DMD č. 5. pro 5. 4. 2019. Téma: Falešná identita

Rozsvítila jsem mobil. Během koncertu jsem měla mobilní data záměrně vypnutá, a tak jsem čekala, že až přijdu domů, naskáčou mi nějaké nové zprávy. Ovšem taková smršť?! Co se proboha děje? Zírám na displej, kde se objevilo asi dvacet zpráv z pěti chatů na whatsappu, šest chatů na instagramu a navrch ještě esemeska. Někomu přeskočilo ne? Vždyť jsem byla offline JENOM pár hodin... Začala jsem postupně otevírat zprávy. Téměř ve všech stálo totéž:

,,Ahoj, ty máš nový účet na instagramu? Nebo to je nějaký fejk?"

Zuřivě jsem naklikala heslo a přihlásila se.
Co to sakra...? Nechápavě zírám na svůj profil.

Prakticky neznámou kapitolou v životě Járy Cimrmana je jeho práce v tajných službách. Cimrman dosáhl ve špionáži takového mistrovství, že je takřka nemožné zjistit o této části jeho života nějaké informace.

Zdá se, že byl nikoliv pouze dvojitým agentem, neboli jak my říkáme dvojákem, ale nejméně čtverákem. Profesor Weinbach dokonce tvrdí, že byl Cimrman dvanácterák, to však považujeme za přehnané.

Používal řadu krycích jmen, například Vídeňák nebo agent Chodec (neplést s Aragornem), a byl známý jako mistr převleků. Vídeňské ministerstvo zahraničí například infiltroval jako náčelník Pygmejů a při cestě na Siam ve službách britské koruny použil krytí jako siamské dvojče.

V poslední době trávili Frank a Alice spoustu času v Doupěti Weasleových. Utíkali z města před paparazzii, kteří si v dotěrnosti nezadali se svými mudlovskými kolegy.

Například v Příčné ulici si pronajali pokoj přímo naproti jejich bytu a s trpělivosti lovců čekali na jakoukoli indiskrétnost.

Longbottomovi ani nemohli navštívit snachu v Děravém kotli, aniž by se strhla mela, která byla podle Harryho Pottera větší než při jeho návratu do kouzelnického světa. A tak na venkově hledali únik před bláznivosti světa.

Nepočítali však s vlezlostí reportérů. Zvláště jeden vykuk neváhal a aby je mohl sledovat přestrojil se za mudlu fotícího ptáky.

"Takže teď budeme bydlet v České republice?"
"Žila tu Bílá krev, tak proč ne?"
"Naše jména budou působit divně."
"Fajn, vyberu si teda... Františka? To by mohlo znít podobně."
"Já budu asi Antonín."
"A nebude nikomu divný, že jsme bez rodičů?"
"Na tvýho tátu asi působím dost mladě, co?"
"To bys mě musel mít tak v sedmi letech. To nám neuvěří."
"Budu buď tvůj strejda anebo bratr. Starší brácha, který tě má na starosti."
"Budeš mě komandovat?"
"Vůbec. Ale teď už vyčistit zuby a spát."
"Máš jediný štěstí, že teď už tě nemůžu proměnit v ropuchu."
"Proto si to užívám."

Rozverným gestem ukázal průkazku.

„The Doc-tor,“ četl neohrabaně nahlas voják české sekce UNIT. „Sci-enti-fic ad-vi-sor. Ma-xi-mum clear-ance.“

Voják zamžoural na fotku v desítky let starém průkazu. Bělovlasá hlava vypadala jinak než tenhle chlápek s uhlazenými tmavými vlasy, knírem a po stranách prošedivělou bradkou.

„No tak, chlape,“ řekl, než voják zareagoval. „Doktor? Cybermani? Daleci?“

Voják se podrbal na čele a návštěvě došla trpělivost.

„Já jsem Doktor. Jsi o tom dostatečně přesvědčen.“

„Jste Doktor,“ voják zvedl mátožně závoru. „Můžete vstoupit.“

Master se usmál. Rozhlédl se po nejtajnější základně UNIT - prázdném parkovišti. Tak tajné, že na ní všichni zapomněli.

„Další plán v čudu.“

Nevěděl odkud, ale něco přece věděl.
Důležité je to, co je důležité.
Důležité je poznat, když se ztratíš. Jen tak se můžeš zase najít.
Najít aspoň něco.
Dvanáct hodin denně bylo moc. Magie ho naplnila, plíživě pulzovala jeho tělem. Ztratil se, zapomněl... ale přece jen si pamatoval. Jakoby tohle nebylo poprvé. Jenže tentokrát věděl, co má dělat.
Uklidnil zuřivost. Sednout si. Zavřít oči. Jen vnímat. Času je dost.
Vítr.
Vůně.
Ševelení stébel.
Času je dost...
Usnul.
Když se probudil, jako by byl na druhém břehu. Pořád nevěděl, kdo je. Co tu dělá?
Záblesky paměti...
Můžu být kdo chci.
Budu badatel.

„Konečně jsem tady. Neměla bych, já vím, však musím! Vždyť srdce bez lásky hyne a to mé jen kousek od propasti stojí. Musím ho vidět, ještě dnes!“
Nádvoří zeje prázdnotou.
„Není tu živáčka v tuto hodinu? Dobře tak! Vždyť pod rouškou falše vstupuji dál. Nikdo mě nesmí spatřiti.“
Převlečena v šat panoše krade se tiše podél stěn.
„Já pošetilá. Co jsem si to jen usmyslila? Však teď nemohu couvnout, teď již ne. Co jednou bylo začato, dokonáno musí být.“
V okně věže se mihne postava.
„Toť on, poznala bych ho mezi všemi! Jen láska k němu přivedla mne na Karlštejn.“

“Jee, ahoj, Zdeni, jak se mas? Co skola,furt te to bavi? A v praci taky v pohode? No a co Lukas, uz se budete brat? Predstav si, ze zacnu pracovat u vas, a sef mi taky nabidl sluzebni byt, tak poznam i toho tvyho frajera. Akorat jsem si myslela, ze mate sluzebaky na Dejvicich?”

“Noooo, mame jich vic. Mam se dobre,vsechno klape,MOC se tesim, az budeme kolegyne i sousedky.”

“Ja taky, rada jsem te videla, papa.”

*

Jen co se Zdena vratila do azylaku, pohladila kocoura, nacala cokoladu a sedla k pocitaci. Nastal cas zmenit okruh kamaradek. Hned.

Netrvalo dlouho a vyšlo najevo, že Edvinova předchozí obezřetnost nebyla tak docela neopodstatněná – na lodi se totiž skutečně jeden upír nacházel, spící agent, který se tam dostal společně s várkou zachráněných kolonistů. Jediným štěstím posádky bylo, že šlo o náhodu, on s tak velkým štěstím vůbec nepočítal a musel nějakou dobu setrvat v roli špinavého sedláka, než vymyslí, jak své pozice využít.
Edvinovi i jeho dvěma kolegům by jistě zvládl přinejmenším dost pokazit rekreaci.
Naštěstí ale neodmítl pozvání na akvavit, po pár sklenkách se jim ke všemu přiznal a všechno dobře dopadlo, aniž by bylo třeba vyvíjet nějakou nadstandardní aktivitu.

I laughed when she asked me to help her create a fake identity for some internet whatsit. We all use fake identities, I told her, every day of our waking existence. We create a new person, new identity, by showing the world only what we want it to see, all the time. When was the last time you bared your entire self to anyone? Have you ever? Is there anyone in the whole wide world who knows the real you, with everything that it entails? We're all fakes in the end. And some may even not bare themselves to themselves.