Zaklínač

Seděli všichni u plápolajícího ohníčku. Elzee se jako kočka vyhřívala, Marigold si chvílemi třel otlaky od provazů a Geralt jen tiše hleděl do plamenů.

„Děkuji, Geralte," pronesl básník. „Je to jako tenkrát, poprvé před lety, kdy jsi mě zachránil z rukou otce krásné Bereniky."

„Poprvé to ano, ale bylo to mnohem horší. On tě chtěl rozsekat kosou a moc nehleděl na to, kdo jsem a co mu ode mne hrozí."

„To máš pravdu. A jen díky tobě jsem vyvázl."

„A plním zase slib," otočil se zaklínač k Elzee. „Teď je řada na tobě. Splním slib, který jsem dal tvé matce."

Spěchali.
Kde to bylo možné a cesta se rozšiřovala i běželi. Garalt vedl Elzee za ruku, pro něj noc nepředstavovala problém. Dívka se držela statečně, ale po chvíli začala popadat dech. Geralt tedy zvolnil. Blížili se k začátku údolí.

Po kratším boji získali od vracejících se lapků Marigoldovu loutnu s kloboukem a zabavili jim lucernu.

Věděli, že tudy jdou správně.
Z dálky zaslechli volání o pomoc.
Marigold.
Vpadli na mýtinku, uviděli barda jak huláká, zavěšený za ruce a nohy na větev statného dubu.

„Tak takto jsem jej nenašel poprvé," pronesl Geralt k Elzee. „Tentokrát jen nezneuctil nějakou dceru či sestru."

Aby přišli na způsob zrušení kletby, navštívili Nenneke v Ellanderu.
„Yennefer vám nepomůže?“ ušklíbla se kněžka.
„Yennefer o tom neví,“ přiznal zaklínač.
„To jsem si mohla myslet. Inu, co s vámi. Pomůžu vám. Donesete mi třezalku natrhanou na Kozím vrchu, přesně třikrát tři květy.“
„To bude stačit?“ ptal se podezřívavě Marigold.
„Už jsi někdy slyšel, že by třezalka rušila kletby, básníku?“ opáčila Nenneke. „To je na nervy.“
„A jak tu kletbu tedy zrušíme?“
Nenneke se na básníka shovívavě zahleděla.
„Povíme to Yennefer.“
Geralt si povzdychl. Kdyby věděl, že i v chrámu Melitelé kněžky přicházejí o rozum, ušetřil by si cestu.

Lektvarové drama jsme měli zdárně za sebou. Ránu sešil Regis, Milwa zdatně asistovala. Geralt dostával pozvolna normální barvu, ale cítil jsem, že není vše v pořádku. S omluvou jsem se vzdálil z tábora a na kraji lesa našpicoval uši. My draci máme dobrý sluch.
Myslel jsem, že mluva bude tichá a proto mě vlna hluku málem porazila. Všichni, kromě upíra, mluvili strašně nahlas a ještě u toho nadbytečně gestikulovali. Zalezl jsem do lesa.
Když jsem se vrátil, všichni měli ovázané uši a vrhali na mě opravdu zlé pohledy.
Než se Geralt uzdraví a vyžehlí mi to, budu mít těžké časy.

Vřítili se dovnitř jako velká voda.
Prvnímu podrazil Geralt nohy, druhému uhnul piruetou a třetímu narazil hlavu na stůl. Poháry, lahve s vínem a kořalkou se s cinkáním rozletěly. Čtvrtého praštila Elzee zezadu půllitrem, pátý se svíjel po jejím kopanci do genitálií.
Druhého trefil Geralt pohárem do čela, chlap nadával a krev z něj jen crčela. První, než se stačil zvednout, dostal lahví vína. Stráže jen hekaly a ty co mohly, přemýšlely, co se jim to přihodilo.

„Dal bych si tu čtvrtou," ukázal Geralt na zbylé lahve kořalky. Elzee ji rychle popadla a počastovala kopancem vstávajícího bojovníka.
„Půjdeme, mám vyřízeno."

"Au Au" plakal Marigord, když mu Regis vyměňoval obvaz. Byl celý nasáklí krví a páchl strachem ze smrti. Medik si odříkal několik vědeckých slov, které mu pomáhali se koncentrovat a být v klidu.

" No tak marigolde, nefňukej tak. " Napomenul jej Gerald.
" To chce přebít myšlenky něčím... máš někde milenku? " Zeptal se lékař.
" Jestli ti to pomůže, pomohu ti ji sehnat od nás. " Přidal se Cahir.
" No stejně tam jedeme... " uvažoval řezník.
" A já ti mohu pro ni poradit květy do kytice... " přitakával mastičkář.

Přišla Milva s názorem " Jestli to nedáš sám, nestojí to... "
" Za nic... " Dodali sborem a rozřehtali se.

"Toss a coin to your witcher..."

Geralt se neovládl a obrátil oči v sloup. Tu Jaskierovou pitomou písničku mu teď vyzpěvovali v každé krčmě, kam zavítal. A když byl Jaskier s ním, bylo to ještě horší.

"No tak, Geralte, nebuď taková cíťa," přitočil se k němu rozjařený Jaskier. "Je to dobrá reklama."

"Ne."

"Ale ano! Jen se podívej, jak tě všichni obdivují!" Jaskier mávl rukama. Geralt se rozhlédl. Nikdo jim nevěnoval pozornost.

"Dobře, tak když se ti to nelíbí, napíšu novou píseň. Jak by se ti zamlouvala óda na tvoje pozadí?"

"Zabiju tě."

"Fajn, tak já teda vymyslím něco jiného."

„Něco zkusím," podíval se Geralt na čaroděje a zručně mu stáhl boty z baziliščí kůže. „Když nefunguje jedna bolest, bude fungovat jiná." Jednu z nádherných a nesmírně drahých bot nařízl a hodil do ohně. Čaroděj hrůzou vytřeštil oči.
„Nebuď cíťa, když budeš hodný a přežiješ, koupíš si jiné," pronesl zaklínač a hodil do ohniště i druhou.
„Mluv, kdo tě najal," pokračoval a při tom řezal jeho krásnou kožešinovou kazajku.
„Demawend," vypadlo z čaroděje.
„Tak, pan král. Proč?"
„Pontar," sykl, skřípaje při tom bolestí zuby.
„Něco si pamatuj, tady jsi skončil! Zmiz a už se nevracej. Jinak příště dopadneš ještě hůř."