Červený trpaslík

"To jsi celý ty, nemáš žádné ambice! Spokojíš se s nejnižším postavením na téhle lodi!"

"A co naše laboratorní myši? Ty mě vždycky poslechnou - Ano, pane Listere, rozkaz!"

Laboratorní myši na Červeném trpaslíku byly skutečně jediné s nižším postavením než Dave Lister. Jejich pozorováním se často bavil, ale občas se mu zdálo, že ho pozorují pozorněji než on je.

Velmi by ho překvapilo, že ty myši byli ve skutečnosti superinteligentní bytosti z jiné dimenze, které vytvořili Zemi jako počítač. Myši by zase velmi překvapilo, že se právě dívají na jedinou součást onoho počítače, která bude za tři miliony let naživu.

Doktor objednal si dva pangalaktické megacloumáky. Dnes potřeboval něco silnějšího.
"Pokaždé se najde někdo další. "
Otočil se po zvuku. Z protější stoličky se na něj usmíval černovlasý, modrooký pozemšťan. No, pozemšťan spíš ne, podle toho, jak si poradil s megacloumákem.
"Nakonec je přivedeš zpátky." Holohlavý muž v oranžovém rouchu si objednal sklenici džusu a gestem do ní přimrazil kostky ledu.
"Popravdě, někdy si budeš přát, aby si fakt byl poslední." Mladík s dlouhými dredy na krku do sebe kopnul sklenici piva.

Doktor složil hlavu do dlaní. Jak si má jeden zoufat nad osudem, když jich je posledních svého druhu tolik.

"Odejdi pryč ty ošklivá obludo!"
"No toto!"
"Promiň, ale tvůj obličej by vyděsil i Frankeinsteinovo monstrum"
"To od vás není pěkné, pane Kocoure."
"Pěkné nepěkné, na tohle musíš mít charisma a pořádný švih! Koukej!" zahalekal kocour a přistoupil k mladé ženě v dlouhých šatech a se šátkem na hlavě.
"Promiňte, mladá paní, u kterého z těchto trhovců by cestovatelé jako my mohli koupit nějaké citrony?"
"No, dovolte? Vy jeden nechutný prasáku!" smázla Kocurův úsměv pořádnou fackou.
"Cože? Co to?"
"Promiňte pane," mávl na něj Kryton překladačem, "Omylem jsem nastavil příliš jemnou kalibraci, bralo si to přímo vaše myšlenky, místo slov."

Lister se procházel po chodbě, když narazil na Rimmera.

"Listere, chtěl jsem tě o něco požádat. Až příště budeš chtít hrát na kytaru, mohl bys sis ji vzít ven?"

"Do vesmíru?"

"Ano, pokud možno bez skafandru. Vím sice, že jsi sobec, ale mohl bys být ohleduplný a nerušit ostatní."

Když odpochodoval, Lister si s úšklebkem přisedl ke Kocourovi. "Slyšels to? Prej, že já jsem sobec."

"Opičáku, co blázníš? V tomhle oblečení si sedáš vedle mě? Vždyť se to k proužkům vůbec nehodí! Co kdyby šla kolem nějaká kočka?"

Lister věděl, že tu sobce měli, ale on zdaleka nebyl ten hlavní.

„Odkdy se řídíme taktikou, kterou vymyslela pogumovaná hromada plechu s programem na vytírání podlahy a škrábání brambor?“ nesouhlasil Rimmer s Krytonovým plánem.
„Říká opravář jídelních automatů, kterej v důstojnických zkouškách selhal víckrát než Němci v pokusu natočit vtipnou komedii,“ zastal se androida Lister.
„Kromě toho, pane,“ argumentoval Kryton, „dělám spoustu věcí, na které jsem nebyl naprogramován. Řídím Kosmik, ovládám psychoscan, provádím lékařské zákroky nebo třeba dělám panu Listerovi s panem Kocourem rozhodčího při turnajích v Malém rybáři.“
„Dobře,“ souhlasil Rimmer nakonec, „ale jestli je těmi banánovými slupkami a rybími kostrami netrefíš, tak se Lister s tou gelfkou bez řečí ožení.“

Byla by to naprostá vědecká senzace. V tomto vesmíru se nikdy nic takového nestalo. Zázrak zrození byl vždy něco, o čem diskutovali nejen lékaři, ale i spousta filozofů. Stvoření nového jedince, který se brzy stane plně funkčním členem společnosti, bylo fascinující. Samotný porod byl ale zatím fixovaný pouze na ženy.

Možnosti opačného pohlaví prozkoumalo mnoho sci-fi seriálů, ale vědci k ní zatím cestu neodhalili. Určitě by to způsobilo průlom a otevřelo spoustu nových příležitostí. Škoda, že všichni lidští vědci zahynuli dávno spolu se Zemí.

Na tohle všechno Lister myslel, zatímco zděšeně pozoroval Krytona, jak se sklání nad jeho obrovským břichem.

„Uhuhúúú! Jsem tady!“ upozornil na sebe Kocour, když tanečním krokem vstoupil do kokpitu. „Mrkejte na můj novej oblek! Neni ten tygří vzor kouzelnej?“
„Tvůj nový oblek nikoho nezajímá, ty pruhovaná nádhero s mozkem velikosti mravenčího bobku,“ přerušil ho Rimmer. „Potřebujeme druhého pilota. Jestli odtud co nejrychleji nevymanévrujeme, tak nás vtáhne támhleta černá díra."
„Černá? Kde to žiješ, ty předpotopní strašáku? Letos frčí výrazný barvy!“
„Koukej si sednout za knipl, Kocoure,“ vložil se do věci Lister. „Jestli nás to vcucne, tak skončíme slisovaný jak plechovky od ležáku."
„Do kostky?!“ vyděsil se Kocour a hned obsadil své místo. „Loňskej vzor nemůžeme riskovat!“

Řada z nás by v sobě potřebovala právě takový maličký detektor mít. Někdy jsou naše emoce docela nicneříkající, a my zmatení.
Pink - jsi naštvaná, protože se ti zdálo, že se s tebou rozešel a pak tě podvedl s čubkou z Tinderu!!!!
Pink - jsi unavená, neměla jsi o půlnoci čumět na Netflix
Pink - máš hlad. Ne, fakt, já vím, že si myslíš, že jsi naštvaná, ale máš hlad
Pink - máš PMS, sorryjako

Pokud si myslíte, že neexistuje nic horšího, než hladový jedinec či žena před menstruací (haha!), tak tu máme -

- Krytona, robotickou uklízečku pos*aných hajzlíků, který se učí ambivalenci!

Pink - COTODOPRDELE...!!!!

Červený trpaslík se otřásl v základech.

Rimmera zachránilo pouze to, že byl mrtvý, i když se na chvíli rozmazal, když vlna zasáhla Holly. Ta byla natolik ochromena, že se její hlava chvíli točila na obrazovce.

Kocour pravděpodobně ztratil jeden ze svých devíti životů.

Kryton takové štěstí neměl. Dráty v jeho hlavě zajiskřily.

Lister odložil kytaru. "Myslím, že tyhle nové repráky hudbě vážně dodávají šťávu!"

Kryton si poklepal na uši, a když ruku stáhl, zjistil, že mu v ní zůstaly ležet rozpadlé na kousky. "Pane, sice jsem právě nic neslyšel, ale i tak musím říct, že s vámi bohužel nemohu souhlasit."

Jsme věčné. Už tady ležíme miliony let a sotvakdy si nás někdo všiml. My se totiž nedáme.
Vešel muž s dredy. Chvíli se rozhlížel po prázdných regálech, až se jeho zrak zastavil na krabici až úplně dole v rohu. „Jsou tu jen nějaký instantní polívky,“ zavolal na někoho v chodbě.
Vytáhl jednu plechovku a prohlédl si etiketu. „Eeh, s kapustovou příchutí,“ zašklebil se.
Chvíli se rozmýšlel, ale pak se slovy: ,Dám tomu šanci‘ plechovkou zatřepal, čímž smíchal vodu se práškem a aktivoval samoohřev.
Po předepsané době plechovku otevřel a ochutnal obsah. „Do kosmu! To se fakt nedá!“
Co jsme říkaly?