DMD č. 23. pro 23. 4. 2020. Téma: Masky

Lina Sternbachová celý svůj krátký život sledovala rodiče při vítání hostů, obvykle tajně, s jistotou tedy přistoupila k roli hostitelky v dětském pokoji.
„Jak se jmenujete?“ pronesla důležitě k návštěvnici.
„Jak se jmenuješ ty?“ řekla návštěvnice a rozšlapala společenskou strukturu.
„Já se ptala první!“
„Já se ptám druhá,“ založila si podospělácku ruce.
Lina si ji pečlivě změřila. Porušení etikety vyžadovalo netradičních řešení. „Dáš si čaj?“
Pokrčení rameny. „Mám radši kakao.“
„Hm... Chceš si vyrábět masky zvířátek?“
„Tak dobře,“ souhlasila nepředstavená. „Budu kočka.“
„Ne ne! Já chci být kočka!“
Vetřelkyně výhrůžně zamňoukala. Sepraly se. Ale nakonec v pokoji byly kočky dvě.

Apokalypsa byla úspěšně zastavena a sám antikrist uvedl svět do starého pořádku. Azirafalův obchod jako by nikdy nevyhořel, Crowleyho Bentley byl jako nový a poštovní poslíček už znovu doručoval zásilky jako dřív.

Nebe a peklo to ale jen tak nehodlali nechat. Odvěcí nepřátelé zdola i shora se spojili, jenom aby mohli zničit jednoho démona a anděla.

Netušili ale, že ti dva se za šest tisíc let změnili. Nezbylo jim nic jiného, než je nechat jít.

Crowley a Azirafal si v londýnském parku podali ruce. O chvíli později už měl každý svou podobu zpět a celé záležitosti se ještě dlouho smáli.

Zatímco v síči se pracovalo na armádě, Rick s Edvinem a Catherine mohli nerušeně paběrkovat bojiště a stavět ze smetí generátor portálu zpátky domů. Ovšem jenom do chvíle, kdy se ukázalo, že i Rickovy prášky mají svoje limity.
„Já se omlouvám, ale...“ oslovil je jeden z fremenů a Rick, sotva se ohlédl a spatřil za ním jeho dvě ženy, drsné to dcery Arrakis, se musel plácnout do čela.
„Sorry, kámo, mně nedošlo, že ne každej tady má doma Kodetovou...“
„Cože?“
„...tohle by mohlo pomoct. Plus tma, víš jak.“
A podával mu škrabošku, černou latexovou masku pro fajnšmekry a papírový pytlík.

"Pardon, je suis désolé," omlouval se Lafayette rozpačitě.
"Máš proč," dobíral si ho Laurens. "Jestli jsi mu nenávratně poškodil profil, Eliza už ho třeba nebude chtít."
Burr si odfrkl: "Aspoň sochaři ušetří na mramoru."
"Velký nos velkého ducha značí," oponoval Hamilton, zatímco si ze jmenovaného rysu tváře otíral krev.
A Laurens ještě přisadil: "Nedělej se, všichni víme, že ty si zase zakládáš na své bradě."
"Kterou mi ale žádný splašený Francouz neurazí dveřmi. Zatímco jistě přijdu o zbytky vlasů, mračení mi skřiví obočí a nos něčí levý hák, moje důstojně modelovaná brada se bude vyjímat ještě na mé posmrtné masce..."

,,Babičko, proč máš tak velké oči?"
,,To abych tě - Počkat, ty máš plnovous?"
,,To jsou vlasy", zasmála se nervózně Karkulka.
,,Vlasy nerostou z brady", ušklíbl se Vlk. Falešná Karkulka si strhla z hlavy čepec a mrskla s ním o zem.
,,Ach jo, zase nic", odmaskovaný trpaslík se zklamaně posadil na postel.
,,Jak zase nic?" nechápal Vlk.
,,Ty nevíš, co tady dělám?" Vlk zavrtěl hlavou.
,,Takže: Každý rok pořádá Pohádková federace Festival masek. Můžeš si zkusit jinou pohádkovou postavu. Ti, co se dobře namaskují a pohádku zvládnou, jsou oceněni. Jednou jsem zkusil Jeníčka. Tehdy jsem zjistil, že mám alergii na perník.

Hned druhý den, jak se vrátili, povídá Mach Machové, člověče, já to tak nenechám, vzal si na sebe tu největší roušku, na hlavu ušanku, protože ještě pořád bylo ráno zima, a potajmu, aby ho nikdo venku nepoznal, že on se dvěma tituly z vejšky bude provádět takové věci, hbitě vyrazil na učenou do hobbymarketu. V Obi se zeptal, jak se dělají krbová kamna, v Hornbachu, jak se opravuje komín, v Mountfieldu, jak sekat zahradu. Tak se vzdělával celý týden, pod maskou jej nikdo nepoznal, a za týden tajně odjel na chalupu a všechny zbylé práce, co se naučil, tam dodělal.

Do nejzazších koutů domu na Longbournu se rozléval neobvyklý klid rušený jen běžnými zvuky hospodářství.
Eleanor se pohodlněji uvelebila na lenošce v salonku a otočila list rozečtené knihy, když vstoupil pan Meadows.
"Takové ticho, jak jste to dokázal? Zazpíval jste jim ukolébavku? Přečetl jste jim nejnovější pracovní manuál?" škádlila ho s veselou zvědavostí v hlase.
Její společník se jen spokojeně usmál a podal jí svou upravenou navštívenku.
"Ozdravné a kosmetické služby? Proč ta přetvářka?"
"Nejnovější mnou doporučené bělící a zkrášlující pleťové masky obsahují jemný kaolin a vzácné kalifornské růžové bahno. Pssst. Dámy a děvčata aktuálně nemohou mluvit," zašeptal na oko.

Občas je těžké držet se správné cesty.
Když ti v horkém dni stéká pot dolů po krku a k zešílení svědí přesně tam, kam už nedosáhneš.
Když se ti promačklina přilby zarývá přímo pod oko a slibuje další do sbírky jizev.
Když se ti žaludek svírá hladem a hlava třeští žízní, když se nemůžeš pořádně nadechnout, když ti krev plní ústa...
Dokud jsou kolem ostatní, musí tvoje tvář zůstat skryta.

Ale pak zahlédneš v davu někoho ve stejné přilbě a víš, že přes všechno jsou tvoji lidé stále ještě naživu.
Tehdy se správná cesta jeví jako ta nejjednodušší v galaxii.

V šestnácti letech přijal znamení. Rodiče se na něho poprvé po dlouhé době dívali s pýchou v očích. Celé to vypadalo tak správně.

Jenže nebylo.
Vyslechl rozhovor, který nebyl určen pro jeho uši. Zjistil to jenom náhodou! Teď nemohl přestat.
A tak se nechal stříbrnou maskou oddělit od následků a poslušně dělal jednu chybu za druhou.

Když si masku nasadil poprvé, všichni byli tolik hrdí. Když ji sundával, nikdo ho nechválil. A jediný člověk, kterému na tom mohlo záležet, se to nikdy neměl dozvědět. Stejně to udělal.

Pro Reguluse Blacka bylo už příliš pozdě. Ale pro správnou věc ještě ne.

Zamilovala se do třetích zkoušených svatebních šatů. Byly bílé, nadýchané a za cenu, která by uživila tříčlennou rodinu skoro rok.
Ale byly perfektní.
„Vypadáš nádherně, zlatíčko!“ slyšela za sebou vykřiknout svou matku.
Ach. V tu chvíli se cítila bláznivě šťastná. S úsměvem se otočila, aby odpověděla. Slova jí vyschla v krku, když viděla, že matčina pozornost patřila jiné.
„Budeš pro Tuney skvělou hlavní družičkou,“ rozplývala se nad sedmnáctiletou Lily, která samozřejmě vypadala naprosto dokonale.
A dost.
„Já ji za družičku nechci,“ oznámila ostře Petunie.

Lily to oplakala. Šokovaní rodiče jí to vyčítali.
Nezměnila názor. Už odmítala nosit masku milující sestry.