Piráti z Karibiku

Sledovali stopovací signál, když je náhle vyhodilo z časového víru.
„Doktore! Převážíte interdimenzionální anomálie. Jelikož jsou živými prameny informací, žádáme o ně podle článku 27 Stínového prohlášení!“
„Stínové prohlášení,“ zamumlal Doktor. „Chytili nás do gravitačních svorek.“
„Kdo?“
„Vesmírná policie.“
Dutošvarc zpanikařil. „Jsme v pasti!“
„Nejsme.“ Doktor pohodil rukou. „Tohle na mou Tardis nestačí. Můžeme kdykoli zmizet, ale nechci, aby nás sledovali.“
„Mám je odpálit?“ navrhl Deidara.
Doktor stiskl zuby. „Ne! Žádné násilí!“ Pche, ti lidé!
„Vydejte anomálie, jinak použijeme sílu!“
Tři hlavy prosebně hleděly na Pána času.
„Mám plán,“ promluvil. „Dutošvarc, ber nářadí. Deidara, pořádně poslouchej. Jacku… jak dobře běháš?“

Doktor stál před tabulí. „Otázka. Jaká síla vás mohla přenést do jiného vesmíru? Uvažujte.“
Ticho.
„Ech, řekněte něco!“
„Nepřátelský ovátor?“ navrhl Dutošvarc.
„Nebo magie…“ podotkl Jack Sparrow.
Deidara převrátil oči. „Nevím… Časoprostorová technika?“
Škrabot křídy. Psaní. Rázný škrt.
„Chyba, chyba, chyba. U vás možná dominují, ale nemyslím, že dokážou natrhnout Prázdnotu a rozpoutat chaos v samotném jádru bytí. Pravda leží jinde. Musíme hledat.“
Z hlubin Tardis vyhrabal jakýsi přístroj.
„Památka z domova. Přistupte.“
„Proč?“
„Prošli jste chaosem. Nesete stopy. Když vás připojím na centrální rozhraní
a naskenuji vaše dimenzionální otisky, můžu vytvořit pátrací program.“
„Je to bezpečné?“
„Nevím.“
„Ale…“
„Začneme!“

Doktor nebyl nadšený.
Měl zde šíleného vědce, teroristu a piráta. Pobíhali po Tardis a nestále po něm cosi chtěli.
Deidara vykřikoval, že potřebuje jíl ke svému výbušnému umění. Dutošvarc zkoumal řídící panel a Doktor měl co dělat, aby mu zabránil rozebrat loď. Jack Sparrow kdesi našel láhev rumu a teď chrápal na podlaze.
Očekával vzrušené „Uvnitř je větší!“. Čekal, že si vyslechnou jeho bohaté znalosti. Nic. Deidara neměl zájem. Sparrowa zaměstnávalo hledání rumu. Kolega Dutošvarc vypadal nadějně, ale když začal mumlat o relativitě rozměrů, Doktor pochopil, že si najde vysvětlení sám.
Povzdechl si.
Putování časoprostorem. Záchrana nevinných. Jeho denní chléb.

Třetího objevil v opuštěném hostinci.
„Ach, ne… Proč pirát?“
Kapitán Jack Sparrow už něco vypil, ale ještě stál na nohou. Vesele tancoval kolem stolu.
„Musíme jít!“ zavelel Doktor a táhl ho pryč. Ticho bylo děsivé. Nikde ani noha.
Odpověď našel venku. Sochy andělů.
„Pirát, teď nemrkej!“
Sparrow ho odstrčil a potřásl hlavou. „Proč?“
Když uviděl anděla blíž, zachechtal se. „Už jsem opilý?“
„Plačící andělé… šelmy v kamenné šupině. My jsme kořist. Hýbou se, když je nevidíš.“
„Pěkné…“
„Nyní pomalu ustoupíme k mé lodi.“
Opilecká chůze příliš nepomáhala. Ještěže Doktor koukal za dva.
Tentokrát nedošlo ke konfliktu. Jedna z lepších chvil.

Snad sám Bůh kdys stvořil tu krásu,
zbrklý však zahrál nemilý tón:
Ostré zuby v podmořském jasu,
krvelačně zvoní lodní zvon.
Námořníkův nesmrtelný ston!
Bože, proč? Vyšlo tě levně
duši ryby v tělo ženy zkout?
Místo Bible vzývám ji temně,
chci s ní Zátoku pěn obeplout.
Sešel z cesty, náměsíčný bloud!
Bůh byl dar mých přátel raných,
hnízdil v srdci holubičí dech,
klopýtám teď v kalhotách slaných,
úsměv utrpení na křídlech.
Tenhle kolárek má ale pech!
Objímám Boha i zvíře,
polibek - cink! - obě líce kost.
Mořským polem znamení kříže,
cesta se Sirénou na věčnost.
Snad Smrt nepřiplave, snad má dost!

Snad sám Bůh kdys stvořil tu krásu,
zbrklý však zahrál nemilý tón:
Ostré zuby v podmořském jasu,
krvelačně zvoní lodní zvon.
Námořníkův nesmrtelný ston!
Bože, proč? Vyšlo tě levně
duši ryby v tělo ženy zkout?
Místo Bible vzývám ji temně,
chci s ní Zátoku pěn obeplout.
Sešel z cesty, náměsíčný bloud!
Bůh byl dar mých přátel raných,
hnízdil v srdci holubičí dech,
klopýtám teď v kalhotách slaných,
úsměv utrpení na křídlech.
Tenhle kolárek má ale pech!
Objímám Boha i zvíře,
polibek - cink! - obě líce kost.
Mořským polem znamení kříže,
cesta se Sirénou na věčnost.
Snad Smrt nepřiplave, snad má dost!

"Čo tu chceš, dieťa?" vyzvedala zmaľovaná ženština v tuho zošnurovanom korzete.
"Už nie som dieťa!"
"Vidím, hotový námorník!"
"Pirát!" vypälo chlápä hruď. "Krvilačný hrdlorez, pán morí! Som Jack a volajú ma orol."
"Malebné slová," utrúsila. "Prvýkrát, čo si mýlim morského orla s vrabcom. Ako pomôžem veľkému pirátovi? Dal by si kaše a mlieka?"
Chlapček zahanbene hľadel na špinavé nohy. "Áno... pani."
"Pani!" rozosmiala sa. "Som prostitútka, maličký."
"To neznamená princezná?"
Rozosmiata matróna si nevšimla, že jej z bujných ňadier práve zmizol šperk.
Jack sa v duchu usmieval. Kapitán bude spokojný. Smejte sa z vrabcov, vravel si, raz tiež budem kapitán.

Jack Sparrow zachmuřeně pohlédl do kalendáře po své levé ruce.
Kdoví, jak v těchto končinách plyne čas.
Zhruba to si říkal, rukama pevně třímaje kormidlo.
Jaký je rok, to už po všech těch udatných bitvách a lahvích rumu
(občas upotřebených v oněch bitvách) dávno nevěděl.
Datum? Mohlo být tak... 32.března, přibližně?
Jeho mozku to přišlo krapet divné, ale to asi dělal ten rum.
Když najednou si všiml něčeho děsivého.
Těsně před lodní přídí! Žraločí ploutev!
Zrovna, když se chystal majznout po potvoře truhlu s pokladem, zvolal
papoušek "Apríl" a nerušeně pokračoval ve své cestě na vodních lyžích kolem lodi.