DMD č. 9 pro 9. 4. 2019. Téma: Sklepmistr

„To sme tu… zbyli… poslední dva?“ rozhlédla se Sheila kolem sebe.
Gonny ztěžka přikývl. „Jo. Vodpadl Jules, Henry i Gabriela. Revírník se vypařil a Odetta zdrhla už dávno.“
„A…“ nemohla si vzpomenout. „Takovej ten černej… Sklípkan!“
Gonny vytřeštil oči. „Jakej sklípkan?“
„Gonny, dyť s nama mluvil!“
„Se sklípkanem se neto… nemluví! Se zažene! Zašlápne!“
„Gonny, jak chceš zašlápnout dvoumetrového chlapa?“

„Tady sem,“ ozvalo se z hloubi sklepa. „Ten panchart ho zašil až úplně dozadu. Schválně okoštujte, tímhle patokem oblbuje Pražáky.“
Na stole přistála láhev Pražského sklepmistra.
Sklepník, Gonny a Sheila pokračovali v ochutnávce moravských vín.
I strážci mají své dny…

Dva angličtí gentlemani se v průběhu večera začali velmi neanglicky pohihňávat.
"Úžasná dovolená, bratše," špatně artikuloval první.
"Amen, bratře!" přikyvoval druhý.
"Bratři!" okřikl je opat, ale pak se začal smát spolu s nimi. Další naražený sud.
"A šímto, že tohle nechutná ani trochu jako to námožničké víno, co jsme ochutnávali čera?"
Opat se rozhlédl, jako by hledal pár zvědavých uší.
"Já vám to povím, ale..." škyt, "nsmíte to nkomu říst."
Obchodnické duše obou Angličanů zaplesaly, ale fialové rty přísahaly mlčenlivost.
"Já naše místní víno nechávám v sudech... po anglické brandy!" prozradil opat a netušil, že se právě stal otcem portského.

-In an intermission, we leave our heroes be, and show some love for the person behind it all.

The dungeon master is the one who makes the world around the player character come alive. They built the world, the pantheons of deities, the non-player characters that the PCs interact with, they build the quests, plots character story arcs.

The DM does this in a way that is selfless - creating for others, very involved and personal. They take the time to flesh out the game and build a campaign to satisfy the players and their creative drives.

BDSM connection not applicable.

Ještě, že mám osm nohou. Ne, šest. Ne, osm. Ale představte si, jak se motá osm nohou. Ne dvě, ale osm. Nemluvě o těch sítích. Vidíte v nich najednou dvě mouchy a překvapivě se netrefíte ani na jednu z nich. Jo. Má to svý mouchy. Ale což, vzal jsem tuhle práci z úcty k tradici. Můj děd by na mě byl hrd. A kromě toho, je to velice důležitá práce. Kdo myslíte, že vytváří ten nádech času na těch předmětech, co v nich je ta tekutina. Vlákénko sem, vlákénko tam. Pečlivě připevnit. Tu tam mírně ledabyle.

Jen si občas cucnu.

Sklep je jako hluboká propast. Vedou do něj strmé schody, žárovka poblikává a vane z něj chlad a vlhko. Malá Andula se k smrti bojí, jenže kožená jablíčka, skladovaná v lískách až do jara, sladká mrkev, uložená v pilinách, i lahodně kyselé nakládané zelí, to jsou neodolatelná lákadla.
O něco později se bojí méně, je už přece velká holka. Kontroluje klíčky na bramborách určených pro sadbu, vyhazuje ovoce, na kterém se objeví jen náznak hniloby.
„Náš malý sklepmistr,“ směje se tatínek a čechrá jí vlasy.
Pro tuhle vzpomínku utíká do sklepa vždycky, když je jí po něm až příliš smutno.

Degustátoři sedí u nápoje hodnotící jeho charakter.
Jsem veverka, nebo to dnes chutná jinak?
Takové trochu chutnější, že? Poškrábe se degustátor číslo dva za uchem.
I když já o přípravě nic nevím, povzdychne si jednička. Kde je trojka? No jasně, válí se v bazénu. No nic, jdu na verandu.
My jdeme taky! Hlásí dvojka s trojkou.
Trojka se po cestě zastaví.
Co tam tak vykuleně zíráš?
Já zapomněl, co jsem to chtěl. Moment... jít na verandu!

Tři fouskové knedlíky se vyhřívají v zimním slunci.

"Tak co, moje chlupaté placičky, chutnal vám ten slabý čajík? To kvuli Dedondeho rýmičce," pronese sklepmistr.

Zakouřená nádražka byla plná lidí. Seděli u stolu v rohu, před sebou piva a uprostřed stolu dvě lahve. Sklepmistr a voda, zřejmě. Přivítaly ji ponurými úsměvy. Posadila se a sáhla po pivu, které na ni čekalo.
"Podle toho, co říkala tvoje zpráva, jde o nějaký druh nemrtvého. Nejdůležitější je teď ochránit všechny, kteří s tím přišli do styku po porušení ochranného kruhu." řekl jí Česťa na uvítanou.
"Chápu," odvětila.
"Použij tohle víno, svař ho s pelyňkem, šalvějí, mateřídouškou a skořicí. Pak to nařeď svěcenou vodou a každému dej napít. Každému." vysvětlil Karl.
"A pak?"
"Pak zjistíme, jak se toho zbavit."

Poté, co Obelix pronese kýchajícího Asterixe pelyňkovým polem, Idefix vede jejich cestu dál k jihu, přes kopce a říčky, až se západem slunce dorazí k malebnému městečku.
Většina místních před dvěma cizinci práská okenicemi, aniž by se Asterix stačil poptat po světlovlasé cizince, ale v hostinci jsou uvítáni, jak se patří.
„Jen se usaďte, pánové,“ rozhazuje rukama hostinský. „Doporučuji vyzkoušet k večeři naše víno, zrovna jsem načal výborný ročník!“
„Proč ne?“ souhlasí Asterix, zatímco Obelix už slintá nad hrnci. „Dáme si rádi.“
Vínko je vskutku výborné a hostinský je až podezřele ochotně zve k nahlédnutí do jeho sklípku pod hospodou…

Gellert zabušil na dveře krčmy.
„Máme zavřeno!“
Gellert zabušil znovu. Dveře vrzly a ve škvíře se objevila tvář Rufuse Kvasinky.
„Á, to jste vy pánové. Tak pojďte…“
Albus podal muži váček galeonů.
„Nevím, co myslíte, že tam najdete, ale na otázky asi nejste zvědaví, co?“ uchechtl se, když scházeli po schodech dolů.
Prošli kolem vinných sudů. Kvasinka vytáhl hůlku a poklepal na zaprášený regál s lahvemi.
Z temné chodby páchla plíseň.
„Lumos!“
Několik dlouhých minut procházeli labyrintem.
„Tak tady,“ oznámil Kvasinka. „Peverellovic sklep.“
Uprostřed místnosti stála bedna. Gellert ji otevřel.
„No?“ vyhrkl nedočkavě Albus.
„Nic. Plesnivý brk a myší hovna.“

„Táta! Táta! Co to máš?“
„To je pro maminku. Vy dva šup do postýlek. Takových hodin.“
Rozdá pusy a děti poslušně odběhnou. Žena vrtí hlavou.
„Já se můžu přethnout a tobě stačí pomalu jedno slovo. Víno?“ podiví se.
„Výběr sklepmistra. K výročí. Máme vývrtku?“
„Otevřu to. Výročí?“
„Seznámení. Lenka mi připomněla,“ přizná pokorně zásah věrné kamarádky. „Já bych tedy slavil jinak ...“
„Divochu,“ směje se, ale odlákat se nechá. Otevřená láhev osamí. Na chvíli. Když se rodiče vrátí, nestačí se divit.
„Máme děti notoriky,“ povzdychne si žena.
„M-my ch-chtěli jen o-ochutnat,“ hájí se Vilda. Tilda jen tiše bledne. Noc bude veselá.