Zaklínač

Geralt se tentokrát vrací do města rád. V hostinci se nají, vykoupe se, a dokonce si brouká jednu z Marigoldových písní. Rozhodne se Marigolda vyhledat, večer s korbelem by...

"Zemřel," řekne hostinský soucitně, "hrozná věc, prý topivci."

Geralt ztěžka polkne.

"Ale než," oponuje hostinská, "hospodská rvačka, vlastní loutnou ho..."

"Blbost," houkne štamgast, "dyť ho dostali žoldáci..."

Typický Marigold: Ani umřít nemohl normálně.

Chystá Klepnu k odjezdu, když ho pozdraví muž v kápi. Něco na něm...

"Marigolde?!"

"Ragi Dolm," Marigold řekne důrazně,  "Marigold měl jistý problém s... věřitelem a něčím manželem v jednom."

Geralt se zhluboka nadechne. Pak toho pitomce obejme.

Seděli jsme na břehu řeky. Geralt do ní házel kamínky, Marigold ublížené pohledy.
"Mám hlad," vzdychl.
"Já taky," zavrčel sem.
"Geralte, ulov něco," otočil se Marigold na Zaklínače.
"A nač? Prázdnou šňůru jsem máčel tři hodiny a nic."
"Chce to něco třepetavého," zálibně jsem se podíval na Marigolda.
Pěvec poděšeně vykvíkl. Jako by mě neznal.
"Prosim tě, co myslíš, že bychom na něj chytli? Tak úplavici."
Marigold na nás uraženě vyplázl jazyk.

"Mám pořád hlad," ozval se za chvíli.
Povzdychl jsem si a sáhl do záňadří.
"Au!"
"Co děláš?"
Vytáhl jsem lesklou zlatou šupinu.
"Co tohle?"
Geralt chytil štiku. Kapitální.

Marigold seděl ve tmě opřený o kmen stromu a pozorně očima pátral po okolí.

Geralt odešel hledat endriagy. Dal mu za úkol dát znamení, kdyby se blížily jejich posily.

Marigold první půl hodinu seděl se staženými půlkami, oči i uši napjaté k prasknutí. Nakonec vytáhnul loutnu a rozptýlil se drnkáním náhodné melodie.

Tóny se začaly skládat do líbivé písně, do níž si pobrukoval.

Přestal vnímat okolí.

Najednou se nad ním vynořila zakrvácená postava.

Marigold vyděšeně nadskočil.

„Měl jsi dát znamení,“ zavrčel zaklínač.

„Já věděl, že jsem na něco zapomněl!“ vykřikl omluvně básník a marně se snažil loutnu schovat za zády.

Geralt si náhle uvědomí, že Marigold zmizel. Nemá z toho dobrý pocit, ale medailon se nechvěje. Zatímco sedlák popisuje peripetie, za které může spíš pověrčivost než nadpřirozené bytosti, přehrává si v hlavě jejich příchod. Jak zmizel?!

Pokusí se neprotočit panenky, když ho sedlák požádá, aby prošel okolí stavení, protože "vnímá špatnou energii" a jeho žena se necítí dobře a musí často chodit na vzduch. Zvolna se prochází.

"Ssss," uslyší odněkud. Cukne sebou. S rukou na jílci meče se pomalu blíží ke kurníku.

"Marigolde?!"

"Schovávám se. Znám to tu," zamumlá hlas z kurníku.

"Cože?"

"Vlastně... znám... blíže... sedlákovu ženu," dodá neochotně.

A potom se Yarpen Zigrin zarazil.
"Cétíte teho smradu? Jako by se tu troll vysral a něco dalšího v tom na slunci chcíplo."
"Bať," odplivl si Zoltán a zacpal si frňák.
Kousek před nimi černá ponožka, ztvrdlá jak stará kůže a smradlavá jak skřetí zadnice. Ten smrad by skolil nejednoho ožralýho trpaslíka.
"Fusekla? Puchne jak po třech šichtách bez mytí."
Jeden z ogarů napřáhl se sekerou, ale Yarpen ho zarazil.
"Do řiti, co činíš? To musí bét magické artefakt."
"Hovno. Ale berem ju, mrdnem ju nepřátelům do ležení."
Ogaři nadšeně přikývli a rozhlíželi se, kde nejbližší císařské vojsko rozbilo tábor.

Elzee nechala potrestaného Marigolda dál žehlit v prádelně a přesunula se s léčitelkou k zaklínači. 

"Vypadáš docela dobře, Geralte," oslovila ovázaného zraněného Geralta, sedícího na lůžku, který si listoval ve staré knize. 

"Co to čteš?" Podivila se. 

"Bestiář aneb příšer vypodobnění. Hledám další informace o hnilobci co mě napadl. Podle informací co jsem znal, měl být ve skupině, ale my jsme jej potkali samotného. To je docela zvláštní. Asi se tam budu muset vrátit a pořádně to tam prozkoumat."

"Zadrž," promluvila léčitelka. "Ještě si tady pár dní čti. "Pak tě teprve pustím. Marigold mi zatím odpracuje váš  pobyt," usmála se. 

„Tobě jedna kandidátka na svatbu nestačí, Marigolde? Musíš hned svádět první děvče které potkáš?"

„Ale ona Jitka je krásná,“ usmál se bard koketně na dívku, která již ve spěchu opouštěla prádelnu.

„Můžeš mi říci, zda je nějaká dívka, která by se nemohla stát tvou favoritkou? Snad kromě Yenefer?“

Marigold střídavě rudnul a blednul. Nevěděl zda má odpovědět nebo mlčet. Svádět děvčata to byla jeho přirozenost, nemohl jinak.

„Mladé dívky se mi líbí, ty jsou všechny ve výběru,“ odpověděl. „Staré babizny, ty mě nelákají.“

„Tak jen aby tě lákalo to tady všechno dožehlit. Dohlédnu na to, abys tady měl již klid.“

Elzee se začala smát. Básník, který se vždy snažil být nóbl, se tady v potu tváře snažil vyžehlit co nejvíce obvazů. Šel opravdu do sebe? To měl takový strach, že jej prozradí Márince a bude si jí muset vzít? Nebo všechno bylo jinak? A mělo to jiný důvod?

Uslyšela tichý pohyb za hromadou plátna. Podívala se na ošetřovatelku a rychle se přesunula za kupu vypraných obvazů. Co uviděla jí rozesmálo ještě více. Za kupou se schovávalo mladé děvče, nenápadně si oblékající odložený oděv.

„To je neuvěřitelné, Marigolde. Jak ty to děláš! Ty si dokážeš najít milenku kdekoli,“ rozlobila se léčitelka.

Zaklínač se ušklíbal, ale to bylo to jediné, co mohl dělat. Zatím co kráčel za kastelánem Haxou, ze zvyku sledoval možné únikové cesty, tajné chodby a jiné hradní vymoženosti.
"Neposloucháš, pane zaklínači."
"Odpusť, pane kasteláne."
"Snažím se tě v rychlosti poučit, jak se chová vznešená třída... jako urozený pán Ravix ze Čtyřrohu musíš..."
Geralt vzdychl. Většina noblesy se stejně chovala hůř než podomci a u některých dvorů by po hostinách měli uklízet spíše vidlemi a lopatami než košťátky a hadry.
"Jsme tady, pane... Ravixi. Královna čeká. Prosím snaž se..."
"Ano, budu nóbl."
"Dokud?"
"Dokud nebude potřeba, abych nebyl," zamumlal zaklínač.
 

Rozešli se spát do přidělených místností. Geralt zůstal v péči léčitelky.

Brzy ráno za Marigoldem přišla Elzee. 

"Měl bys ten svůj včerejší výstup nějak odčinit"

"Měl, ale já nevím jak," kál se bard.

"Mohl bys určitě vyleštit Geraltův meč, léčitelka ti dá určitě nějaké hadry, které by jsi mohl použít. A při tom se jí zeptej, zda i ona nepotřebuje pomoc." 

Později dopoledne se Elzee setkala i s ošetřovatelkou. "Co Marigold? Snaží se?" 

"Pojď, uvidíš."

Šli do místnosti plné pruhů lněných látek. Před nimi Marigold nahřátou železnou žehličkou jezdil po látce, aby byla hladká a měkká. 

"Podívej, jak se snaží."