Zaklínač

Našli malou mez a utábořili se na jejím kraji. Klepna spokojeně přežvykuje. Oheň tiše praská a nebe se rozsvěcí hvězdami.
Leží vedle sebe. Po chvili se Yennefer přesune a stulí se na Geraltovo rameno.
Klepna si odfrkne a přistrčí k nim hlavu.
"Nežárli," řekne Geralt chlácholivě.
Přes kraj lesa poklidně přejde srnka, skloní hlavu, jako by je zdravila. Geralt kývne hlavou v odpověď.
Yennefer má zavřené oči. Geralt přes ni opatrně přihodí svůj plášť.
Okamžik na malé mezi se zdá být mimo čas i prostor, bez hranic a mezí i bez otázek ohledně splněných přání - jen jejich, teď a napořád.

Bardi po Kontinentu vám řeknou, že Geralt z Rivie miluje svou jedinou, Yennefer. Ale někteří ví víc. Zmíní ty ženy, které během chladnějších dob jejich turbulentního vztahu také okouzlil.

Někteří povídají o Keiře Metz, nebo Ves, ale to není přesné. Tyhle střety byly oboustranně jen vzplanutí vášně.

Jeho jiné jednodenní milenky chtěly víc, ale za to nemůže.

Promluvit o Shani je lepší. S tou měl Geralt delší románek, ale pořád, rozešli se docela v dobrém, a Shani si z toho brzy nic moc nedělala.

Triss Ranuncul byla nejznámější, a nejskutečnější zdrcená ex-partnerka. Té trvalo dlouhá léta se přes Geralta dostat.

„Raději nám, Marigolde, místo fantazírování a svádění Elzee, řekni, kdo byl největší lamač srdcí.“

„To je jednoduché, to jsem přeci já sám. To je ale hloupá otázka.“

Bard se zamyslel. „Jedině, že bych ti vyprávěl o největších lamačkách srdcí. Ty znám minimálně tři. Ale jedna již chudák nežije. Dohnal jí její pohnutý osud. A ty o ní víš také hodně. A vlastně o těch dvou dalších také. Špatně si otázku položil Geralte, špatně,“ zmlkl Marigold a zůstal v zamyšlení rozjímat.

Geralt přemýšlel také. Chtěl změnit téma budoucnosti na něco jiného, ale vůbec se to nepovedlo. O lamačkách srdcí věděl své.

Ohýnek hezky praskal a bažantí pečínka voněla náramně.
"Měl bys jít na kuchaře," mezi mlaskáním pronesl Marigold. "Jako zaklínače, tě je škoda."
"Má pravdu, upekl jsi ji výborně," přidala se i Elzee.
"No vidíš, třeba to je ten začátek nové cesty, o kterém jsem mluvil. Pěkně budeš někde vzadu v hospůdce připravovat jídla, já je pak budu roznášet a občas si zazpívím nějaký song."
"A co bude dělat Elzee?"
"Lákat hosty na svou krásu."
Elzee vyprskla. "Zase taková krasavice nejsem."
"No náhodou," usmál se bard na dívku.
"Stačilo, kdyby hosty kasírovala."
"No vidíš, jak ten můj plán začíná dávat smysl."

„Řemeslo upadá,“ řekl zachmuřeně Geralt a instinktivně se dotkl meče. „Poslední kontrakt? Upír s intolerancí na krev. Pije jen mandlové mléko.“
„U nás je to stejný,“ přikývl Cohen. „Minule jsem bojoval s drakem, který místo ohně chrlil duhové balónky.“

Geralt se otřásl. Oba na sebe hleděli se vzrůstajícím zoufalstvím. Všude je to stejné…

„Možná bych si mohl otevřít hospodu,“ dumá Geralt. „Vítá vás podnik U Zaklínače a jeho specialita – steak z baziliška a bezlepkový chleba z mandragory.“
„To by šlo,“ odtuší Cohen. „Ale co já? Snad jedině seniorní konzultant pro invazi. Kurz ´Jak efektivně vyrabovat město´ by mohl mít úspěch.“

Pomalu procházejí vinohradem.
Geralt zapáleně ukazuje změny na vinici. Ciri se neubrání úsměvu.
"Upravujeme Klepně stáj. Může ted vylézt na střechu a stát tam. Baví ji to," pokrčí Geralt rameny.
"Takže ses rekvalifikoval na vinaře?"
"Užíváme si důchodu," zakření se Geralt. Jako by mu z očí zmizela trocha temnoty.
"Hmmm," zamručí Ciri tónem, který, jak si Geralt uvědomí, má jednoznačně od něj. Dívá se na ni a neubrání se hrdosti.
"Nezůstaneš chvíli?"
"Vlastně jsem se chtěla zeptat, jestli bys se mnou nešel na zakázku," řekne Ciri, "ale když tak spokojeně vinaříš..."
"Hmmm," zamručí Geralt, "to víno chvíli poroste i samo..."

“Tak se na to podíváme, pane Zrivie. Předchozí zaměstnání bylo tedy zaklínač, ju?”
Přikývnul.
“Důvod ukončení pracovního poměru?”
“Svět se změnil. Není v něm už místo pro monstra, ani pro ty, co je loví…”
“Však my vám něco najdeme. Máte vysokou školu?”
Zavrtěl hlavou.
“Ještě že tak.” Zmáčkla pár tlačítek: “Máme tady rekvalifikační kurz, co říkáte? Jen musíte mít výpis z trestního rejstříku, a vyplnit mi pár formulářů. Vytisklo se nám to zrcadlově, ale to určitě zvládnete…”
Geraltovi se na jazyk dralo pár šťavnatých výrazů. Než je stačil pustit ven, ukázala žena na tabulku za sebou:

ZÁKAZ ŘVANÍ NA ÚŘADĚ.

Jeli polní cestou pod hradbou mraků. Rozednívalo se, ale nevypadalo, že by mělo být dnes hezky.

Mlčeli všichni tři, Marigold, který byl stále naštvaný, Geralt, kterému ten klid vyhovoval i Elzee, která toho nikdy moc nenamluvila.

Jediné zvuky, které mohli slyšet, patřily jejich koním.
Nespěchali, čas pomalu ubýhal.

Geralt se rozhodl, nadechl se a otočil se k bardovi: "Dobře, Marigolde,

V tu chvíli se však zkrz mraky prodral silný sluneční paprsek, který osvítil cestu před nimi.

"Zázrak! Vidíš, Geralte, já ti to říkal. To je to znamení, teď už vše půjde jen dobře," rozveselil se Marigold. "Přece jsem měl pravdu!"

„Víš, pokud jsem ti, Geralte, pro smích, můžu taky mlčet.“ Naštval se Marigold po zaklínačově poznámce. Vzal si svou deku a lehl si na druhou stranu ohniště, chtěl být sám.

Ráno vstali brzy, Marigold však stále mlčel. Pryč byly jeho poznámky k počasí, kdy se mu jindy zdálo příliš teplo nebo naopak veliká zima. Nekomentoval chudou snídani a nepřipomínkoval ani pokyny k balení před cestou. Dokonce nemluvil o tom, že slyšel v noci vykřikovat Geralta ze spaní, ani nevytáhl loutnu a něco zvesela nezazpíval. Prostě stále mlčel.

Geraltovi to vyhovovalo, ale ve skrytu duše doufal, že to Marigolda brzy pustí.

"Geralte, nemohli bychom..."
"Nemohli Marigolde a nestěžuj si, nemusels jít."
Klopýtali dál. Tedy, klopýtal pouze básník, zaklínač a druid šli asi po neviditelném chodníku.
"Tady to začíná," řekl Myšilov a povytáhl si přes ústa šál.
Geralt učinil podobně, Marigoldův pestrý šátek byl zabaven a nahrazen lněným klůckem.
"Geralte..."
"Ticho, Marigolde!" zasyčel Geralt.
Básník zakňučel.
Geralt nehlasně zaklel. To zas bude nadělení.

Po půl hodině pochodu a rušivých zvuků od nešikovného básníka se druid naklonil k vědmákovi a skoro nehlasně zašeptal:
"Znám kouzlo na zánět hrtanu."

Nastalo ticho.
Když uklidnili panikařícího pěvce, Geralt vděčně a stiskl Myšilovovi ruku. Moudrý to druid.