Dvanáct měsíčků z Kounovských řad

V Kounově probíhají každý čtvrtek farmářské trhy. Jsou široko daleko vyhlášené svým čerstvým zbožím a velkým výběrem. Značná část této chvály připadá na konto místním zemědělcům, ale když dojde na jahody, je do toho zapletená i magická moc Kounovských řad.
V přírodním parku si nemůžete jen tak udělat záhonek. Ledaže byste to tam dobře znali a věděli, kam se s ním ukrýt. Potom už není problém rozjet pěstební činnost a motyčku si předávat podle toho, jaký měsíc zrovna rostlinky potřebují k tomu, aby prospívaly.
Únor konečně pochopil svoji pranostiku, březen píše reklamní slogany a prosinec má zakázáno obsluhovat u stánku.

Duben seděl u ohně, něco kutil a spokojeně se usmíval.
Nad Rovinou se blýskalo na časy (to poslední stoslůvky létaly na server), ale v kruhu byl klid. Květen se už od rána čančal, dokonce se ani nestihl porozhlédnout po okolí, jak to vypadá s kvetoucími třešněmi.
„Bledě,“ utrousil Duben a rozesmál se vlastnímu vtipu. Nemůžete se na něj zlobit, byl po těch třiceti dnech uondaný až hrůza.
Zítra ráno, až se jeho adoptivní dětičky trochu prospí, provede přehlídku.
Každé káče, které během DMD doneslo aspoň pět nápadů, pět chybějících slov nebo pět komentářů, dostane maličký odznáček z listí. Listové eso.

Duben pootevřel jedno oko. Na rajtování po Rovině i jakoukoli jinou činnost bylo ještě brzo, ale Březen se pořád vrtěl a strkal do něj.
„Ti šibe, vole?“
A zřejmě nejen do něj. Vytříbený styl a zdvořilost položené otázky ukazovaly bezpečně na Února.
„Že vás rozsadím,“ pohrozil Prosinec.
„Jestli chceš, aby sněžilo uprostřed léta, tak prosím,“ pokrčil rameny Duben.
„Jé, to by byl krásný zmatek! Ale… já musím zůstat tady,“ uvědomil si Březen a trochu se nadzvednul.
„Vejce?! Proč, u všech úplňků, sedíš na vejcích?“
„Kachny zmizely a vajíčka tu nechaly. Někdo se o ně musel postarat,“ vysvětlil Březen ostatním měsíčkům.

Kdysi dávno, v dobách, kdy i ústní lidová slovesnost byla teprve v plenkách, sedělo v Kounovských řadách (protože, děkuji za optání, ve střední Evropě opravdu Stonehenge nemáme) dvanáct antropomorfních personifikací.

"Dobrá, leden máme, únor taky, hlavně pozor na slovosled, Únore, žádné blbé vtipy! Březne, co ty?"
Březen vytáhl kus bílé kůry s nadrápaným textem.
"Březen, za kamna vlezem."
Prosinec nakrčil čelo.
"Kamna? Co je to kamna?"
"Nevím. Nicméně smysluplnost nebyla v zadání."
Prosinec si povzdychl.
"Dubne, ty máš být kreativní, řekni mi, že máš něco lepšího, prosím."
Duben, který na to měl lidi, pootevřel jedno oko.
"Duben, ještě tam budem."