Krutá budoucnost

1995:
Vycházet z Regimina sanitatis salernitanum a Klaretova Medicaminaria je jistě základ, nicméně při studování latinské lékařské literatury 15. století je bezpodmínečně nutné zahrnout také díla Zikmunda Albíka z Uničova jakožto důležité lékařské kapacity přelomu 14. a 15. století.

Hm, jenže Albíkova regimina zatím nevyšla v edicích, takže je nutná práce s rukopisy... A zrovna Albíkovu ruku bez několika semestrů paleografie nemám šanci přečíst.

2055:
Nicméně se domnívám, že při rozboru vlivů na C. S. Lewise není možno opomenout působení G. K. Chestertona.

Chesterton? No to je hezký, ale jeho dílo není digitalizované, snad nechcete, abych pracovala s tištěnou knihou!

Standa Hložek stál před svou sanitkou a zděšeně se rozhlížel kolem. Hrůza ho doslova paralyzovala na místě. Přesně opačná reakce než ho učili na výcviku.

Jeho kolega zrovna popisoval lihovkou čelo jednoho ze zasažených ležících lidí. Na čele zela číslovka 3. To znamenalo “nebrat, toho už nezachráníme.” Ti s jedničkou byli bráni přednostně. Ti s dvojkou byli dost živí na to, aby mohli počkat. Takhle se to u hromadných nehod dělalo. No nehod... tohle nehoda nebyla.
Sakra,... vždyť nehlásily zprávy ostřelování teprve na hranici se Slovenskem?!

Potom ho oslnil záblesk...

...odraz slunce od přilétajícího záchranného vrtulníku.

Vydechl.

Šlo se nakládat.

“Ti zelení mužíci budou ještě litovat!” křičel prezident.
“Nejsou zrovna zelení, pane,” oponoval mu poradce.
“Třeba oranžoví, takovou potupu si líbit nenecháme! Vyloučit nás? To si zaplatí!” Prezident zvedl sluchátko červeného telefonu. “Spojte mě do Pentagonu!”
***
Předseda Galaktické Aliance Inteligentních Ras sledoval pohybující se objekty na senzorech. Podle emisí se jednalo o lodě pozemšťanů, proč by ale vyslali novou delegaci poté, co je vyloučili? Nerozuměl těm primitivním tvorům… Mnoho z lodí mířilo přímo k centrále Aliance, brzy se jich bude moci zeptat sám.
Vtom ho oslnil záblesk, jak první z lodí dopadla. Tucty dalších intergalaktických balistických raket zahájily finální sestup.

“Pro tohle jsem zelený nevolil!” Ozvalo se odplivnutí anonymně z davu.

Stropnický se svými nohsledy obklopen davem a novináři zachoval kamennou tvář. Po dvě stě padesáti letech od založení strany se Zelení dostali k vládě. Ba dokonce ve většinovém zastoupení.

Aby ne, když Země umírala. V poslanecké sněmovně tak nepotřebovali k vládnutí koalici.

Novináři byli znovu překřičeni hlasem z davu: “Jste slibovali, že obnovíte Boubín - “zlatou českou flóru” naznačil ve vzduchu uvozovky občan a pokračoval: “Tak mi řekněte - kde jsou?... Kdepak ty kytky jsou?”

Stropnický nejmladší se odklonil od mikrofonu k uchu svého zástupce a vydechl: “Kdo to kdy pochopí?”

Se šustěním overalu poklekl nad záhonem a na zem postavil přepravku. Na ní ležel květináč s jasně fialovým květem obklopeným zelenými šlahouny. Nejprve ohledal půdu, než vybral místo na kterém vyhloubil jamku. Třesoucími rukama zvedl květinu a opatrně ji vytřepal z květináče i s hroudou hlíny. Posadil ji do jamky a mírně zahrnul okolní zeminou.
Zatáhl za popruhy plynové masky a sundal ji z hlavy. Skloněn k zemi přivoněl ke květině ale brzy ho záchvat kašle přinutil masku znovu nasadit. Postavil se a očima přeletěl šeď pustiny až k horám věnčeným radioaktivní bouří. Tvář pod maskou se mu leskla slzami.

Zpívali tu ptáci
A rostly květiny
Všude kam se podíváš
Překrásné planiny
Na tomto místě
Zvěř a rostliny
Vládli tu a udržovali mír
Dokud v hlavách hrstky lidí
Neobjevil se ďábelský cíl

Tam kde zelenaly se louky
Teď beton zalévá kopce
Tam teď lidé zavření jsou
V železných domech
Jako v hrobce
Mrtví a přece živí
Dnes spoutáni jsou
Na věčnost
Tam kde vlci vyli

Ze spárů algoritmů
Už není úniku
Když kabely
Trčí ti z hrudníku
Vedou cestou
Kde tekla řeka
Teď tu na zombíky
Jen zkáza čeká

Už nikdy nevylezou ze svých hrobů
Upozorňovala na sebe takovou dobu

„Cííííídynk… Cííííídynk…“

Vrchní geograf Müller otráveně spustil 3D komunikaci.

„Pane, myslím, že celý náš výzkum je špatně! Objevil jsem záznamy z počátku jedenadvacátého století, ve kterých je Brno uváděno jako slovenské, takže předpokládaná hranice mezi Slovenskem a Českou republikou musela procházet jinudy!“ Podřízený García nadšením až nadskakoval.

„To je zajímavé,“ připustil Müller, „ale jak to jde dohromady s tzv. dělením Česka? Znamenalo by to, že tehdejší Slovensko by jakožto nejbližší soused nic nedostalo, protože brněnská oblast už byla jeho?

„Pravděpodobně. Slovensko bylo snad dokonce proti dělení. Stejně jako Polsko se Čechů zastalo.

„Poláci…,“ odfrkl Müller, „dostali Těšín a bylo ticho.“

Posádka průzkumného korábu Abydonianské konfederace byla připravena k výsadku na třetí planetu systému. Palubní počítač analyzoval domorodé obyvatelstvo a na základě genetického materiálu syntetizoval vhodná těla pro dokonalou infiltraci.
Výsadek se po přistání pokusil ztratit v hustě osídlené oblasti, ale to se mu poněkud nedařilo. Kamkoliv se hnul, byl centrem pozornosti - lidé si mezi sebou šuškali a ukazovali si na ně.
“Maminko! Proč jsou ti lidé nahatí?!” vykřiklo nějaké dítě.
“Neukazuj prstem! Pojď, jdeme domů!” okřikla ho matka.
Netrvalo dlouho a u chodníku zastavila policejní dodávka a v ní komando vyzbrojené svěracími kazajkami.
Palubní počítač korábu musel ohlásit neúspěch mise.