DMD č. 3. pro 3. 4. 2016. Téma: Anonymní seznamka

Hrome! Kde se tady vzali? Zrovna dneska žádné problémy nečekal. Rozběhl se jedinou cestou, která se zdála být volná.
Řev motorů a oficírů vydávajících rozkazy jeho naději zmařil. Je v dokonalém obklíčení. Vezme jich s sebou co nejvíc a poslední náboj si nechá pro sebe.
Dveře za jeho zády povolily a jakási ruka ho vtáhla do temnoty domu. Tiché syknutí, ruka najde tu jeho a vede ho tmou kamsi dolů. Klopýtá neznámem nekonečně dlouho. Cítí vůni parfému. Květinovou.
Schody vzhůru. Tiché cvaknutí zámku. Ruka ho jemně vystrčí ven do tiché uličky.
Po válce našel ten dům i svého anděla zachránce.

Cítila se osamocená a vytržená ze světa lidí. Proto se spíš snažila seznámit s někým přes různé inzeráty a seznamky. Bylo jí pouhých 19 let, když narazila na inzerát, jenž považovala za osudový.
Mladý muž zvláštních schopností hledá stejně nadanou dívku. Značka: Magie.
Netušila, že je to jen pozvánka na schůzku se zrůdou a že Osud má svoje plány. Místní nádraží se zdálo vhodným místem pro setkání.
Netušila, že se všechno takhle zvrtne. Že bude lapat po dechu a marně se snažit mu ubránit. Že z ní strhne šaty a vezme jí vše, čím byla.
Netušila, že jde na smrt.

Jejich škola pořádala mimo dalších akcí i cosi na způsob plesu.
Jak se tak ples přiblížil, Žabák zjistil, že nemá, s kým jít. Snílka by šla, jenže marodila.
Naštěstí nebyl jediný s takovým problémem, a na pomoc jemu podobným zorganizovala parta dobrých duší jakousi seznamku. Fungovala na principu anonymního dopisování přes lístečky.
Žabák hledal – našel. S odepisovatelkou se shodli skoro na všem. Dohodli se, že spolu půjdou na ples.
Na smluveném místě se ve smluvený čas sešel jen s Rejskem.
(Pravda, na jejich pohlaví v konverzaci nikdy nedošlo.)
"Já povedu," zabral si pohotově Žabák.
Ono mu to písmo bylo povědomé.

Známe to všichi z těch vtipů.
Nazdar miláčku! Ahoj mami! Čau ségra. Dobrý den, paní vedoucí.
Ale stejně, ze všeho nejvíc zbožňuju to klasické Nazdar, bejvalkjo!
To jsou ty chvíle, kdy při rande naslepo máte chuť jednou pro vždycky poslat všechny nejen tam, kde slunce nesvítí, ale i tam, kde lišky dávají dobrou noc.
Ale když i druhý a třetí rande (vybraný tou zk***enou umělou inteligencí) dopadne tak, že přijdou lidi, který byste radši neviděli, říkáte si, že je lepší chcípnout.
No, zkusil jsem i klasický pozvání vnadný slečny na rande. A pořád říkám: zlatá umělá inteligence.
Ani jedno nefunguje.

Červenec:
„Hele, jsem na skok tam u vás. Na chvíli se zastavím a někoho s sebou vezmu. Neva?“ volá mi kamarád v šest večer. Ještě, že jsou prázdniny a kluci u dědy.
Říjen:
„No tak poslyš. Jak sem pojedeš, domluv se s ním. Jede sem taky, veze i křoviňák, tak tě s klukama naloží do auta a nemusíš se trmácet sedm hodin vlakem.“ má můj kamarád skvělé organizační schopnosti.
Květen:
„Tý jo! Já to věděl, já to věděl. Ale vám to pasne. Kdepak nějaké seznamky anonymních tváří. To chce kamaráda, do-bré-ho ka-ma-rá-da, zlatíčka!“ triumfálně slavil svůj úspěch.
Náš dobrý kamarád.

Začalo to oťukáváním. Třesoucí se ruce při střílení.
Když večer rodina seděla kolem ohně a maminka zpívala, usínala Anuška vyčerpáním.
Potom přišly horečky. A bylinky přestaly pomáhat.
Když konečně sehnali doktora, neřekl jméno. Mluvil o námaze, stálém nachlazení a... zhoršování.
Bratři odmítli přijmout sestřin osud. Sháněli peníze na léky, převáděli… koho se dalo. Žoldnéře, hrdlořezy. Otcovo učení o Desateru přicházelo vniveč.
Anuška chřadla dál. Bez léků blouznila na lůžku. S nimi přicházelo vědomí, jak její rodina trpí.
Začalo to oťukáváním. Vzpomínkou, že když staří lidé začnou být své rodině přítěží, někdy odejdou do sibiřských lesů. Navždy.
Co kdybych také odešla?

Zadriemal a strhol sa len na to, že mu na nos sadla mucha. Stále sladko unavený pohľadom preskúmal okolie, ale nemusel mať výčitky, žiadna mačka sa nepromenádovala jeho územím. Zamieril k plotu, spoza ktorého rád pozoroval ulicu.
A svet sa zastavil.
Na opačnej strane ulice s éterickou eleganciou klusala neuveriteľná kosť. Vyštekol, a ona sa obzrela, no ako pravá dáma sa zase zvrtla a odcupitala za svojím páníčkom a preč z jeho dohľadu, navždy preč...
To teda nie, zavelili inštinkty.
Stačilo mu počkať a prešmyknúť sa bráničkou na slobodu. Rozbehol sa k cieľu.
***
"Mamííí, on zase strčil nos do šťaniek!"

Log in. iboys. nuda. profil vidělo. anál. orál. velikost. pozice. fotka obličeje nenalezena.
Všechno cizí, sterilní, hlavně žádná romantika, jenom vojet, co se dá a co se nechá. Což není problém, když se vám to líbí. Což je problém, když byste nejraději byl někdo jiný. Třeba rytíř. Rytíř Amis, který hledá svého Amila.
PM. rande. klub. dáme drink.
Místo jednoho drinku je drinků šest. Pak éčko. Což není problém, pokud jste na to zvyklí. Což je problém, když nejste.
V darkroomu vás jako démon roztrhne na dva kusy.
Ráno trapně utíráte krev. Ani tentokrát jste si nestačili zjistit jeho jméno.

"Hledá se žena, co nevidí háček,
v tom, že je její muž pořádný ptáček.
Můžu jí nabídnout jablka mládí
a splnit nemožné," Rumburak svádí.
"Nestrkám nikam nos a kašlu na patos.
Nesnáším maličké zjizvené spratky,
co pro ně umíraj bosorské matky."
Z toho by spadla snad i brána Jičínská,
když z listu zavane Voldyho kolínská.
"Miluju vepřové, nesnáším souseda,
pěkně mě vysírá ten dědek Lebeda.
Až chytnu ty malé spratky, tak jim zatnu tipec,
hledám ženu, co mi bude obsluhovat skřipec."
Krkovička, stará škola, po krvavé pomstě volá.
Příště se nám podepište, Anonymous píší,
maj radost, že hackovali pohádkovou říši.

Když se vynořil vyšňořený Noby, na strážnici se rozhostilo ticho. Angua, Karotka, a Fred jen zaraženě zírali.
Ticho nakonec přerušila Angua. "Noby, ty se někam chystáš?"
"Jasně! Přece sem vám to řikal včera. Jak psali v Kometě."
"Myslíš tu seznamku? Ale to přece–"
"Už nic neřikej! Přemejšlel jsem vo tom celej den, a moc dobře vim, do čeho du. Vim, že ty seš proti tomu, ale láska, věrnost, a tydle věci přece nejsou všecko. Jeden si taky někdy musí vyhodit z kopejtka, no ne?"
"Ale Noby, tam přece psali–"
"Já vim." lišácky na ni mrkl Noby. "Bude to ouplně amournymní."