DMD č. 9. pro 9. 4. 2020. Téma: Držkopád

SICILSKÝ DVŮR
poloha postav (jak jsou zapsány před hrou) v hodině H

LEONTES rázuje po chodbě sem a tam, něco si drmolí, právě se zastavil nad schodištěm,
HERMIONA ve vězení,
MAMMILIUS s horečkou v posteli,
PERDITA u maminky, zrovna se kojí,
CAMILLO na lodi mířící do Čech, přemítá, jestli situace nešla řešit jinak než útěkem,
ANTIGONUS ve své komnatě, balí se na cestu s Perditou do Čech,
CLEOMENES a DION na cestě do hlavního města,
PAULINA rozhodně není na té stejné chodbě jako král a rozhodně se do něj nechystá právě strčit,
EMILIE v cele s královnou, probudil ji výkřik.

Kruegemu padla huba k zemi z cen v hospodě. Jedno pivo stálo jako tři u Bídáka.

„To si dělaj prdel?“ zeptal se na něj ještě docela slušně. Než stihl Hora nebo Maller zareagovat, přišel k nim mladík. Od pohledu bylo jasné, že patří mezi zbohatlíky.

„Zde mohou popíjet jen ti, kteří ustojí naše ceny,“ pronesl pohrdlivě a probodl Kruegeho znechuceným pohledem. Ten se neudržel a srazil ho pěstí do prachu.

„Takže tu vlastně nemáš co dělat, smrade,“ plivnul na ležícího mladíka, překročil ho, došel k výčepu a objednal tři piva.

„Proč mám pocit, že jsme v prdeli,“ povzdechl si Maller.

Když měl Amias příležitost pohlédnout narušiteli do tváře, uvědomil si, že ze strany Henryho Klitta jim žádné nebezpečí nehrozí. Chlapec nemohl být starší než šestnáct let. Nevypadal ani na velkého bojovníka.
„Ty jsi syn Jenny Klittové?“
Amias Jenny Klittovou neznal osobně. Ale její obchodní společnost v kombinaci se zbožím ze všech koutů světa z ní udělali živoucí cestovatelskou legendu.
„Synovec. Kousek odsud kempuje zbytek naší skupiny,“ upřesnil Henry. „Jinak tvůj drak má dobrou ránu, byl to docela náraz.“
Ať už to bylo vidinou budoucích zákazníků nebo tím, že se Ellie držela v bezpečné vzdálenosti, z mladého obchodníka spadly všechny obavy.

Dnes ráno skočil ze střechy. Nejspíš dlouho stál a hleděl dolů, než se rozhodl. Dům měl dvacet pater a žádné balkony, takže viděl přímo na ulici pod sebou. Jeho tělo dole dopadlo na chodník přímo před několik chodců, kterým způsobila pořádný šok. Zůstali nevěřícně zírat, jedna z žen se rozkřičela.
Byl mrtvý, samozřejmě. Pád za takové výšky se nedá přežít. Vyšetřování jeho smrti odhalilo, že ho pravděpodobně trápily výčitky svědomí, protože v jeho bytě byla nalezena mrtvá žena. Vražda a sebevražda.

Nikdo se nedozví, že v tom byla moje žárlivost. Kvůli ní jsem ji uškrtil a jeho ze střechy shodil.

Vždycky s nimi chtěla jít plavit. Hrozně se na to těšila. Byl nádherný letní podvečer a Lucie byla čerstvě umytá.
"Jdeme na to!"
Byla nadšená.
"Vezmeme tři poníky a všechny se vystřídáme."

Slunce pomalu zapadalo a zlatě barvilo oblohu. Rybník se třpytil a jeden z poníků se vykadil. A jak tam tak ty koblihy na hladině romanticky pluly, Lucka se jim snažila pokud možno vyhýbat. Nebylo to jednoduché, poník jméném Cukr se ji totiž rozhodl zcela ignorovat.

Když nakonec Lucka na Cukrovi vylézala ven, Cukr se najednou lekl a poskočil.
No a Lucka, ta letěla rovnou po hlavě do vody.

Když podržtaška začal šplhat po kariérním žebříčku, držela mu jeho žena dole palce. Podržtaška rostl a rostl, čím plnější byla korýtka a veselejší prebendy, ale doma byl pořád stejná držgrešle, državy nerozšiřoval, až začala mít žena pocit, že si snad vydržuje nějakou družku. O co vyšší byla jeho pozice, o to hlubší držkopád ho čekal, když jeho rozdrážděná žena přestala držet držku a pustila ji na špacír s takovou výdrží, že mu namydlila schody přímo do cely předběžného zadržení. Družka, na kterou byly državy přepsány, ho taktéž nepodržela. Tak se, navzdory tomu, že se držel zuby nehty, stal zase podržtaškou.

Přicházel soumrak. Nebe ještě úplně nepotemnělo, dolů se však už nedalo dohlédnout.
Naštěstí, myslel roztřesený muž na pometlu a křečovitě objímal manželčino tělo.
Když zjistil, že je čarodějnice, přál si letět s ní na sabat.
Teď litoval. Ona zřejmě také.
Viděl temné siluety dalších čarodějnic.
Těch se bál, byly cizí. Co ho to jen napadlo…
V temné mase dole zaplálo narudlé světlo. Tam ležela hora Brocken, místo sabatů.
Náhle toho měl dost.
Vykřikl: „Ve jménu Otce i Syna i…“
A rázem padal. Sám, dlouho.
Kupodivu se nezabil.
Ocitl se kdesi daleko od domova. Návrat byl obtížný.
Ale hlavně že vyvázl.

Leželi na balvanu vedle potoka a pozorovali. Jen pár sáhů pod nimi se voda s hučením propadala do hlubin.
"Hm?" Chůvin tázavý pohled.
Elladan se přikrčil jako číhající kočka a zašeptal odpověď.
"Přes ten vodopád tě nikdo neslyší, trdlo, ani já."
"Stráž se jen tak prochází a sleduje cestu," zopakoval dotčeně.
Elrohir upustil do proudu list, malou hnědou loďku. Zatočila se, statečně se vyhnula víru, obeplula poslední kámen a zmizela.
Hloubka ji spolkla.
Elrohir se naklonil. Ještě kousek.
Vodní tříšť chladila na tváři.
Chůva ho pevně chytila za opasek a stáhla zpět.
"Byla by škoda tvého obličejíku, kdybys tam sletěl."

Škodovka padala ze srázu.
Chvilka letu, a pak přišel náraz. A voda.

Dostávala se dovnitř auta rozbitými okny.
Bond se zoufale snažil vyprostit.

Nemohl dýchat.

Jak ho opouštělo vědomí, spatřil Vesper. Mokré vlasy, bolestí zkřivený obličej, vyčítavý pohled.

Vidina se změnila.

Místo Vesper stál muž, ruce založené na prsou, oči skryté za brýlemi.
„To je pro tebe tak typické, Jamesi. Přežil jsi lavinu a tsunami a ani ses u toho nezapotil. Teď tě zastaví obyčejný držkopád? Trochu se snaž."

Q.

Bond se vší silou vrhl do proudu vody a začal plavat za světlem.

Dnes ještě neumře. Pořád měl důvod žít.

Ve všední dny bylo nádraží místem vážných dospělých, pracovních telefonátů a hektických nákupů mezi prací a vyzvedáváním ratolestí.
Od pátečního odpoledne to ale bylo místo veselých dětí, nových dobrodružství a nespoutaných možností.

Před pekárnou měli zrovna sraz skauti. Sledoval je ze své oblíbené lavičky, a tak si blížící se katastrofy všiml dřív než kdokoliv jiný.

Vedoucí, obtěžkaní nákupními taškami, scházeli ze schodů.
Dva kamarádi utíkali, aby se pozdravili.
A nepřivázaný pes právě ucítil salám na sobotní svačinu.

Srazili se přímo pod odjezdovou tabulí. Na zemi skončil vedoucí, malý kluk i polovina nákupu.
Jen pes byl opravdu spokojený. Salám ulovil celý.