DMD č. 19. pro 19. 4. 2015. Téma: Nesnaž se ukaž se

Řeklo se: nesnaž se
a přitom ukaž se?
Pak tedy básničku věnuji vám:
příliš se nesnažím,
v námaze nesmažím,
co mě teď napadne, to vám tam dám.
Slova a písmena
stálá i proměnná
všude se tu kolem potulují,
všechny je pochytat,
do řady hezky dát,
ať v řádné setnině vystupují.
Nejde tu o život,
ale je za to bod
a to je přece jen lepší než nic,
proto vám ukážu,
že něco dokážu
a příště napíšu možná i víc.
Tak bylo řečeno
a už mám splněno.
A jestli přece jen budou i komentíky
dám za ně všem předem vřelé díky!

Náš právník byl skutečně geniální.
Pár paragrafů.
Pár kontaktů.
O dvě hodiny později jsme dorazili domů.
Nikdo nemluvil.
Nikdo se neptal.
Všichni jsme věděli, že máme problém.
"Jak tě to mohlo jen napadnout, Vincente?"
Povzdechnu si.
Padnu na gauč.
Pozorně ho sleduji.
Odvrací tvář.
V té tváři se zračí tolik pocitů.
Provinění, vztek, smutek.
Tolik se toho snaží skrýt.
Tolik se snaží stále vypadat drsně.
Nepřemožitelně.
"Nech toho."
"Čeho?"
Zavrtím hlavou.
Vstanu.
Jeho tvář je na dotek jemná a teplá.
"Nesnaž se nic skrývat, ukaž mi to."
Šeptnu při pohledu do jeho očí.
Nadělal nám spoustu potíží.
Stejně ho miluju.

„Mistře Yodo!“
Obi-wan musel přidat do kroku.
Yoda v rozčilení zapomněl v jednacím sále antigravitační křesílko, v němž se jindy pohyboval.
Nyní po svých rázoval chodbou Chrámu.
V hnědém pláštíku a s poskakujícíma ouškama připomínal splašenou můru.
„Mistře Yodo!“ dostihl jej udýchaný Obi-wan. „Věřte mi, udělám vše, aby abych byl skvělým Mistrem!“
Odpovědí mu byl pohled ostřejší noghrijské dýky.
„Převezmu Anakinův výcvik. Bude vynikajícím rytířem!“
Yoda nasadil znechucený výraz.
„Vynasnažím se. Stanu se stejně dobrým Mistrem jako vy!“
„Vynasnažíš?“ zakřenil se Yoda. „Po snaze tvé zamřelé lejno mi jest. Snaha zaklínadlem neschopných bývá. Jen činy prokážeš, jak dobrým Mistrem budeš.“

„Nevím o co se snažíš, Doctore, ale stejně ti to nevyjde.“
„Proč myslíš?“
„Protože chodit na pláž v rytířském brnění je hodně divný.“
„Když já trošku přibral.“
„Přibral jsi jen kilo, to není konec světa.“
„Víš, ale jak to kilo dokáže, ovlivnit funkce mých srdcí?“
„Doctore, sundej to brnění nebo uvidíš!“
„Ne!“
„Ale ano.“
O chvilku později.
„Rose, polož ten autogen.“
„Ani mě nehne. Půjdeš po dobrém nebo po zlém.“
„Tak jo no. Ale pamatuj, je to tvoje vina.“
„Nazdar fešáku, nemáš dnes večer čas.“
„Promiňte dámy, ale jsem stydlivý.“
„To my taky, fešáku.“
„Doctore, kde máš plavky, ty vole?!“

Zastavili na kraji pastviny. Dál už je čekala jen šedá pole kamení. Sullivan se posadil na balvan, zatímco Frances se skláněla nad hrubou mapou.
„Když do večera přejdeme sedlo, tak bychom zítra mohli překročit hranici a pak…“
Sullivanovo nezvyklé mlčení ji přinutilo zvednout zrak. Chodidla měl poseta rozšklebenými puchýři.
„Jak je to daleko?“ zeptal se, když mu podala kus čistého plátna.
„Snad tři míle. Těžko říct.“ Pochybovala, že by místní šli dál než k poslední salaši. Věřili, že v horách žijí draci. „Zvládnete to?“
Neřekl: Pokusím se. Natáhl škrpály a pomalu se vydal stezkou vzhůru.
Když ho podepřela, nebránil se.

Nesnažte se líté sani namluvit, že jdete na ni
jen se třídou na exkurzi mrknout, proč jsou nízké kurzy
na to, zda ji někdo skolí mečem nebo pouhou holí.
"Když tě kousnu, fakt to bolí."
Ukažte že máte koule ukázat turecký sed
babě, co vás na lopatu láká slůvky jako med.
"Chceš křest ohněm, nejlíp hned?!"
Nesnažte se do pohádek vnášet svoje ideály,
naivně a utopicky nepomýšlet na skandály.
"Mami, ale tak to není, princ se nikdy neožení,
žena by ho podváděla nebo se s ním rozváděla."
Ukažte, že pohádky jsou vaší krevní skupinou
a staňte se postmoderním pohádkovým hrdinou!

Dlouho se rmoutil, protože všichni lidé v domě, kde sloužil, byli pohané. Slýchával o apoštolech a přemýšlel, jak by i on mohl kázat evangelium svému pánovi. Ale když mu kdosi dal přečíst útržek z Pavlova listu, došlo mu, že to není to, co se po něm žádá.
I zamiloval si svého pána jako Krista, sloužil mu s pokorou a radostí, bez reptání a beze strachu. Všichni se podivovali jeho horlivosti, ale on žádné výsady nepřijímal a na uznání nedbal.
Když po roce přijal pán s celým svým domem křest, pochopil, proč měl hledat prve Jeho království. Bůh přidal vše ostatní.

„Potvrzuji příjem.“
„Slyším. Jak je v Nevadě?“
Zaprskání; buď je to statická elektřina, nebo Tanner plive písek. Zítra ho čeká dozor nad konstrukcí střelnice. Po měsících vyjednávání nám americká vláda půjčila pár kilometrů testovací stanice v Nevadě (přesvědčit Malloryho, že nechce test nukleárního ručního granátu na území Británie, trvalo pět vteřin).
„Bude to fungovat?“ zeptá se Tanner.
„Naprosto. Anglie je na cestě stát se jadernou velmocí. Můžeš mi začít říkat pane Oppenheimere.“
Odfrkne. Asi zase ten písek.
„Jsem na cestě do hotelu. Není tu jediný – sakra! Co to bylo? Q, vydrž, něco je s autem!“
Zaslechnu ránu. Pak linka ztichne.

V pekle vyhodnocovali akci Pokušení. Starej Belzebub byl už senilní, předsedal Azazel. Hlavní viník fiaska Abbadona vypadal schlíple.
"Chleba byl blbej," mručel Azazel. "Měls mu nabídnout pečený kuřata."
"Pečený kuřata!" vyvřískl Belzebub.
"S tím chrámem to samý," pokračoval Azazel. "Bylo tam moc lidí."
"Lidí, lidí," posmíval se Belzebub.
"Vyšlo by to s tou světovládou," přemítal Azazel. "Kdybys nechtěl, aby se ti klaněl. Měls mu to prostě ukázat. Moc ses předváděl."
"Soráč, Azazeli. Snažil jsem se."
"Tak ještě tři roky," vzdechl Azazel. "Aspoň to připravíme pořádně. Tentokrát se nevyvlíkne."
"Vyvlíkne!" zaječel Belzebub. "Přijde sem a všechno rozfláká!"
Hodili přes něj deku.

„Profesor péče vo kouzelný tvory... já, Rubeus Hagrid! Nedostudovanej a nebejt Brumbála, tak taky nezaměstnanej a bez domova. A teď... jó, náš ředitel umí vocenit, dyž se člověk dovopravdy snaží.“
Hagrid se poškrábal ve vousech.
„Teďkon musím vokázat, co ve mně je. Nejprve učebnice. Chce to něco sakra zajímavýho, aby to děcka chytlo a nepustilo... Už to mám! Vobludný Vobludárium! Moc milá a přítulná knížka.
A kerý zvíře jim ukážu jako první? Něco vznešenýho a krásnýho, ať vohromím i ty aristokratický haranty, jako je Malfoy... Hipogryf! Jo, to bude vono.
Musim to hned vod začátku vzít za ten správnej konec.“