Zaklínač

„Ahoj, já jsem Ciri.“
„Sheldon Cooper. Doktor fyziky. Specializuji se na teoretickou fyziku, ale momentálně se věnuji teorii strun. Nevíš, co to je, že?“
„Ne,“ přizná klidně. „Ale umím otevřít portál mezi světy a projet jím na koni.“
„Jsem alergický na koňskou srst. Předpokládám nicméně, že tvůj kůň se nachází v jiném prostoročasu, takže by to nemělo představovat problém.“
„Taky bych řekla. Už proto, že my dva už se nejspíš nikdy neuvidíme,“ odvětila tónem, z kterého vyskakovalo slovo „naštěstí“, a chystala se odejít.
„Moment,“ ohradil se. „Speed dating má jasně daná pravidla, která je třeba dodržovat. Mám ještě tři otázky.“

Pegas naposledy máchl křídly, pak je roztáhl do šíře a začal pozvolna klouzat dolů. Bellerofontés záhy mezi Lýkijskými skalami spatřil obrysy Kragu a ucítil pach síry. Tam měl namířeno.
Sotva se Pegasova kopyta dotkla země, Bellerofontés seskočil z jeho hřbetu a vydal se hledat svou kořist. Nenašel však Chiméru útočící a zuřivě chrlící oheň. Místo toho ležela na zemi v tratolišti krve, zatímco se nad její mršinou skláněl cizinec s vlasy bílými jako Pegasova hříva a odřezával jí hlavy.
Když Bellerofonta uslyšel přicházet, vstal a otočil se na něj: „Je mi líto, kamaráde, ale za tuhle potvoru shrábnu odměnu já.“

„Představ si, Geralt dokáže zabít chiméru! Tři hlavy, křídla jako netopýr, ocas jak lodní lano! A já to celé zhudebnil ve strhující baladě,“ chvástá se Marigold.
„Chiméra… Vidina, která svádí poetickou mysl do propasti touhy. Přelud nedostižného ideálu. Angelika a její láska ke mně…“ zasní se básník Špína.
„Myslím, že jsi to nepochopil,“ ušklíbl se Marigold. „Ta přeludná chiméra mi málem ukousla hlavu.“
„Angelika umí vystrčit zoubky, pravda. Ale tak nebezpečná není…“
„Chiméry mého světa smrdí a zabíjí! Jedině zaklínači je dokáží zlikvidovat. Jenže zaklínačů ubývá…“
„Tvoje chiméra žere lidi. Moje chiméra žere duši. To je vlastně horší…“ povzdychne si.

Zlobil se na ni. Měl dost všech těch her a předstírání, plné zuby politiky čarodějek a jejich povýšené fasády. Nestojí mu to za to, už ne. Je konec. Tentokrát už opravdu.
V rozčilení odpochodoval od skupiny. Však se bez něj Marigold projednou obejde. A ona stejně prošla portálem…
Stále poněkud prudce zmuchlal svůj plášť a natáhl se do mechu.
…
Ve snu se ale jeho rozhodnutí vytratilo…
Usmála se a on nad sebou ztratil kontrolu. Její fialkové oči slibovaly vše, co tak chtěl. Znova. A znova…
…
Ráno ho vzbudilo melancholické brnkání loutny.
Košile mu voněla šeříkem a angreštem.
Bylo po slunovratu.

Trpaslíci přešlapovali, jakoby je někdo pěkně vyhuboval.

Jeden z nich udělal příkladné pukrle.

"Eeee, mladá pani. Sme sa za tobou povypravili, bo starý kováč u nás v Železné Lhotce znaleznul tutaj hnúsácký utrejch. Smérdá, kurva mať," odplivl si, "žeby trola povalilo."

Holota drzounská, pousmála se.

"Ukažte Babce," zachraptěla, načež druzí dva dotáhli malou kárku.

Povytáhla obočí a nakrčila nos. Zírala na drn zeminy tři krát tři lokty pokrytý rudými skvrnami.

"Vykydlé to bylo po celé mýtince. Ogaři, né že by sa báli," trpaslíci horečnatě vrtěli hlavami, "ale nechceli na to vúbec makat. No sme to radčej celé vokopnuli a dovalili."

Rozparovač: Potřebuješ nějaký tipy? Já na ně chodím v noci, lepší nemotat se policajtům pod nohy. Měsíc na kopání v hrobech stačí.
Vlk: To mi zní jako vykrádání hrobů. Já je většinou stopuji.
Rozparovač: Nikdy mi nic nedokázali. A kolik upírů už jsi zabil?
Vlk: Kolem tuctu takzvaných vyšších upírů, nespočet nižších. A vy?
Rozparovač: Tak tři tucty, ale já to nedělím. Upír je upír. Havěť bezbožná, jeden jako druhý. Většinou němčouři nebo komunisti.
Vlk: Hmm, ne každý upír je společnosti nebezpečný. Většina vyšších upírů dokáže soužít s lidskou komunitou.
Rozparovač: No to jsem si mohl myslet. Amatére!
Vlk: Hochštaplere!

"Jak ohavné," ohrnul nad věcí král nos. "Odneste to!" Služebnictvo přikývlo, vzalo postříbřený tác a kuchařův počin vysypalo na hnůj.

***

"Geralte, přece nekývneš na tuhle zakázku," snažil se mu to rozmluvit Marigold. "Vždyť nás před týdnem malém popravil. Však víš, nezbavili jsme se kletby"
"To byla její volba, Marigolde. Přes den panna, v noci kočka. Nebudu nikoho zbavovat prokletí proti jeho vůli."
"Král by nesouhlasil," vzdechl trubadúr a pozorněji pročetl nástěnnou tabuli. "Zdá se, že to, co pro krále byl odpad, je pro nás poklad. Alespoň dostaneme nějaký ten groš za příšeru z královského hnoje."
"Nebo popravu," zasmál se Geralt.

"Ossssminohý mi na tebe dal kontakt, že zvládneš pomoc."
"..."
"Říkal, že nejsssi moc upovídaný. Trpím rodinnou kletbou. Vždycky, když přijde dědic, tak ho mussssím posssslechnout na ssslovo. Mám rád sssvůj klid tady dole v kanalizaci, ale jednou za čassss přijde přesss dámssské toalety zelený a začne ssi diktovat podmínky. Já jen chci klid a lovit přerosssstlé kryssy. Dokážeš mě zbavit kletby?"
"Hmmm... rodinné kletby se většinou vážou k nějakému předmětu. Máš možnost takový předmět zničit?"
"Ano, ale ne sssám."
"Budeš mít pomoc, předstírej smrt, když na tebe bude mávat napichovátkem 12letý kluk. Zbytek dořešíme pak."
"Děkuji, Bílý vlku!"
"Tak zatím."

„Na chvilku jsem propadl pocitu, že si mě otec váží. Veliká chyba. Pak jsem se probudil jako šťastný novomanžel,“ povzdechl si Tyrion a pozvedl pohár.
„Taky jsem v chomoutu…“ pokývá Marigold. „Jednoho dne píšu milostné verše, druhého přijde dopis s úřední pečetí. Svatba s kněžnou, která mě považuje za reformovatelný projekt.”
„Aspoň tě má ráda. Sanse se hnusím. Ne že bych se divil…“
„No jo… jenže jsem dvorský páprda. Místo v ložnicích trávím večery na banketech, kde se mě podobní páprdové ptají na názor na daňovou reformu. A víš co je nejhorší?“ dodal dramaticky. „Že už si skoro něco myslím!“

Yennefer i Triss Geralta bezmezně milovaly. Každá jiným způsobem.

Vztah Yennefer a Geralta byl trnitý. Často se s Geraltem odlučovali a zase shledávali. A jakkoliv se vztekala nad tím, s kým byl, když zrovna ne s ní, nakonec odpustila. Vždyť se vždycky vrátil.

Triss zase toužila, ať se Geralt nevrací, a zůstane. Dokázala mu učarovat, ale nikdy natrvalo. Ale Triss byla pořád oddaná, čekala na šanci.

Když jim oběma řekl, chvíli od sebe, že už chce jen jednu, hrál to na obě strany, to bylo moc.

Když ho obě odstřihly, mohly zase najít přátelství, které se jim kvůli rivalitě ztrácelo.