DMD č. 7. pro 7. 4. 2015. Téma: Pssst!

Poverty and crime were common back in the medieval ages; life was hard, and making money was even harder. That marked the birth of the Burglars Guild; they merely "borrow" the rich's money and invest it, then give it back in form of destroyed assets and ruined properties.
They gained rather good reputation despite what they do, they indirectly contributed in relieving the commoners' anger towards the high class individuals. Rogers, their leader neglects killing anyone; he condones, "Why end their aching so quickly? Chant the spell, watch them weep!"
"Psst, you want to rob them blind too?" He smirks.

Byli na to tři. Ač teprve v pubertě, cítili se jako ochránci morálky ve svém městečku. Šperhákem překonali zámek z hypermarketu. Někde v domě spali jeho majitelé.
Obývací pokoj byl čerstvě vymalovaný. Hotové malířské plátno. Sprej koupili růžový, připadalo jim to hrozně legrační. Díla se chopil Roman a za chvíli si zálibně prohlížel svůj výtvor.
BUZERANTY TU NECHCEME
Připadal si mocný, takže ho nenapadlo, že může zakopnout a posunout stolek po parketách.
„Ticho, debile!“
Ani nedýchali.
Jakmile však došlápli na trávník za domem, byli znovu nepřemožitelní. Teď už je nedostanou. Vyplížili se z cizího pozemku s pocitem dobře odvedené práce.

Pssst! Come here and let me tell you. Let me tell you about a princess and her hero.
Pssst! Come here and let me tell you about the fake villain who was the princess's sister.
Pssst! Come here and let me tell you about the narrator, who popped out of nowhere. Who guided them all on their quest, and even before it was done, the same as he came, the same he left.
Pssst! Come here and let me tell you, about all the dreams that the group had. And how they all came to nothing, as the group disbanded.

Edvin váhal, jestli má mimozemšťany sejmout preventivně, nebo za tu máničku, ale jaksi z toho sešlo. Jeden mu pomohl na nohy, druhý mezitím rudým okem střežil východ a vypadalo to, že se chtějí kamarádit.
„Mánička musí následovat,“ uklonil se první.
„Prospekt zastaral,“ mínil druhý a v tu chvíli se oba s trhnutím otočili k chodbě, odkud bylo slyšet dusot bot.
„Pssst!“ zasyčel první.
„Hlídka!“ objasňoval druhý.
„Psssssssst!“ naléhal první a oba koukali, kam se schovat. Nakonec padli do koutů a dělali, že jsou převržené kartotéky, což ale Edvin neměl šanci pochopit a radši se osvědčeně mečem napřed plížil ke dveřím.

„Kolik jste toho vlastně vypili?“
„Já ti ani nevím, člověče. Piv bych se možná ještě dopočítal, po těch tam zůstaly láhve, ale s tou tequillou je to horší.“
„Tequillu mi nepřipomínej. Ještě teď mám pocit, že mi někdo krkem procpal kaktus. A to jsem přitom odešel v rozumnou hodinu.“
„Žádná hodina není rozumná, když piješ s Clarksonem u jednoho stolu.“
„A propos, neměli bychom ho vzbudit? Za dva kilometry bude pasová kontrola.“
„Myslím, že bude lepší nechat ho v klidu dospat. Bude s ním lepší řeč.“
„Máš recht, kámo. Tak hlavně koukej do zrcátek, já mu ten volant ještě podržím.“

Kradli jsme se ke stanu jednoho elfa, který měl hlídku. U něj se určitě najde další láhev medoviny.
Kousek od vchodu mi Elros pošeptal do ucha: „Psst, jdeme loupit.“
Kopl jsem do kotlíku, naštěstí to nebylo moc slyšet.
Elros odhrnul plachtu stanu, který se povážlivě nahnul, jak se chytil tyče.
„Ven,“ řekla silueta, která se objevila v otvoru.
Zalekli jsme se a co nejrychleji jsme vycouvali.
„Je vás slyšet po celém táboře,“ huboval nás Maglor. „A teď spát!“
Maglor pak řekl Maedhrosovi, co jsme provedli.
Probralo mě, když křičel: „A tys je nepotrestal?!“
Maglor hleděl mým směrem. „Potrestali se sami.“

„Taky pašování?“ zeptal se Čech.
„Taky,“ povzdechl si Španěl a pak dodal plný sebepohrdání: „Kvůli vášni k Ní. To láska mě přivedla na scestí.“
Čech na něj překvapeně zamrkal. „Mě taky. Ale je to má vina. Neměl jsem Vendulku k ničemu nutit.“
Španěl na něj pohlédl a Čech spěšně vysvětlil: „Chtěl jsem jenom hubičku, ale nebyla na ni vhodná chvíle.“
„Byla chyba zradit svou čest,“ lamentoval Španěl. „Propadnout chtíči a zločinu.“
„Zpívat si sborově při práci, jak se nám skvěle pašuje, byla taky pěkná hloupost,“ poznamenal trpce Čech. „Snad za mě Vendulka zaplatí kauci.“
Španěl se dal do hořkého pláče.

Starý Bašta se zpumprlíkoval v hospodě a pustil si pusu na špacír. Někdo doběhl pro tu jeho, ať si ho odvede domů, než něco provede, jenže Baštovi v krevním řečišti obíhá pár štamprlí odvahy, nedá si říct. Baštovka ho tahá za rukáv, prosí, zapřísahá ho, Jeníku, proboha živýho, psst, buď zticha, ty dědku plesnivej, ale chlapi se smějou, jen to řekni, Jendo, přece ti ženská nebude poroučet. A Bašta se nenechá dvakrát pobízet: Koně mi sebrali, mašinu mi sebrali, ale zadnici mi nesebrali, abych se na ně moh´...! Rozjařená hospoda se otřásá v základech.
Ještě tu noc ho někdo udal.

Baterka, kterou jsme lohli blbý Zůze, byla jedna z nejlepších věcí, která nás kdy potkala. Otevřela nám neprobádanej svět sklepů a kanálů našeho šedivýho předměstí.
Celý partě bylo rázem jedno, jak moc slunečný je odpoledne, hned po škole sme se potkali a šlo se na průzkum.
Za pár tejdnů nám byly prastarý stoky známý líp než kdejaký vykrmený kryse..
Zbývala jen část za mříží.
Konečně Lojza dotáh tátovo páčidlo, všichni sme věděli, k čemu ho používá, ale dělali jsme jako že nic.
Napjatý se plížíme chodbou, na konci sedí Zůza, v úplný tmě. Pssst! Krmim krysy, ať mi je nevyplašíte!

„Dnes se mi stala neobvyklá příhoda. Jakmile mi ráno přinesla Mamra Pulcheriovna, moje bytná, vyčištěné boty, zeptal jsem se jí, kolik je hodin na věži kostela. Mamra Pulcheriovna odešla. Asi na střechu. Když se vrátila, bylo dávno deset pryč.
V tu dobu jsem měl být už v úřadě. Přednosta oddělení Stoko Zajistigněvič pořád říká: ‚Copak máš, holoubku, tak popletenou hlavu? Práci zamotáváš tak, že se v ní ani ministr nevyzná!‘
Zatracený protiva. Asi mi závidí. Že ořezávám pera jeho vysokoblahorodí. A jinak nemám co dělat.“
„Pssst!“ přeruším jeho divadelní přednes.
„Co je?“ zeptá se dotčeně.
„Nemůžu se soustředit na psaní!“