Aldorma - Ve stínu klášterních zdí

Zvuk skřípajících dveří.
Mnich (naléhavě): Nechte zhasnuto!
Adamar (klidně): Jak si přejete. Co vás přivádí uprostřed noci?
Mnich (namíchnutě): Vévodo, tohle není hra.
Adamar (pobaveně): Samozřejmě, že je to hra. Hrajeme na život a na smrt. Prohrajeme všichni. Smrti se vyhnout nedá. Otázkou je, kdo prohraje první.
Mnich (rezignovaně): Dobrá. Budeme to hrát podle vašich pravidel. Jak jste na tom? Začal vám důvěřovat? Na veřejnosti už se vás nestranní.
Adamar (zamyšleně): Důvěra? Tu nikdy nezískám. Úcta? Tu snad. Ten plán je nebezpečný. I tak jej však provedu. Dejte signál a spustíme to.
Zvuk skřípajících dveří, zavrzání postele a poklidného oddychování.

Adamar se kromě vedení tajné skupiny snažil upevnit svoje postavení v klášteře. Nebylo to těžké. Dokázal poznat, jak se chovat k mnichům. Ke každému měl jiný přístup a postupně si je dokázal skoro všechny naklonit.
Samozřejmě, bylo pár mnichů, kteří mu otevřeně dávali najevo svoji nechuť nad jeho přítomností v klášteře. I pro ně však měl vždy připravený úsměv a slova porozumění.
Adamar si byl vědom, že jej opat pozoruje. Nikdy však proti němu nezakročil. Tohle byla vysoká politika klášterního typu a oba dva byli prvotřídními hráči. A protože opat upustil od brojení proti Adamarovi, nastal v klášteře napohled klid.

Od schůzky v knihovně uplynulo již několik týdnů. Adamar se s Haydenem však scházeli minimálně dvakrát týdně. Útočištěm jim bylo nemocniční křídlo. Ty dny se v noci o nemocné staral jeho pomocník, kterého zlákala vidina světského života.
A tak měli Hayden s Adamarem čas a klid na plánování. Hayden netušil, jak by se měl cítit. Adamar postupně přebíral vůdčí pozici a on tomu nedokázal nijak zabránit. Nelíbilo se mu to, Ale Adamar nacházel další způsoby, jak klášter obrat o peníze. Na jednu stranu byl Hayden za větší množství peněz rád. Musel se však smířit s tím, že se stává pěšákem.

"Předpokládám, že teď přijde vyhrožování," podotkl Adamar.
"Samozřejmě musíte pochopit, že pokud jste proti nám, nemohu vás jen tak jít," pousmál se kněz.
"Jistě. A vyřešíte tím i opatův problém. Bude vám vděčný a nebude vás z ničeho podezírat," odpověděl Adamar klidně.
"Takže, jak jsme na tom?" dotázal se kněz netrpělivě.
"Za určitých podmínek bych s vámi mohl spolupracovat. Když si stanovíte vyšší cíle," tentokrát to byl Adamar, kdo se usmíval. "Mimochodem, nedělejte víckrát stejnou chybu a jednejte raději přes prostředníka," dodal.
"Nedůvěřuji prostředníkům. Raději mluvím s každým osobně. Vaše podmínky probereme později," rozloučil se kněz a odešel z knihovny.

„Neříkejte, že vám peníze a moc neschází?“ zasmál se mladý kněz.
„To netvrdím. Jen říkám, že riskujete pro nic,“ odpověděl Adamar. „Až vám na to opat přijde, co myslíte, že udělá? Poděkuje vám, že se snažíte přivést klášter na buben?“
„Opat je slepý,“ odfrkl si kněz. „Dva roky vede klášter a ještě na nic nepřišel. A i kdyby, nehody se přeci stávají, ne?“
Adamar si všiml pobavených jiskřiček v očích svého společníka. Poznal narážku. Předchozí opat zemřel nečekaně. Na dvůr se tehdy donesla zpráva, že odešel pokojně ve spánku a stal se hvězdou. Adamar pochopil, že mluví s opatovým vrahem.

Adamar poslouchal vůdce rebelující skupiny. S každým dalším slovem se utvrzoval, že dosud měli neskonalé štěstí.
„Abych to shrnul,“ začal Adamar poté, co dostal prosto se vyjádřit. „Ty mi tvrdíš, že jedině, o co vám jde, jsou peníze a z nich plynoucí potěšení, které je vám jako mnichům odpíráno?“
„Byl jsem synem hraběte. Odmítám žít jako chuďas,“ odfrkl jeho společník.
„U všech draků. V každém království jsou místa, kam ani králova moc nesahá. Dalo by se říct, že jsou to prázdná místa na politické mapě! Takových příležitostí! A tobě jde jen o peníze na děvky a chlast,“ rozesmál se Adamar.

Bylo těsně po půlnoci a chodby zely prázdnotou. Adamar vyrazil na tajnou schůzku. Když konečně došel ke dveřím vedoucím do knihovny, čekali na něj oba bratři z večerní mše.
"Jste očekáván," zašeptal jeden a ustoupil, aby mohl Adamar vejít.
"Ale, ale," pousmál se Adamar. "Kdo by čekal, že tu narazím na chlapečka hraběte Walfara."
"Nemluvte se mnou jako s dítětem!" vyprskl muž naštvaně. "Mimochodem, teď jsme si oba rovni," dodal.
"Chlapče, ty si navázal kontakt se mnou," začal Adamar pevným hlasem. "Ty zřejmě potřebuješ mě. Ne já tebe. Takže ne, nejsme si rovni," dodal. "Tak povídej, co po mně chceš?"

Adamar dále nacházel vzkazy. Některé dokonce ve vlastní cele. Stále však dělal, že o ničem neví. Trvalo to dva týdny, než tajemnému pisateli došla trpělivost.
"Uvědomujete si, co děláte?" pronesl jednoho večera při mši bratr sedící po Adamarově pravici.
"Nabídka, kterou jste dostal se nedá odmítnout," pokračoval muž sedící po levici.
"Měli byste vědět jednu věc. Branganové neskáčí, jak někdo píská. Vy máte zájem o mě. Tak si pro mě musíte dojít," odpověděl klidně Adamar.
"Dnes v noci je schůze v knihovně. Byl byste tak laskav a poctil nás svojí přítomností?" zeptal se bratr.
Adamar s úsměvem kývl na souhlas.

Jak Adamar čekal, opat brzy přišel na jeho dodatky v kronice. Očekával přesun na jinou práci. Jenže opat jako by rezignoval. Ponechal Adamara v knihovně. Jen ho požádal, aby neničil více knih a svá moudra svěřoval jen do té jedné kroniky.
Toto vítězství neušlo ostatním bratrům. A tak Adamar v rozpracované kronice začínal nacházet krátké vzkazy.
Víra spasí duši. Kdo však nakrmí tělo?
Půlnoc nepřeje pilným včelkám, leč na schůzku je nejlepší.
To a mnohá jiná hesla nacházel den co den a dělal, že je nevidí. Tušil, že se s ním někdo chce spojit. On však nebude chodit na zavolání.

V klášteře Adamar pobýval už celý měsíc. Za tu dobu prošel snad každou prací, kterou si opat dokázal vymyslet.
Začalo to lehce. Sloužil v kuchyni, kde měl na starost mytí nádobí.
Přesunuli ho poté, co zjistili, že přes den ujídá ze zásob.
Poslední prací bylo zalévání zeleninových záhonů.
Část jemu svěřených rostlin zaschla, další pro změnu uhnívala z přebytku vody.
Ale teď to vypadalo, že konečně někdo přišel za opatem a zřejmě na něj zařval: "Probuď se, máš tu učence, tak toho využij!"
Tak Adamar skončil v knihovně, kde měl přepisovat kroniky.
Nedokázal se udržet - do textu vepisoval své názory.