DMD č. 8. pro 8. 4. 2024. Téma: Zde leží počátek všeho

Na počátku bylo podhoubí. Decentralizovaný systém s mnohými uzly, který tvoří jednu entitu. Pak přišla zvířata a jedla halucinogenní houby. Proto jim začal růst mozek. Jen opice měla manipulátory, aby nově nabytý mozek využila. Začala sbírat informace a vyvíjet se, ale potom pochopila, že informace se nejlépe uchovávají v decentralizovaném systému s mnoha uzly. Pak vytvořila i entitu, která se sítí tvořila celek a uměla využít všechny informace. Nakonec opice pochopily, že je to nejlepší metoda zkoumání světa mimo planetu, a své kybernetické houby poslaly do vesmíru. Opice byly mezičlánkem, který podhoubí využilo k vývoji v kyberhouby a zkoumání vesmíru.

Zde na mapě je to místo vyznačené, ač by se nedalo říci přesně, kde se nachází. Těm končinám daleko na východě se nikdy nepřiblížily karavany putující za kadidlem, kořením a hedvábím, ani řádoví bratři hlásající naši víru.
Pohleďte, odtud plynou toky čtyř hlavních světových řek. Kol dokola se však táhnou zcela neprostupná horstva.
To je tedy pozemský ráj, zahrada Edenu. Tam byli stvořeni Adam a Eva a dali jména živým tvorům. Nechali se svést, okusili ovoce stromu poznání a brány ráje se navždy uzavřely jim i budoucím. Dosud tu rozkládá své větve strom života, jehož plodů nám není dáno okusit.

Dobře.
Takže na počátku… bylo vejce.
Nebo slepice?
A proč zase mluvíme o vajíčkách? Neříkala snad, že…
Inu, říkala. Krátce tomu i skutečně věřila. Cesty boží jsou však… ne nutně nevyzpytatelné.
Jsou nevýslovné.
Nakonec autorka souhlasila, že by bylo skutečně hloupé ochudit vás, milí čtenáři, o obsah nitra té unikátní skořápky, kterou démon Crowley před dvěma dny donesl do jistého knihkupectví.
„Buď pozdraven, nejdražší ne-příteli. Se vzpomínkou na dávné chvíle společně prožité, žádám tě nyní o součinnost…,” předčítala znovu Muriel ze staré hebrejštiny vinoucí se v složitých kličkách po střípcích vápenitého povrchu.
„To napsal – ON?“ vydechla.
„Žádný jiný, obávám se.“

A zde, v této cele dříve mnišské, je počátek všeho, počátek rozkladu (teď už J. & K. nedají vzorem, jako to dělávali – pohleďte na příkladné homosexuály, vzali se a jsou svoji XX let) i šílené lásky, v malé komůrce se spáříme jako dva psi, ani to nebylo složité, já prostě odhadnu chlapa, také z našich těl se páří jako z lesů, když mycélium pracuje, aby na svět vystrčilo hlavičky hub, tvůj penis je v mé ruce stejně tak hebký jako ten klobouček hříbku, je to zkrátka znamení, srůstá s mými čarami života, ale i do mě zapouští hnilobu, patříme (k) sobě.

"Hej, ty psí ksichte!" zařval hospodský. "Ano, ty, hejbni tou zadnicou a pojť si pro tu zafšivenou vobálku."
Stařec se na něj podíval očima, v nichž se odráželo více utrpení, než si umí jakákoliv bytost představit. Pomalu se zvedal, kulhavě si převzal zásilku a vydal se ke své chatrči. Kamenitá stezka vedoucí po úbočí tamních hor starci nečinila žádný problém. Je brzy, avšak v těchto horách svítá dříve. Na vrcholu se opřel o menhir a čekal na východ slunce. Otevřel dopis, jakmile starcovu tvář ozářily první paprsky slunce a slza stékala po jeho tváři. Zde leží počátek všeho. Přichází smrt.

Popisy v knihách by měly být přesnější, pomyslela si Hermiona, když se vynořila, prskajíc vodu, z řeky nejméně podesáté. Navíc se píše, že Prsten chce být nalezen. Tak ať se ukáže!
Možná nechce být nalezen tebou… napovídal vnitřní hlásek.
Nemůžu riskovat a počkat, až ho najde Déagol, nebo… hůř… Sméagol. Podle všeho na něj začal působit okamžitě.
Počátek všech problémů leží tady. Najdu ten pitomý Prsten a zajistím, aby se dostal rovnou k Bilbovi. Ten si s ním poradí. Nebude žádný ubohý, zmrzačený, zlý Glum. Zůstane radostným Sméagolem.
Pár dalších ponorů. Pak vykulila oči. A co třeba:
„Accio Prsten moci!“

Na počátku bylo samozřejmě slovo. Crowley ho samozřejmě neznal, protože na samém počátku samozřejmě nebyli ani andělé, ani démoni a obecně nikdo, kdo by ho mohl slyšet. Samozřejmě. Nějak moc samozřejmě. Crowley by se klidně se všemi teology světa vsadil, že to slovo znělo „samozřejmě”. Už jen proto, že na počátku jeho konce byla taky samozřejmost. Nebo spíš její absence. Pro Crowleyho nikdy nic samozřejmé nebylo. Celé stvoření bylo nové, nádherné, fascinující, nepostižitelné, podezřelé, znepokojivé…
Nic nebylo samozřejmé, takže se samozřejmě ptal. Ptal se hodně. Za jeden eon času položil zhruba kvadriliardu otázek. Samozřejmě, že se to nesetkalo s úspěchem.

"Kde lítáš? Už jsem o tobě čtyři hodiny neslyšel," ptá se vyděšeně Alex.
"Všechno ti vysvětlím, jen prosím za mnou co nejrychleji přijeď. A kup mi nějaký laciný mobil, v tom mém mi odešla baterka. Jsem na nábřeží, určitě mě najdeš."

"Co to neseš, dědo?" Otočí se Ell a pozoruje jak Láďa nese od kontejneru se sklem rozbitou láhev od mléka.

"Ležel tam počátek všech tvých starostí. O ni jsi se na místě činu pořezala, následkem ztráty krve jsi zazmatkovala a urychleně místo opustila. Volala mne, abys kolegům nepřidělávala starosti. Stačí jen, když ji tam pak Alex při prohledávání umístí."

"Po vzniku samostatné Československé republiky vznikl 28. ledna 1919 z rakousko-uherského Zemského statistického úřadu nový Státní úřad statistický, předchůdce Československého statistického úřadu a našeho ČSÚ," seznámil na úvod tematického teambuildingu dychtivé posluchačky a posluchače s pradávnou historií zastupující předseda ČSÚ Jáchym Sedlo.
"Hlavní činností SÚS-" a v dalším výkladu byl neurvale přerušen výkřikem hlavního analytika Oddělení statistiky zemědělství a lesnictví Štepána Kohoutka, byvšího náměstka ministra zemědělství, cituji, "Sus je prase!"
Poté, co byl Kohoutek ztlučen, natřen dehtem a obalen peřím (směsi 40 % wyandotek, 35 % orpingtonek a 25 % bielefeldských), ukázalo se, že jen chtěl demonstrovat znalost latinského názvu Sus scrofa domestica.

"Fakt funguje? To myslíš Vážně?!"
"To zjistíme jedině tak, že ho vyzkoušíme."
"Co třeba předevčírem?"
"Tak krátké časové úseky neumí."
"Tisíc let zpátky?"
"To se nic zvláštního nestalo."
"A co zjistit, kdy to všechno začalo?
"Bezpečně můžeme zkusit maximálně 4 miliardy let nazpět."
"Dej to tam!"
"Nastavuji 4 miliardy let. Ale nechoď ven, nepůjde tam dýchat."
Třesk!
"Z okýnka nic nevidim, co teď?"
"Zkusíme o 100 milionů let vpřed."
Prásk!
"Furt nic!"
"Zkusíme tedy o dalších 100 milionů."
Plesk!
"Zas nic k vidění!"
"Tak ještě o 100."
"Hele, tady se nic neděje, pojeď domu," řekl a uplivl si z okénka.