DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom

"Předtím," dumalo Sovátko, protože téma ještě nebylo, "předtím jsem bylo obyčejné sovátko, jenom taková..."
"... malá vražedná zbraň," zamumlal Myšák.
Sovátko uraženě zahoukalo. "To jsem tedy nebylo nikdy, a vůbec, nech toho, nebo..."
"... mě sníš?" škádlil ho Myšák.
"Dobře víš, že jsem vegetarián," řeklo Sovátko.
Myšák pokrčil ramínky. Už se několikrát pokusil Sovátku vysvětlit, že nákup balíčkového masa v supermarketu není tak úplně forma vegetariánství, ale Sovátko vždycky odvětilo, že na sovu je to vegetariánské až až.
"Prostě předtím..."
"Musíš do toho dostat taky potom," upozornil Myšák. "Abys dodrželo téma. Máš na to - počkej - tři slova."
"Potom," řeklo Sovátko," přišlo DMD.

Příslušník se opřel lokty o stůl. Chvíli bylo ticho.
"Tak nám to celé zopakujte, Půlpán."
Karel Půlpán si olízl suché rty a dal se do řeči: "Celé četnictvo z kraje dostalo rozkaz udělat zátah v lese u Rosic, věděl jsem, že hledám nebezpečného zločince, který neváhal střílet po svých krajanech. Potůčka jsem nalezl opřeného o strom, když na mě namířil pistol, vypálil jsem. Měl jsem strach, mám ženu a děti."
Esenbák si zapálil a vytáhl složku.
"A pak jste za jeho zabití sebral odměnu. A fašistům jste řekl, že jste Potůčka zastřelil, když spal. Kde je pravda?"
Karel Půlpán mlčel.

Před tím okamžikem byl zrovna na cestě z práce. Dlažební kostky ulice byly rozpálené letním sluncem, horko z nich doslova sálalo a pálilo přes podrážky bot. Chtěl si zkrátit cestu, jediná možná zkratka slibovala ochlazení a klid. Schody sice představovaly nepříjemnost, ale horko ulice s ní nemohlo soutěžit.
Vstoupil bránou, tma ho na chvíli oslepila, ale rychle se rozkoukal a pokračoval dál. Prvními dveřmi na něj dýchlo horko, ale rychle se rozpustilo ve vlhkém vzduchu.
Druhé dveře byly jeho cílem. Ale co to? Druhé dveře jsou přece až dál.
Vzal za kliku.
Sedí u stolu s Prokopem a neví kdy.

Malá holčička i odvážná velká ségra. Bojící se náletů a tmy. Milující hry na rodinu. Bránící své sourozence, mlátící své sourozence, tak to sourozenci mívají. Přemýšlivá, obezřetná, životem poučená, a přece dítě, které chce věřit. Smějící se, plačící, radující se, zkoumající svět.
Dospělá žena, obyčejná žena. Vedoucí rodinné účetnictví. Peroucí prádlo, vařící pro hladové krky. Vyprávějící přenádherné, dechberoucí příběhy. Objímající, uklidňující, zakazující, vychovávající. Milující máma i manželka. Ochotně pomáhající s dětskými hrami. Občas toužící po návratu, nemohoucí se vrátit.
Několik let žila královským životem.
Zuzana nasadí papírovou korunu na dětskou hlavu a své slzy skryje za maminkovské „sluší ti to“.

Marie Levá z Ostravy si hledala práci a našla inzerát, že hledají lidi pro lékařský výzkum, kde by si mohla přivydělat. Času měla dost, tak neváhala a odepsala. Přípravek jí měl zajistit pekáč buchet na břiše za pouhé dva dny bez cvičení či pohybu. Tomu sice vůbec nevěřila, ale platili dobře.
Když se druhý den po užívání léku viděla v zrcadle, nestačila se divit. Břicho jako želva opravdu měla, ale taky navíc získala vizáž vojáka z povolání, což ji přirozeně dost vyděsilo.
Manžel na to však reagoval zcela nevzrušeně: „To nevadí, Maruš, aspoň tě můžu brát s sebou na pivo.“

Vyjukaný mladíček, samá ruka, samá noha.
Zvědavý mladíček, co vleze, kam jen může.
Tichý mladíček, co se prosmykne okolo stolu a čapne tu nejlepší věc.
Nešikovný mladíček, co mu noha uklouzne v tom nejnevhodnějším okamžiku.
Pomalý mladíček, co neuteče pronásledovatelům.
Zraněný mladíček, na bradě zasychá krev.
Štastný mladíček, přibíhající domů.
Nedočkavý mladíček, přerušovaný otcem.
Zahanbený mladíček, pozvali si na pomoc šerifa.
Smutný mladíček, tu nejlepší věc mu zase sebrali.
Po patnácti letech.
Na zmítajícím se člunu se pere dospělý muž a bere si tu nejlepší věc zpátky.
"Mělo by to být v muzeu!" křičí Indiana Jones do bouře a vlnobití.

Stydím se, jako kdyby to bylo poprvé. Kněz mi vlídně pokyne, ale když si sedám na židli, mám pocit odsouzence, co klade hlavu na špalek a doufá, že kat na poslední chvíli spustí sekyru, zašklebí se, máš ty, mladej, ale štěstí, poprava se nekoná.
Rozpačitě huhlám a furt bezděky čekám, kdy se důstojný pán s odporem odvrátí.
A potom to nehorázně nenucené - uděluji ti rozhřešení.
Vyjdu ven a koukám jak pecka, poněvadž bych si ani sám neodpustil a ty jsi vševědoucí a stejně tyhle věci děláš. A jsem vděčnej, protože nestydět se pro jednou za vzduch, kterej dejchám, je báječný.

Do obývacího pokoje oknem vniká zlatavý proužek svetla a v nejtemnějším koutě místnosti se v ušatém křesle krčí pomačkaný usměvavý pán, zabalený v dece z materiálu, který by člověka kousl i po telefonu. Rukou láskyplně hladí dřevěný intarzovaný stolek a vzpomíná. Na restaurátora, kterému před rokem tento svůj klenot s obavami v koutku duše svěřil.
Na poklady, které v jeho zásuvkách jako dítě nacházel. A na dědečka, který sledoval, jak harvestor ukončuje pobyt obrovského stromu uprostřed lesa. Tím okamžikem se osud ořešáku od základů změnil. Od poklidného pohupování větvemi
k hranatému postávání v rohu.
Neměnil by ale. Našel druhý domov.

Klonové války změnily celou galaxii. I ten kousek, tvořený Nameless. Nejprve konstrukčně a v další řadě společensky. Jinak plynul život dál bezstarostně. Dál se létalo, pomáhalo nebo škodilo různým bytostem, zvyšovalo Separatistům válečné výdaje...
Pak přišel Rozkaz 66.
Po prvním šoku nastalo ukrývání a přemýšlení nad věcmi, které dosud neřešili. Budování domova, utvoření rodiny.
Sotva se to zvládlo, přišly děti. Hned dvě a se schopnostmi v Síle. Zmatek a chaos nabral na obrátkách. K problémům s lovci odměn a Inkvizitory se přidaly rodičovské starosti.
Když pak naplno vypuklo Povstání, Gwen si povzdechla. Kolikrát se jí ještě život převrátí vzhůru nohama?

Vstala s rozbřeskem.
Podojila krávu.
Cítila se při tom jako idiot, kdo dneska dojí ručně krávu?
Sebrala slepicím vejce.
Z několika udělala snídani.
Snědli ji s mužem, on pak vyšel ven a pískl na psa.
Budou počítat jehňata. Čím víc, tím líp.
Ona šla vyvětrat pokoje před blížící se letní sezónou.
Turisti budou rádi. Ať žije agroturistika.
...
Vstala s rozbřeskem.
Podojila krávu.
Sebrala slepicím vejce.
Z několika hned udělala snídani.
Muž už venku počítal jehňata. Čím víc, tím líp.
Ona šla vyvětrat pokoje před blížící se letní sezónou.
Bez mechanizace je každá pomocná ruka dobrá.
Konec světa toho moc nezměnil.