DMD č. 16. pro 16. 4. 2019. Téma: Únava materiálu

„Tady, spirálou cestuji,“ řekne první kapka krve.
Tabitha stojí v setmělé místnosti vedle vysoké spirály tenkých trubiček s rudou tekutinou, které objímají oválné komory s náboji a kolotá v nich krev. Všude kolem kabely, hadičky, svítící monitory, podivné přístroje.
„Tady, zimou jsem ztuhlá,“ řekne druhá kapka krve.
Ledové krystalky na oknu v tlustých dveřích. Velká mraznička?
„Tady, nůž se ve mě koupe,“ řekne třetí kapka krve.
Tabitě se převrátí svět naruby. Ocitne se u nádrže plné husté rudé hmoty. Pohlédne do nádrže, na kovová ramena do ní zanořená.
Kapky ji volají.
Jedno kovové rameno praskne a zmizí v husté červeni.

Gendry si říká, že by zakázek na náhradní končetiny z automailu nemusel mít tolik. Jako mechanik by se uživil i jinak.
Vtom ho ale z úvah vytrhne zvuk těžkých kroků před domem a ten hlas…
Vrátili se.
Vyhlédne z okna.
„Tady jsi,“ řekne Arya. Zastíní si oči mechanickou rukou. Určitě by tvrdila, že slzí kvůli slunci. „Potřebuju servis.“
„Ahoj Gendry!“ spustí zvesela obří brnění vedle ní a zamává mohutnou rukavicí.
„Ahoj Brane! Aryo, vítejte zpátky!“ zavolá Gendry.
„hoj,“ zamumlá Arya.

Gendry jim pohrozí expresní sazbou za údržbu, ale bude na Aryině protéze pracovat celou noc.
Nakonec jim započítá sezónní slevu.

„To jsem blázen, kde může být?“ Už obrátila naruby snad celou skříň, ale malovaná váza po babičce, co vždycky tak fascinovala děti, nikde. Počkat! Děti!
„Vlčata, nevíte náhodou, kde je ta stará váza?“
„Nó, ee,“ Vildu náhle nesmírně zajímá strop. Tilda pro změnu zkoumá vzorek na koberci.
„Nó?“
„Ona se totiž to, rozpadla.“
„Sama od sebe, jo?“
Horlivé přikyvování.
„Asi to byla ta, únava materiálu,“ napadne náhle Vildu spásná myšlenka. Bůh ví, kde to slyšel, ale tváří se při tom tak vážně, že se Rebeka nerozesměje jen s vypětím všech sil. Raději potomky odmávne a jde hledat nějakou příhodnou sklenici.

Zabiju tě, Harry Pottere! Sice jsou naše hůlky už zase spojené priori incantatem, ale tentokrát se to musí podařit!

"Plukovníku, uvědomte si, že na druhé straně hvězdné brány působí černá díra. Na to brána nebyla stavěna! Nevíme, jak dlouho ty slapové síly-"

"Iris to vydrží, kapitáne."

"Já vždycky říkám, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne! Ale to už bude pozdě bycha honit!"

A tehdy Isildur, syn Elendilův, uchopil otcův meč, a...

"Jaké jsou škody, pane Sulu?"

"Štíty na deseti procentech, porušena strukturální integrita na palubách dvě a tři."

"No prostě nerozbitná sklenička!"

"Jak nerozbitná?"

„Hezká sukně,“ pochválí tequilová lady můj večerní outfit.
„Dlouhá a černá. Sestřička té krátké a šedé,“ přikývnu.
„Počkej…“ ozve se nevěřícně.
„No, kdysi před lety byly obě střiženy z jednoho kusu látky. Jen s tou krátkou jezdím do tropů podstatně častěji…“ zašklebím se.

Jo, co se týká oblečení a obutí, jsem dost konzervativní, a když si něco oblíbím, cestuje to se mnou po světě až do úplného roztrhání. Že sukně (a stejně tak i kraťasy) dávno ztratily svoji původní barvu, je zanedbatelný detail. Několikrát zašívané a přesto již ne zcela spolehlivé sandály jsou horší. Tuhle cestu ale ještě musí zvládnout.

Sešli se na půdě bytového domu, kde bydleli kluci.
„Musime sepsat, co vime o tom zabitym,“ rozhodl Jožka. „Aleš, mydli pro pero.“

Vzpomínali, co kde zaslechli a Ruda usilovně zapisoval:
Meno: Miro Přybyl
Stary: dvacať
Přychod do Ostravy: duben
Odkial: asi z Třynca
Kde robil? V huťach
Pero skřípalo.
„Ještě napiš, že předtím...“ začala Libuška, jenže Ruda zatlačil na ocelovou špičku příliš silně, násadka se zlomila a na papíře se objevila obrovská inkoustová skvrna.
„Co je to za blbe pero?“ zanadával.
„Asi... únava materiálu,“ zakoktal se Aleš.
„Smol na unavu a doval tužku.“

Když sepsali poznámky znovu, na cosi zapomněli.

Sedmá třída, dějepis. Husitské války.
„Zmenšeniny husitských zbraní,“ ukazuje nám soudružka učitelka.
Valíme oči.
„Okované cepy – každý sedlák s tím uměl.“ ukazuje asi metr dlouhý cep. Pak vytáhne tyč s připevněnou koulí, okovanou železnými hroty.
„Řemdih,“ představí učitelka zbraň. „S ním husité sundávali rytíře z koní. Roztočili kouli,“ roztočila řemdih, „zasekli a rytíře stáhli z koně.“ Zasekla.
Hoši vzadu zajeli pod lavici, urvaná koule přefičela nad jejich hlavami a zaťala se do skříně.
Vyděšená učitelka jen zalapala po dechu, když vtom se ze třídy ozvalo: „Ty brďo, a to se vždycky trefili, jo?“
Na husitské války jsem odborník, věřte mi.

Talíře jsou prázdné.
Běla dokončila vyprávění.
Přejede pohledem velkou rodinu kolem stolu. U srdce ji píchne. Tohle všechno mohla jednou mít také, kdyby… Naštěstí má Matýska. Postará se, aby z něj vyrostl podobně čiperný kluk jako Bořek.
Drahoš vypadá zaujatě: „Umíš zlomit pavouka, tati?“ Mimoděk kreslí drápkem po ubruse. „Nejdřív…“
„Vím,“ přeruší ho Evžen nervózně. „Jenže to není řešení.“
Xénie se vlídně obrátí na Bělu: „Můžeš u nás přespat. Zítra...“
„Ne!“ Evžen odloží skleničku tak prudce, až praskne.
Běla vylekaně nadskočí.
Evžen nehodu ignoruje a chvatně vstává: „Musíme vyrazit okamžitě!“
Xénie kouzlem shrábne střepy.
Přikývne: „Vlastně máš pravdu. Jdu taky.“

Horáček a Pažout udělali učňovské zkoušky, měli velikou radost, smáli se jako šílení, a Pažout řekl, to se musí oslavit, a Horáček nato, to se ví, a tak oslavovali, hlavně rumem, tím s lodičkou, a když byla lahev prázdná, řekl Pažout, Hovášku, semizdá došáu um, a Horáček odpověděl, hahá, máue fuchátko, vle, a do sluchátka řekl, vum, a hnem, ale nic. Ráno úpěli do sluchátka, vodu, kafe, ibalgin, a sluchátko mělo všechno. Když se Pažout trochu zvetil, povídal sluchátku, včera jsem myslel, žes dosloužilo, co, únava materiálu? a sluchátko upjatě odpovědělo, jestli tady někdo trpěl únavou materiálu, tak já ne!

"Dobrý den, Tescan? Poradíte mi? Stoleček se odmítá naklánět."
"Zkusili jste kalibraci?"
"Díky, zkusíme."
...
"Prosím, přijeďte. Potřebujeme vyměnit prodřený kabel ovládání stolečku."
"Ale ten by se neměl prodřít."
"Jaký máte e-mail? Pošlu vám fotku."
...
"Proč je prodřený? Vždyť je většinu času ve vakuu!"
"Promiňte, ale to snad víte vy? Já se domnívám, že v komoře mikroskopu žije vakuová myš, prokousávající ocelové opletení kabelů."
Prsk.
"Dobře, přijedeme."
...
"Sakra, o co se ten kabel prodřel? Aha... tady je ve dvířkách neohlazená hrana průchodky. Jasněže. Protáhneme kabel jinudy."
"Takže konec vakuovým myším?"
"Ne, já to budu u nás dávat k lepšímu hodně dlouho!"