DMD č. 3. pro 3. 4. 2016. Téma: Anonymní seznamka

Hledá se společník na daleké toulky.
Máte dost té věčné nudy obyčejného života?
Jste dost blázniví na útěk od reality?
Nemáte strach z cizinců?
Umíte rychle utíkat?
Pak jste přesně ti, které potřebuji!
Ať si muž a nebo žena, klidně přijď.
Najít mě můžeš kdekoliv. Stačí se jen pořádně rozhlédnout.
Poznávací barva - Modrá.
Konzole začala podivně hučet, k tomu se přidal nezaměnitelný zvuk přistávání. Odhodil pero i rozepsaný inzerát a běžel se podívat, co se děje.
"Co? Jak? Nemožné! Kde? CO?" vyhrkl, chňapl po kabátu, který se na sebe v běhu oblékl. Společník musí počkat, za dveřmi čeká nevyřešená záhada.

Neznáme se. Nemáme jména. Ani čísla ne. Masa nahých těl. Masa na maso. Tiché stádo. Kdo promluví, jde na porážku ihned.
Poznáváme se mlčky. Zrzavý muž, rozcuchaná holka se vzdornýma očima, stařena, která se kouše do tenkých rtů.
My, kteří jsme se nevzdali, nepodlehli zoufalství.
Pohled, gesto, přikývnutí.
V podvečer, kdy jsou ONI malátní, zabijeme prvního a provalíme plot.
Ostatní nás následují. Shromáždíme se na kopci blízko Jatek. Není kam utéct. Můžeme se poddat nebo zabíjet.
ONI se šikují dole. Mají zbraně. Nás je víc.
Nejsme už stádo, ale smečka.
Když zaútočíme, řveme svá jména z plných plic.
Nezemřeme bezejmenní.

„Jaký by měl být budoucí otec tvých dětí?“
„Především zdravý… A co ty, máš nějaká kritéria?“
„Určitě by měl lákavě vonět.“
„To je pravda. Říká se, že geneticky odlišní jedinci si navzájem voní.“
„A vůbec bych se nezlobila, kdyby se jednalo o nějakého pohledného cizince!“
Obě violky se rozesmály a svými kořínky způsobně usrkly pár kapek vody z hliněných šálků.
Vtom uslyšely bzučení. Včela zakroužila kolem a chystala se usadit na jeden z květů.
„Počkejte, to nesmíte! Víte, kde jste popíjela minule?“
„To nevím…“
„Máte aspoň fotografii?“
„Je mi líto.“
„Násosko jedna! V létě už té vaší pochybné seznamky nevyužiji.“

Cink. Přešel k dalšímu stolu a usadil se, setkání s cizincem začalo.
Respektive mělo začít, ale ten pohled byl až příliš známý.
Přečetl si jmenovku.
„Ahoj, Neale.“
„Co tady děláš?“
„Přišel jsem se seznámit. Samozřejmě ne s tebou, to je politováníhodný omyl. Každopádně, Neale, když už jsme tady, řekni mi něco o sobě.“
„Proč bych to dělal?“
„Protože máme před sebou pět minut konverzace?“
„Dobře. Studuju univerzitu, stačí?“
„Ty?“
„Proč se musíš chovat jako kretén?“
„Možná protože mě i po těch letech pořád stalkuješ?"
Neal se zvedl.
„Pottere, počkej!“
„Ani náhodou, Malfoyi.“
Odešel ve chvíli, kdy se ozvalo další cinknutí.

Starmelský pán tušil, že to nebude jednoduché. Syn proti němu stál vzpřímeně, zamračený a vzdorovitý jako obvykle. Zatraceně!
„Anella Sóhenská není jediná možná nevěsta. Ani imberlijská princezna není špatná partie. Je jí osmnáct, má osm sourozenců, dá se předpokládat, že bude dobře stavěná.“
Mladík se pohrdlivě ušklíbl. „Je o dva roky starší než já. Vůbec ji neznám! A ani se s ní seznámit nechci. Nechci se ještě ženit!“
Otcovy rysy ztvrdly. „Tvá matka,“ řekl odměřeně, „byla také starší než já a mně bylo teprve patnáct, když jsem si ji vzal. Jsi jediný syn, který mi zbyl. Oženit se prostě musíš!“

Tbilisi, 1902
Bývalý seminarista milého vzhledu hledá po kratším pobytu na Sibiři naléhavě podnájem, nejlépe u ženy, jíž také záleží na otázce proletariátu. Zn. Džugašvili
Vídeň, 1913
Malíř pohlednic a plakátů, zapřisáhlý abstinent, hledá dívku, která by hýčkala jeho jemnou uměleckou duši. Ne židovku, ani marxistku! Zn. Společný život v Mnichově.
Praha, 1946
Má Hana mi nerozumí. Hledám ku krajně diskrétním schůzkám delikátní ženu demokratického smýšlení, která má dekret na byt. Zn.: Brzy bude dekretů dostatek.
Praha, 1981
Vysoce postavený funkcionář hledá milou soudružku k občasným intimním schůzkám. Zůstal jsem sám, jak kůl v plotě. Zn. Dostaveníčko na Červeném Hrádku

Klára si nervozně poposedla, chodbou proudily davy lidí a on měl zase zpoždění, jako vždycky..
Sedmnáct minut po určeném čase, táhlo z něho pivo a čerstvá cigareta. Už se to ani nesnaží skrývat, prolétlo jí hlavou. Letmý polibek, to je posledních několik let jejich jedinný kontakt.
Z aktovky vytáhla všechny úhledně seřazené papíry a začala je po několikáté kontrolovat.
Svačil, ve vousech mu zůstalo kousek majonézy a na zemi pod ním drobky.
Znovu si poposedla.
Byla pěčlivě připravená, stačily jen podpisy, nebránil se, je konec..
Ach, proč jen jsem do té seznamky tenkrát psala, že umím vařit, povzdechla si Klára.

Bennar se rozhlédl jídelnou. Thon hovořil přes holonet s Jadrou, Tyros psal Charlotte tento týden už šestnáctý dopis, Berek mimořádně nerozebíral ani nesestavoval zbraň, ale studoval dějiny (ta jeho byla učitelka dějepisu), Mossi naopak stále studoval dějiny - doktorka Shō byla archeoložka. Mimas a Gwen 'prohlubovali silové schopnosti' a Trins někam zmizel. Bennar se vrátil do kajuty a zapnul holonet.
"Seznamka... seznamka...," projížděl sítí, "já nepotřebuju... ach jo," kapitán vzdychl a otevřel namátkou jednu stránku.
"ZARUČENĚ ANONYMNÍ SEZNAMKA!"
"NEMUSÍTE SE JAKKOLIV VÁZAT!"
"STAČÍ JEN KLIKNOUT!"
Kapitán po chvíli váhání klikl a rozhodně nemohl tušit, že Ventress v tu chvíli klikla taky.

Bylo to seznámení naslepo. Doslova.
On vysoký švihák s těžkým cylindrem, ona zavalitá s mohutným nosem.
Její přítomnost ucítil okamžitě. Stál pod hvězdami, vychutnávaje samotu, otevřen nekonečné propasti života. Znenadání přinesl mrazivý závan větru její vůni, stín bytí a slova oděná stydlivou něhou. Poslal jí na oplátku tři sněhové vločky, každou jinou, každou vypravující o něm. A ona přijala. Lačně pili nektar radosti z přítomnosti toho druhého.
Ráno zahnalo svit hvězd a proměnilo sněhové vločky v kapičky vody. Čas se nachýlil a oba sněhuláci stékali k sobě, až se setkali. Po něm zbyl jen plechový kastrol, po ní tlustá mrkev.

Svíčka už pomalu dohořívala. Rozehřátý vosk obklopoval maličký plamínek a zanedlouho jej celý pohltil. Restauraci opouštěli poslední hosté. Zamilovaní, kteří si jako každoročně na Valentýna zašli na luxusní večeři, ruku v ruce vycházeli do jasné noci.
V kuchyni už probíhal úklid po náročném dni.
Jeden z číšníků sklízející ze stolů si všiml postavy téměř schované za desítkou skleniček vypitých při dlouhém čekání.
„Obávám se, že už nepřijde.“ Řekl soucitným hlasem. Malá zelená postavička k němu vzhlédla smutnýma očima.
„Ano, jít už bych měl. V chrámu starosti si dělat budou.“ Přikývl.
Další svátek zamilovaných, který bude mistr Yoda slavit se Silou.