhl Rory. Napůl se pýřil, napůl červenal studem.
"Co to je?" vykřikl Lineus. "Chtěl beránka, ne tuhle... kouli."
Už trochu větší Princ si otřel oči a vydechl. "Ten je dokonalý."

The first time I met you, I thought you were a genius. I still think that.
I would never admit how nervous I was. I always had a thing for soldiers. And uniforms.
I think I loved you since the day I met you. How pathetic.
I've never realised how much you care about me. How I feel about you.
Who can say they had a meet cute during an alien attack? I had no idea, I'll fall for you.
There was something the first time I saw you. A feeling. The first time I felt something towards a man.

"Takhle to dál nejde!" vysvětluje Zádrhel.
"Proč?" zeptala se Jadis.
"Ty nevidíš ty tisíce mrtvých nestvůr? Za chvíli všechny příšery zabijí!" skoro vykřikl Zádrhel.
"Máš pravdu, měli bychom s tím něco udělat, ale co?!" vykřikla Jadis.
"Mám dvě varianty, jak z toho!" řekl Zádrhel a začal vysvětlovat:
"Plán A - Ty by sis vzala padesát nestvůr a dělala bys, že na ně chceš zaútočit ze strany, ale z toho by sis vzala asi deset nestvůr a překvapila bys je zezadu.
Plán B - Utečeme."
"Áááááá!!!" vykřikla Jadis. Zádrhel uskočil za kámen a uviděl probodnutou Jadis. "Takže, plán B," řekl Zádrhel a utekl.

Když Hermiona naposledy tolik plakala na nějakém hradě, přepadl ji troll. Teď si k ní přisedl Matthew Crawley. Nevypadal o moc líp.
„Co se děje?“
„Uvědomila jsem si, že odteď budu pro děti v první řadě Kráska a teprve potom Hermiona.“
Profesorka Trelawneyová jí přinesla čaj a řekla: „Zvykneš si. Herecká recyklace člověku zamotá hlavu, ale je to zábava.“
„Co vy víte o budoucnosti! Třeba si nezvyknu,“ rozdurdila se Hermiona.
Obi-Wan Kenobi zašeptal Gandalfovi: „Cítím tu nerovnováhu. Jestli se to mezi nimi brzy nezlepší, bude naše budoucnost zahrnovat skutečnou recyklaci.“
„Pro starožitnost není nikdy pozdě,“ odpověděl Gandalf a začal odbíjet.

Strašlivá bitevní vřava: rozmačkaní vojáci legií a všude spoušť mrtvých elfů a nestvůr zabitých šípy, meči či sekyrami, kyji nebo velikými balvany. Náhle se mocně ozval hlas, v hluku boje slyšitelný málo:
"A tady je váš hrdina!"
Zprvu se ohlédli, ale nic nespatřili, až ho uviděli - objevil se náhle, máchl bičem.
"Tak, kdo se mi postaví!" vykřikl Indiana Jones.
"Já se ti postavím!" uchechtl se Lord Voldemort.
"Jen pojď!" zvolal Indiana Jones a pokusil se máchnout bičem, ale pozdě, Voldemort byl rychlejší.
"Ducklifors!" vykřikl.
"Proč já jediný nedostal nic do vínku?!" zanadával Indy krátce předtím, než se proměnil v kachnu.

Masakr sotva začal a už je všude spoušť: země je pokryta rozmáznutými vojáky Caesarovy legie, Batman už má zničenou polovinu svých strojů, Sauron se vrhl na elfí armádu, Myšpulín už vymýšlí plány na další bojové stroje, zatím co Bobík bojuje s Jokerem a Naruto se vrhl na Lorda Voldemorta...
"Kage bunshin no jutsu!" vykřikl Naruto.
"Imperio!" zvolal Pán zla. Náhle se všech sto klonů obrátilo a zaútočilo na Naruta.
"Do háje!" zařval Naruto a začal rychle ničit svoje klony.
"Rasengan!" ozývalo se pořád dokola.
"Kage bunshin no jutsu!" vykřikl udýchaně Naruto. A tak začal boj, klony vs. klony a Naruto...

A tak začal masakr: jako první samozřejmě zemřela myš Julie, kterou zašlápli, Asterix a Obelix se okamžitě vrhli na legie a Caesara, Batman se pustil do Orochimara, Naruto vyrazil obklíčit Saurona...
"Tajuu kage bunshin no jutsu!" vykřikl Naruto. Sauron se vrhl po Narutech, ale nikdy netrefil originál.
"Ty mě nezabiješ ani za deset let!" ozvalo se po pěti minutách ze všech stran. Tu se však Sauron začal točit a kdokoli se k němu přiblížil, byl okamžitě zabit.
Po dalších pěti minutách, když zabil asi půlku Narutů, zeptal se Sauron: "Za kolik let teď?!"
"Tajuu kage bunshin no jutsu!" ozvalo se.