DMD č. 16. pro 16. 4. 2019. Téma: Únava materiálu

Včera v odpoledních hodinách byl vyhlášen poplach na Ministerstvu kouzel. Vedoucí zásahu, bystrozor Ronald Weasley nám k tomu řekl toto:

„Obranná kouzla poštovního oddělení se spustila, když rozpoznala podezřelou zásilku doručovanou od anonymního odesílatele. V obálce, která sice pocházela z Děravého kotle, ale scházela jí patřičná pečeť, jsme odhalili list neznámé rostliny.
Přivolaný odborník v něm rozpoznal část velmi jedovaté květiny jménem Nejkrásnější hvězda.
Následné vyšetřování nás zavedlo k Taurovi Hillovi, jehož jsme nalezli mrtvého. Jak se ukázalo, Hill zakoupil levný skleník z druhé ruky, což se mu stalo osudným. Výpary byliny ho otrávily. Ani další plánované útoky mu nevyšly.“

Vypravěč měl co dělat, aby starce udržel na nohou. Věděl, že mu nedokáže pomoc. Od smrti jej dělily už jen hodiny. Tělo pomalu přestávalo poslouchat svého majitele.

„No tak, vydržte. Ještě chvíli a budete v pohodlí,“ mluvil k muži uklidňujícím hlasem. Nezdálo se však, že by stařec něco slyšel.

„Kam ho vedete?“ ptala se neustále dívka, ale Vypravěč odmítal odpovědět. Měl před sebou cíl a musel se k němu dostat co nejdříve.

„Prosím. Ať mě nevidí umírat,“ pronesl znenadání stařec.

„Nebojte. Neuvidí,“ odpověděl Vypravěč.
V tu samou chvíli se za nimi ozvala dutá rána, jak bezvládné tělo dopadlo na zem.

"Přesně tuhle zápletku jsem čekal ve druhé sérii, dost slabý." Rychlokvaška trpící potřebou sdílet světu svoje názory na YouTube.

"Mám teorii, že hradní brána je ve skutečnosti chytře sedící drak."
"To by bylo trapně předvídatelný!" Komentáře na fanouškovské stránce.

*

Tvůrčí tým vyčerpaně polehává v zasedačce. Kafe došlo.
"Nezapínej to!" hystericky zařve jeden ze scenáristů na druhého, který otvírá laptop.
"Tvůrci zjevně trpí jistou únavou myšlenkového materiálu," přečte hluše.
"Únava materiálu?! A dost! Já toho mám dost!"

*

Zombie staví domeček z kostí hlavních postav.
Pak se objevil meteorit. Pak už nebyli ani zombíci.
Kamera najíždí na pustou pláň.
Konec.
Trhněte si.

„To je normální, Leni. Koupíme novou,“ utěšovala maminka dívenku. Leni smutně svírala v ruce dopsanou propisku.
„Já chci tu svoji!“ vyhrkla. Maminka se shovívavě usmála. Děti, a ty jejich rozmary.
„Ale neboj, miláčku. Bude úplně stejná, slibuji.“ Leni zarputile vrtěla hlavou.
„Ne, to nebude,“ zašeptala.
Od té doby si koupila tisíce propisek a sešitů. Všechny popsala, a to, co vytvořila, pak prodala. Maminka na ni byla hrdá.
„No vidíš, a určitě si nepamatuješ, jak jsi kdysi vyváděla kvůli jedné propisce,“ prohodila jednou pozdě večer. Leni se pousmála.
„Ne, nepamatuju,“ odpověděla.
Vypsanou propisku, kterou vytvořila svůj první příběh, měla v kapse.

Pristúpil ku kameňu s mečom. Okolostojaci sa uškrnuli, taký holobriadok!

Mrkol na kamarátov. Druid mu papraďou prešiel po tvári. Chytil sa rukoväte, bola ešte vlhká od spotených rúk toho hromotĺka, čo čepeľ neúspešne kmásal von celú polhodinu. Každý vedel, že ho nevytiahne, a predsa lákalo vyskúšať šťastie.

Zatvoril oči a predstavil si, ako meč ťahá von. Zabral aj naozaj a vtedy kameň, snáď zvetraný, snáď dlhodobo skúšaný magickým mečom, prosto, kameň pukol a jeho väzeň s chrapľavým zvukom vyšiel von.

Nastalo neveriacke ticho. Potom jasot.

„Ja som sa len stavil s kamarátmi!“ kričal Artur, ale jeho hlas v hluku zanikol.

Býval jsem mladý a krásný. Hrdě jsem stál mezi svými druhy a nesmírně mě těšilo, když jsem byl obdivován a chválen.
Plnil jsem svědomitě své úkoly a povinnosti. Jak šel čas, roky na mně začínaly být znát, ale na mé výkony neměly žádný vliv.
Postupem doby mě práce už začínala trochu zmáhat. Hůř jsem začínal snášet velké horko, chlad a otřesy. Občas mě bolelo ucho, ale nic jsem neříkal a hrdě dělal svou práci dál. Až jednou…

„Mamííí, mojemu puntíkatýmu hrnečkovi upadlo uchóóó´,“ pláče dívenka.
„To víš, byl už starej.“
„Ale můžu si ho nechat vystavenej na památku, že jo?“

"Mami, tobě zase teče oční implantát?"
"Ale ne, drahoušku, to jsou slzy dojetí.. Ten nový holoprogram je úžasný!"
Dcera se zvědavě podívala na obrazovku. Jakýsi modrý mimozemšťan s chapadly tam hleděl na mladou dívku.
"Byl jste tehdy přesvědčen, že vás vyslyším?" zeptala se dívka.
"Skálopevně! Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že toužíte, abych se vám vyznal," zacvrlikal mimozemšťan.

"To je mi nějaké povědomé, určitě je to nové?" zajímala se dcera.
"Jmenuje se to Chapadla a předsudek! Nejnovější adaptace! Vybrali moc krásného herce jako Darcyho, že?"
"Že se nestydí ten knížku pořád recyklovat."
"Některý materiál prostě únavou netrpí."

Žila byla tři prasátka v roce 2019. Prasátko číslo jedna bylo Hipster. Nosilo brýle s tlustými obroučkami, toužilo po vousech a domeček si postavilo z dřevěných palet. Prasátko dvě bylo Ekolog, propagovalo slow fashion a jeho pomeje byly veganské. Domeček si postavilo z přirozeně rozložitelných materiálů. Třetí prasátko bylo Mileniál. Nemělo moc peněz, jeho doktorát byl katastrofa. Domeček si postavilo ze skříněk HURDAL z IKEA.

Vlk přiběhl k domečkům a zarazil se. Ta bydlení byla tak zoufalá, že to pro něj nebyla žádná výzva. S povzdechem šel raději na kebab.
A prasátka si podala ruce, jak to tentokrát šikovně vymyslela.

"Ach, to neštěstí, co budeme dělat?!"
Rozčileně přecházel po místnosti. "To nám ještě tak scházelo! Jak tohle vysvětlíme?"
"Ale... nemůže to mít přece souvislost s tím..."
"Hlupáku, mlč! Samozřejmě, že ne! Byla to jen... únava materiálu! Už byla stará! Není to nic překvapivého!"
"Ale že takhle čistě, odshora dolů..."
"Mlč, slyšíš," vyštěkl, "už takhle mám plnou hlavu toho, jak to řeknem lidu. Ještě ty se tvař, že tomu věříš."
"Ne, to ne, samozřejmě, ale je to podivná náhoda, přeci jen..."
"Ještě slovo a...! Dej radši ihned zhotovit novou. Už takhle na to padne obětí..."
Bylo krátce po třetí hodině odpolední.

„Prasklina? Ale jak se to mohlo stát? Nikdy nespadla.“
„Není třeba. Stačilo pár slabých úderů.“
„Jakože když bych do ní několikrát klepl, tak se objeví trhlina?“
„Jistě. Několik zdánlivě slabých úhozů, kdy každý z nich vytvoří nepatrnou prasklinku. Ty se posléze spojí. Takhle na váze vznikla prasklina jen taktak viditelná pouhým okem.“
„A tou pak voda vytekla.“
„Zřejmě. Po malých kapkách postupně prosakovala ven. Kvůli tomu květiny uvadly.“
„Na první pohled se zdálo vše v pořádku...“
„Právě že jen na první pohled. Tady vidíte, co může způsobit neopatrný úhoz, i když nechtěný. Možná se váza dalším dotekem rozpadne na kusy.“