DMD č. 4. pro 4. 4. 2017. Téma: Makovice

Chřesti chřesti
Fjoooooooo
Chřesti chřesti
Fííííí
Chřesti chřesti
Fjooooooo
Slunce pálí, co když mě spálí...
Nespálí, zapadá.
---
Mrpl se rovná mfc tahle čára má osm milimetrů zítra musím vyzvednout ten obal kde mám to pravítko to jsou hezký šaty kolik je hodin ten úkol z angličtiny nesmim zapomenout vyčistit klec o čem asi tak přemýšlejí stromy asi mám radši zelenou než oranžovou á lososí rolka hahaha dvacet dva centimetrů proč je havran jako psací stůl co takhle jít do kina napíšu Věře to je teda zase téma poslat ten odkaz jusís to je boží pozadí panebože ne dobrý mám to.

Kruge měl jednu ze svých nálad, kdy by ho každý nejraději kopl do koulí. Nadával na všechno a na všechny.
Bídák sledoval, jak mu postupně vyhání hosty a rozhodl se zakročit. Do posledních tří piv mu proto přilil odvar z makovic. Divil se, že nic nepoznal. Ale pravdou bylo, že po třináctém pivu by Kruege stěží poznal sám sebe.
Jenže Kruege, místo aby usnul, dostal veselou náladu a dělal skopičiny. A tak na to Bídák musel jinak.
"Kdo s ním vydrží deset minut a nebude se smát má útratu zdarma!" zakřičel.
A najedou bylo plno. Všichni se snažili vydržet.
Marně.

Kukuřičné pole se táhne do daleka. Prý se někde v zelenavé ploše dá najít dům. Vidělo ho jen pár lidí a ti zarytě mlčí o místě, kde stojí. Ale říká se, že kolem něho roste vlčí mák.
Pokouším se ten dům najít. Prošel jsem lán mnohokrát křížem krážem. Včera pražilo celý den slunce a já během cesty kukuřicí zabloudil. Potácel jsem se mezi rostlinami a nakonec horkem omdlel. Probral jsem se v noci a zjistil, že ležím na kraji pole. Domů jsem došel za svítání. A teď to vidím a dech se tají. Z kapsy mi trčí několik nezralých makovic.

"Já... ve vaší budoucnosti pole vidím," zahlaholila silným přízvukem cikánka poté, co bez zeptání chytila ruku četníka Karabely.
"Pole?" zeptal se zvědavě.
"Já makovice všude vidím, to nedobré znamení," pokračovala vědma a natahovala dlaň pro korunku.
"No počkejte, jak nedobré?" zamračil se četník.
"Makovici viděti znamená onemocnění míti... Budou to dvě korunky, že jste ten žandár."
"Nic nedostanete, já se vás o čtení z ruky neprosil," vytrhl se Karabela a hnal cikánku od sebe.
***
Když na druhý den dostal na makovém poli při rvačce se zlodějem přímo do choulostivých partií, zdálo se mu, že se vzduchem nese cikánčin zlomyslný smích.

„Kde to jsme?“ zeptala se Geneviéve.
Sloun se rozhlédla. „Nevím,“ řekla po chvíli. „Nejspíš jsme se…“
„Ztratily!“ vykřikla Geneviéve a rozbrečela se.
„Geneviéve,“ pokárala ji Sloun, „nebreč už zase!“
Geneviéve přestala brečet a zeptala se: „Ale čeho se najíme, kde přenocujeme?“
„Hmm,“ Sloun se rozhlédla. „Hele, támhle je makovice.“
Dívky se najedly zrnek z makovice a položily se na mech. Po makových zrnkách hned usnuly.
Večer přišla na louku Maková panenka pro svoji makovici.
„Kde je?“ zeptala se v duchu.
Pak si všimla spících dívek a hned to pochopila. „Ony mi ji vyjedly! To se nedivím, že spí jak zabité.“

Hope byla odjakživa hlavou týmu. Roco, svaly týmu, jí s oblibou říkával Makovice. Většinou potom nenápadným způsobem dodal, že on je vládce a ona ne.
"Nahoře jsou stráže," ignorovala ho. "A dole je hlídač. Ale mezi čtvrtěmi jezdí vlaky. Nebude složité nějakým měšťákům na dovolené sebrat oblečení, ale problém je, že chtějí pasy. Napadá tě, jak je splašit?"
"Ukradneme a přelepíme."
"Kdo by taky od tebe čekal propracovanější plán."
Počíhali si na rohu nástupiště, polapili jakési výrostky a svázané je nechali na záchodech. Jeden večer strávili seškrábáváním inkoustu z pasů a Hope je přepsala na ně. Ještě před svítáním nastoupili.

3. června. Pozorovaný subjekt, o kterém nám došla hláška, že pěstuje konopí a nezralé makovice, stále přebývá ve své díře a vůbec nevychází.
20. června. Pořád nic. Pozorovaný subjekt nevystrčil ani čumák.
1. července. Pozorovaný subjekt stále nezpozorován. Jeho podvratná činnost je však vidět všude kolem.
4. srpna. Podezření, že pozorovaný subjekt navštěvuje podzemní semináře ???
1. prosince. Všude klid. Stal se z pozorovaného subjektu spící agent ???
20. prosince. Pozorovaný subjekt nečekaně vydal prohlášení v televizi. Nepěstuje prý konopí, ale len, a „na kalhotky s kapsami“. To by pak mohl tvrdit, že makovice potřebuje na koláč, to mu tak budeme věřit!

Seznámili se na internetu.
Gustav si doma vyslechl množství poznámek, jak je to krátkozraké, nebezpečné, naivní, moderní a cool. Poslední výraz užila sestra.
Slečna měla přezdívku Makovice. („Doufej, že to je slečna, Gustíku,“ vyjádřila své obavy babička. „Nikdy nevíš, koho potkáš na těchhle ánternétech.“)
Dopisovali si půl roku, než se domluvili, že se setkají osobně. („Hlavně někde na veřejnosti, Gusto,“ nabádal otec. „Ať z toho není malér. Makovice – aby to nebyla nějaká holka rohypnolka.“)
Nedal se odradit.
Rozhodl se, že jí na první schůzku přinese koláč. Makový samozřejmě.
Jenže Jana byla sice Maková, ale jen příjmením.
Na mák měla alergii.

„To nedokážu,“ hlesla.
„Za hradby tě jinak nedostaneme,“ namítla kamennodomská paní.
Polkla. Truhla byla těsná. Lze v ní ležet jen na boku, nepůjde tam ani pořádně dýchat. A oni zatlučou přepážku. Zatlučou ji tak pevně, aby nebylo poznat, že dno truhly není opravdovým dnem. Němě zavrtěla hlavou. I kdyby jí to představená přikázala, nedokáže to.
Konejšivé pohlazení. „Dáme ti něco vypít. Výtažek z rulíku, makovic a ještě nějaké další přísady v tom jsou. Zkrátka usneš a…“
„…a už se nikdy neprobudím,“ špitla vyděšeně.
Probudila se. Hlava ji tupě bolela, ale znovu viděla slunce. Znovu unikla.
Pokolikáté už?
A kolikrát ještě?

"Vážení spoluobčané,
všichni víme, co Orákulum předpovědělo. V roce Rozmarného hada padne na vší obec naeštěstí veliké i utichne vší stvoření. A kolik nás letos postihlo katastrof. Teď se vše obrátilo k lepšímu. Neohrožený Mák z dalekého Á-M svým máckým zařízením odvrátil pohromy seslané na naše hlavy. Jedině jemu vděčíme za záchranu našich sýpek, obecní studně, obecního blázna a celé radnice.
A protože se již více nemusíme neštěstí obávat, na počest jednoho z nejvýznamějších Máků, kteří kdy žili, budiž naše vesnice navěky pojmenována Makovice. Tak jsem řekl a tak to bude zapsáno do obecní kroniky."
*TLESK TLESK TLESK*
"KRÁSNÝ PROJEV."