DMD Bonus č. 6 pro 21. 4. 2019.

Na okraji srázu stojí,
vlasy větrem čechrané,
čekájí zde na zkázu svojí,
na záchranu pozdě je.

Do boje se pustili,
hrůzu války zažili,
před poslední bitvou stojí,
zatímco vlasy jim vítr strojí.

Na okraji srázu, po bocích meč,
pohled do pole, vítr ve vlasech,
před sebou zkázu, budoucí seč,
jak jeden sahají po sedlech.

Za chvíli pustí se dolů,
kolik vrátí se zas nahoru?
Bude o nich vítr zpívat?
Když už jejich tváře teď ovívá...

Na okraji srázu stojí,
meče u boku, v rukou otěže,
připraveni a v plné zbrojí,
čekají jen na povel vpřed,
vítr hladí je po vlasech.

Jako malá milovala, když do mlýna přijel povoz tažený valachy. Koně byli zvláštně fascinující stvoření. Někteří z vozků ji občas vysadili na kozlík a nechali podržet otěže. Jeden z nich - Jakub se jmenoval - ji dokonce vysadil jednomu ze svých koní na hřbet.
Samozřejmě, mít jezdeckého koně byla výsada šlechty. A vzdálenější pochůzky, na které ji posílal Pešek, stejně nejlépe vyřídila tím, že se rozběhla s větrem o závod.
Když ji Jindřich vytáhl před sebe do Oblázkova sedla,cítila se jako královna.
A když si její rytíř zcela negentlemansky stěžoval, že mu vítr strhává její vlasy do úst, jenom se zasmála.

“Podívejte, nechci přepisovat existující dílo klasické literatury,” rozhodím rukama, když se na mě upře několik nehezkých pohledů.
“Jenom by se hodilo, aby měla Jane chvíli klid. Aby se Lizzie mohla projít s Charlottou do Merytonu a zpátky a nemusela u toho poslouchat pilinózní žvanění o oficírech a pentlích.”
“A my ho snad poslouchat chceme?”
“Pokud ten oficír bude někdo z vás a prostě ji zaměstná…”
“Nemám se s ní o čem bavit.”
“Nemám na to kostým… totiž uniformu.”
“Na tohle jsme starý.”
“Mám ženu! Zabila by mě!”
Vzdávám to. Musím uznat, že kluci mají vesměs pravdu. Takhle se Lydie nezbavíme.

Na začátku roku jsem u vedoucího projevil zájem rozšířit si řidičské oprávnění o mazací tramvaj - oranžovou hvězdu naší vozovny, jediný vůz svého druhu. (Jediný, který má svoji facebookovou stránku, tisíce fanoušků a streamovaný přenos z jízdy.)
V březnu - jen pár dní před třicátými narozeninami - jsem byl zařazen do školení.
Dorazil jsem společně s dalšími sedmi kolegy. Postávali jsme v myčáku a s příjemným napětím sledovali příjezd pankrácké celebrity.
Pak přišel Vráťa. Depák, který mazačku každý den leští, aby se blýskala.
„Dneska si laskavě zapamatujte jedno: S touhle tramvají se nebourá. Kdo s ní nabourá, ten mi koupí třípatrovej čokoládovej dort.“

Mrakoplas uz zase stal, prihlizel a nevedel, jak to tem lidem rict. Byli jak sileni. To, co delali, by se nezaujatemu pozorovateli jevilo jako bezna priprava slavnosti. Na ulici byly vynaseny stoly a zidle. Nekdo nesl ubrusy, jiny zase sklenicky. Hostinsky od Prokopnuteho bubnu nechal vyvalit sudy s klacskou medovinou. Ve vzduchu bylo citit pecene maso. Kolik at se picnu rozdaval zdarma pirohy.
Bylo to jasne jak facka. Vsechny uhranula ta zarici koule, ktera se vcera vecer objevila na obloze. Za svitani nezmizela. A zdalo se, ze se jeste vic rozsvitila. I zemeplosske svetlo pred ni prchlo.
Mrakoplas tusil problemy.

"Některý učitelé mě požádali, abych pro ně jako něco udělal a ja myslim, že je to vhodnej okamžik k tomu, vokázat co ve vás je. Takže potřebuju dva."
Luna překvapivě s Levandulí zvedla ruku.
"Výborně."Zatleskal Hagrid."Vy pudete do skleníků sesbírat kůrolezy. A teďkons štyry."
Další žáci neochotně zvedli ruku.
"Skvěle, vy si vemete na starosti náhrdelník profesorky McGonagallové, který sebrala rodinka hrabáků. A vy poslední se vydáte do lesa a přinesete mi semena divokého ječmene, který vyžraly Okamie ze skleníku. Bohužel byli poslední. A nebojte...průchod střevama semenům neublíží. Spíš bych se bál toho, že Okamie zrovna hnízdí."

Podlaha jeskyně byla tvrdá a posetá ostrými výstupky a s divokou dračicí, která se mohla vrátit každým okamžikem a jejíž úmysly dosud nebyly zcela zřejmé, se kapitánovi do spánku příliš nechtělo. A přece ho nakonec únava přemohla a on ztratil pojem o světě.
Těžko říct, jak dlouho spal, když se mu na ústa přitiskla dlaň. Vytřeštil oči - a spatřil Hozerovu tvář.
"Nadporučíku!" vydechl překvapeně. "Co tu -"
"Tohle je tajná výprava na vaši záchranu, kapitáne. Honem pojďte, než se ta příšera vrátí."
"Ale -"
"Kapitáne! Musíme jít hned!"
Varovné zahoukání jednoho z dráčků venku kapitána probralo. Bylo na čase zmizet po anglicku.

„A jak si tedy tatínkové tu fúzi představovali?“ divil se Jaroslav.
„Jednoduše,“ řekla Eva hořce. „Naplánovali mi svatbu s Ivanem.“
„Ivan jako starší syn dědí všechno?“
„Ano. Rodiny se na té svatbě domluvily, všichni s tím prostě počítali. A mne se nikdo na nic neptal,“ sklonila Eva hlavu. „Ani nevím, proč ti to říkám.“
Vzal ji za ruku. „A co se stalo po tom vyhazovu?“
„Aspoň jsem konečně řekla otci, že si Ivana prostě nevezmu.“
„To asi zuřil, ne?“
„Jen mne odstřihl od všech peněz. Ještě že tu je moje hodná teta…“ Eva nedopověděla. Otočila hlavu, aby neviděl její slzy.

HLEDÁ SE

Pro výpravu k hoře Erebor ve společnosti dvanácti trpaslíků, a čaroděje, poptávají tito velební pánové: LUPIČE

Co Vás čeká?
Možnost získat nezměrné bohatství, snadno měřitelnou vděčnosti trpaslíků a v některých lokalitách k nehynoucí slávu (záleží na hynutí).

Kým byste měli být?

Ne mladý a ne starý

Ne velký a ne malý

Ne hloupý a ne přechytračelý

Vše ostatní vítáno

Splňujete-li výše uvedené požadavky, neváhejte kontaktovat vedoucího výpravy Thorina Pavézu, budoucího Krále pod Horou na adrese:

U Skákavého poníka
Hůrka

BONUS: Cestujete ve společnosti slavného a velmi záhadného čaroděje Gandalfa Šedého (značka Mithrandir). Takový zážitek si nelze nechat ujít ;)

„Siriusi, jdem udělat ten úkol se zakreslováním hvězd?“ zeptal se Remus. Začínalo se ochlazovat a na Astronomické věži bude jen chladněji.
„Tyhle úkoly jsou zbytečný. Tu nejzářivější hvězdu máš tady,“ usmál se, ale přece jen si začal balit pomůcky.
„Myslím, že to mi jako řešení úkolu neprojde.“
*
Seděli v Astronomické věži a pozorovali hvězdy. Bylo dávno po večerce, ale nic je nemohlo zajímat míň. Mapy hvězdné oblohy ležely zapomenuty kdesi na schodech; ve skutečném světě, který se tomu jejich ani trochu nepodobal. Světu, kde nebyli žádní vlkodlaci a krvezrádci. Kde čas plynul pomaleji a prostor byl omezen na spojené ruce.