DMD č. 5. pro 5. 4. 2019. Téma: Falešná identita

Když se mě moje prateta zeptala, jestli ze mě bude jednou hérečka a já jen pokrčila rameny, ona konstatovala, že tak se dřív říkalo kurvám, já znova jen pokrčila rameny, protože mi na čelo přilepili nálepku "rodinného umělce" a ze mě vzniklo takové individuum, o kterém mají příslušníci famílie nějakou iluzi, která vznikla na bázi setkání jednou za tři měsíce, jenže ta moje pravá identita, jestli jsem někdy nějakou měla, se už ztratila mezi propůjčenýma divadelníma identitama, že jediný, co už není iluze je snad moje chuť pít a jediný, co je na mě uměleckýho je, že jsem naprosto umělá.

Do loďky na bradavickém jezeře si sedly Michelle, Mary a Jane. Hagrid k nim dovedl další prvačku jménem Barbara Puncle. Michelle si vybavila, že jí viděla už na nástupišti loučit se s rodiči. Loďky se náhle daly do pohybu a noví studenti poprvé spatřili Bradavice.

Ve Vstupní síni potkali poltergeista.
“Jupí, mrňatáá,” hulákal, “víte co jsem? Já jsem nejhodnější duch! Se vším vám pomůžu!” a smál se z plna hrdla.
“To je Protiva a fakt mu nevěřte, von to enem tak hraje, přitom je to rošťák,” uvedl všechno na pravou míru Hagrid. Prváci byli z toho všeho ale docela zděšení.

Tříletý kosmický let je náročný na psychiku, to by se jeden zbláznil. Ale Elen není v kabině sama. Někdo přistoupil cestou.

Loď vstupuje na oběžnou dráhu. Pasažéři se probouzejí z hibernace.

„Elen, teprve díky tobě vím, co je láska!“
„Jen s tebou mám pocit, že žiju, má drahá!“ odpoví Elen.

Palubní rozhlas oznamuje pasažérům, aby se připravili k celní a pasové kontrole.

„Elen, nejsem pozemského původu. Bez falešné identity kontrolou neprojdu!“
„Personál kosmodromu stejně neuvěří, že jsi lidská bytost. Radši to vezmi zadem přes přistávací plochu.“

Láska musí vždycky překonávat potíže.
I láska mezi lidskou bytostí a poloprůhlednou inteligentní mlhovinou.

Prasinkami se plíží drobný stín, vztyčeným ocáskem zdánlivě sonduje okolí a blíží se k hostinci U Prasečí hlavy. Kus za ním cupitá ještě menší Pettigrew a krysí srdíčko se v něm tetelí.
To se nám ta hra na kočku a na myš pěkně obrátila.

Ředitelka McGonagallová oběhne budovu, na chvilku zmizí ve tmě. Najednou opět vyrazí od domu. Pettigrew má co dělat, aby jí stačil, skáče, utíká a nedívá se nalevo napravo.
Když mu ředitelka náhle skočí do cesty, málem do ní vrazí.
Nemá vykreslené brýle kolem očí. Setřásla mě.
Skutečná kočka po něm hrábne tlapkou a Pettigrew se promění.

U Holmese zazvonil zvonek. S lehkou zvědavostí otevřel. „Dobrý den, přejděme rovnou k věci, jedna velmi vlivná osoba si vás chce najmout, abyste vyřešil jeden obzvláštně těžký případ.“ „O co se jedná?“ zeptal se Sherlock. „Máte najít skupinu padělatelů identit, případně najít, kde to padělají,“ odpověděl neznámý. „Hm … dobře, ale potřebuji alespoň jeden padělek,“ zamyslel se Sherlock. „I na to jsem myslel, zde máte padělaný občanský průkaz“. „Děkuji …“ řekl Sherlock, a dlouze se zamyslel. Několik minut zkoumal padělek, když tu náhle řekl: „Cítím tam slabý zápach syrečků … tuším, že tento druh sýra se vyrábí v jedné malé továrně v Olomouci.“

Gandalf hovoří se Stromovousem:
"Slyšel jsi ty nové zprávy?"
"Jaké zprávy?"
"No ty o té falešné identitě."
"Co se stalo?"
"Skupina uruk-haiských velitelů pronikla do Helmova žlebu a všechny tam povraždila."
"Ale to je hrozné!"
"Mezitím ale naše skupina velitelů pronikla v přestrojení do Sarumanovi věže."
"Tak co řešíme?"
"Že jste pozabíjely všechny naše vůdce!"
"Ops..." řekl stromovous a otočil se.
"Kam si jakože myslíš že jdeš!!"
"Já poslal moje přátele do Helmova žlebu, že tam prý mají opravit hradby a nahradit katapulty..."
"Cože!" řekl rozčileně Gandalf.
"Co se děje?"
„Co by se dělo, musíme poprosit Tolkiena o přepis knihy!“

U plážového baru si objednal dietní kolu a z nějakého důvodu se cítil svobodně. To nedávalo smysl. Jeho život byl akční, explozivní (doslova i obrazně), neopakovatelný. Jezdil rychlými auty, oblékal se pouze do na míru šitých obleků, pil luxusní alkohol a většinu svého času trávil sexem ve filmařsky atraktivních lokalitách. Věděl přesně, kdo je. Všichni ho znali. Všichni ho znali...
Dietní kola mu vyklouzla z prstů a roztříštila se. Náhle viděl vše v živých barvách. Bílé laboratoře kdesi v podzemí, komory plné atraktivních mužů s lišáckým úsměvem, nekonečná řečnická cvičení.
„Protřepat, nemíchat. Protřepat, nemíchat.“
„Bond, James Bond. Bond, James, Bond.“

Být potulnou léčitelkou, která za své služby nežádá peníze, má své výhody.
Rádi vás vidí. Místo odměny vám ochotně odpoví skoro na každou otázku, aby se alespoň nějak odvděčili. Stačí slovo o léčivých bylinách, které je třeba nasbírat, o nebezpečných silách, které je třeba vypudit, a pustí vás téměř kamkoli.
Nikoho nenapadne, že máte ještě další motiv.
Staráte se o lidi. Ale pokud si nedáte dobrý pozor, začnete se starat doopravdy.
Znát původ zemětřesení tváří v tvář jeho následkům...
Na okamžik snad i prospěje: přiměje najít sílu uzdravit zraněného, kterému už nikdo nedával naději.
Ale do očí se mu nepodíváte.

Yuzuru loves skating in Japan. Being in Japan, not so much. He cannot walk down the street unrecognized. It's like he has this "identity", this persona to live up to - Yuzuru Hanyu, two-time Olympic champion, quasi god. It feels fake.

For that, he loves Toronto. There, he can be just Yuzu. He can fall in practice without landing in the newspaper. He can sit in a cafe laughing at Javi's jokes. He can, when he's feeling particularly reckless, press his lips to Javi's neck as they ride the subway home. He feels like he can be himself - free and real.

Když silnou kávou řádně prolitý Harry vešel do své kanceláře, letící donut ho zasáhl přímo do oka.
"Malcolme, sakra, nech mě alespoň rozkoukat, než po mně hodíš snídani."
Malcolm měl tolik slušnosti, že se zatvářil provinile, ovšem z Harryho stolu, na kterém drtil svým pozadím důležité dokumenty, neslezl.
"Sorry, šéfe! Něco nového v našem případu?"
"Našel jsem Snapea." O tom, že Snape našel jeho a ještě ho opil, Malcolm vědět nemusí. Harry nepotřeboval poslouchat jeho záchvat smíchu. "Malfoy s ním mluvil těsně před svým zmizením. O možnostech prodloužení účinků Mnoholičného lektvaru. Pravděpodobně žije a z nějakého důvodu přijal falešnou identitu."