DMD č. 8. pro 8. 4. 2024. Téma: Zde leží počátek všeho

Byl to Akkon, a přece ne. Ulice měly barvu pouštního písku, vítr voněl růžemi. Kolemjdoucí si jí nevšímali, procházela skrz ně.
V bráně do nádvoří Železného hradu na ni čekal vysoký muž. Jasné oči mu zářily. Soumračné nebe, tvrdé jako kámen. Vodní hladina, křik mořského ptáka.
Jinakost. Neklid. Láska. Strach.
Když ji uviděl, usmál se. Něžně jí vzal tvář do dlaní, zvedl jí hlavu.
Lomený oblouk nad nimi. Kamenná písmena v řeči proroků.
Omnia hic jacet. Zde leží počátek všeho.

Probrala se s trhnutím, rty ještě vlhké od jeho polibku, v srdci prach.
Musí si vzít Amira. Musí, jinak zešílí.

Input: Mankind

Following Attributes Found:
Intelligence [Values 1-10; 1=Low]: 6,3
Toughness [Values 1-10; 1=Low]: 2,0
Development [Values 1-10; 1=Low]: 1,9
Conscience [Values 1-10; 1=Low]: 1,0
Perspective [P=Positive; N=Negative]: N/A

Command: Stop/Abort

Input: Mankind_Origin

Following Attributes Found:
Official: Basic_Evolution [Input Value For Definition]
Likely: Basic_Evolution [Input Value For Definition]
Desired: Basic_Evolution [Input Value For Definition]
Alternative: God [Input Value For Definition]

Input: God

Warning! You Do Not Have Access To See The Input Of [God]

Authorized Input: God

Error_000001 [Dangerous Information Leak] Terminating Soon!

!!! Please Stay Away From The Device !!!

Termination In 10...
9...
8...
7...
6...

Počátek. Kde? No tady ne! Zpátky. O sedm slov dřív. Teď o třináct. To se pořád mění. Ale počátek tam pořád je! Na po... Na začátku. Vepředu prostě. Tak dál. Leží? Stojí? Spíš stojí než leží. Ani kdyby byl kurzívou, tak by úplně neležel. I když se říká ležaté písmo! Takže tam (víme kde) stojí... Víme co. A teď teda jako, koho čeho? Všeho? Času, prostoru, vesmíru a tak vůbec? Něco jako čtyřicet dva? To ne. Kdo by si troufl. Je to počátek všeho tohoto drabblete, tak akorát! A co je dál? Pokračování. Slova, slova, slova. A na konec: konec!

Fireball: Jestli máte hlad, tak si řeknete a neokusujte mi v kuchyni zásoby.
Mercy: Někdo Něco se vychcalo do prádla. Víte snad, že se to musí prát v řece.
Rivet: Na holostůl? Vážně? Zateklo to do ovládání. Nechlastejte, když to neumíte.
Zip odložil papírek na hromádku Dořešit a vytáhl další.
Nemec: Někdo kontaminoval základnu. Už týden nemůžu dýchat nosem…
A sakra.
Otočil se k společnému počátku všech problémů, který spal na jeho posteli v klubku patnácti took.
“Zape…”
Zarazil se. Nemohl bráškovi sebrat tu jedinou normální věc, která mu zůstala.
Papírek letěl do koše.
Nemec si na to sežene prášky.

Bývali to bezstarostní opičáci. Bezsrstí bezdomovci bez předsudků.
Netlačili proti proudu silou, odmítali se účastnit blbostí davu. Za dlouhých nocí se vytráceli blíž k nebi. Vyvýšenina nad řekou jim vyhovovala.
Vytvořili společenství s vlastním pravidly a společnou touhou. Žít pomalu. Vesele. Dobře jíst a pít, hladovět společně.
Povídali si o dracích, vílách a lesních bytostech. Hráli, zpívali, naslouchali příběhům.
Stvořili místo pro obyčejný život.
Usedlí staří v údolí přičinlivě shromažďovali statky, jenže mladí se nevraceli. Starobylé pravdy chřadly. Požádali Ho o pomoc. Ve jménu tradice.
Svolil.
Vsákl je do hlíny. Podstata letních lidí je dodnes podstatou náhorní plošiny, zvané Letná.

Na počátku bylo slovo. Teda věta. „Tak dobře, toho psa dostaneš.“ Moje dvanáctileté srdíčko zajásalo. Pak přišla studená sprcha. „Ale vlčák je do paneláku moc velkej. Pořídíme knírače.“ To zklamání! Nejošklivější pes na světě! Ale odporovat jsem si netroufla. Co kdyby si to táta rozmyslel? Než žádný pes, tak raději ten knírač. Nějak to přežiju.
A pak mi dal chovatel do náruče černou voňavou kuličku. Očka jak korálky se zadívala do mých očí, z vousaté tlamičky připomínající kartáč na čištění lahví se vysunul růžový jazýček a olízl mi nos. A já byla navěky ztracená.
Když pes, tak jedině knírač. Velkej.

Konečně se věci hnuly. Tělo odvezli a Tonda vyrazil na soudní taky. Já jsem se rozhodl následovat Ferdu. Byl právě s Rudou na cestě k Tondovu domu.
„Hele nemáš zprávy, co je zač ten novej šéf?“ zajímal se Ruda.
„Už teď se snažíš zanalyzovat, kde leží počátek všech našich problémů?“ odpověděl Ferda žertem.
Ruda se nesmál.
„Promiň, taky mě mrzí, že to nedali tobě. A moc nevim – Vacek jen říkal, že nevěděli, co s nim, že mu zrušili původní místo, má to do důchodu za pár, tak ho fikli k nám, i když na vraždách nikdy nedělal.“
„To si užijem.“

Autobus přeskakuje výmoly. Zastavuje. Zírám.

Okolo silnice tu vyrostlo město. Zaprášené, špinavé, plné života. Tak ošklivé! Tak nepálsky krásné! Dýchá, pulsuje, přitahuje.
"Pojď blíž!" láká mě, "stačí pár kroků."

Ulicí se pohybují davy lidí a prašivých psů. Ženy obložené zavazadly nastupují do barevných autobusů. Vyprávějí. Smějí se. Muži divoce gestikulují, kouří a plivou na zem. Troubení klaksonů se mísí s vyřváváním pouličních prodavačů. Mezi stánky se proplétají rozcuchané děti. K nebi stoupá dým.

S trhnutím se rozjedeme. Mám obličej přilepený na okýnko. Nemůžu se odtrhnout. To město má neuvěřitelný náboj. Neznám jeho jméno, ale vím, že sem se chci vrátit.

Dneska by měl můj tatík narozeniny,“ prohlásil Hagrid, když utrhl další list z kalendáře.
„Mám s tebou zajít na jeho hrrob?“ zvedla hlavu od snídaně Olympa.
„Ale né. Máš hromadu práce. Stačí, dyž mi vyčaruješ přenášedlo.“
O hodinu později už stoupal na špičky, aby otřel smetí a prach i z vršku malého náhrobku.
„Tak sem tu zas, táto. Koukáš, jak vypadám, co? Řeknu ti, nejni to žádná sranda. A to sem myslel, že nejhorší je, bejt tak moc velikej. Ale neboj, já zas dorostu. Enom je asi dobře, že teď vim, jak se cejtí lidi, co sou navopak moc malý.“

Kdysi dávno žil byl jeden nadšený bruslař (a veslař) (a fotbalista) (a jachtař), co miloval rychlou i krásnou jízdu. Kvůli té krásné potřeboval brusle, jaké u nás nikdo vyrobit nedovedl. Tajně, pod cizím jménem, co později přijal za vlastní, objednal si z Norska zásilku pro tehdy ještě neexistující český bruslařský klub.
Grafický šotek pohrál si s doručovací adresou a "Bruslar -ski club" oddělil řádkem navíc. Místo krásných ostrých nožů obdržel mladý pan Josef zánovní norské ski. I nezalekl se nadšený sportovec ničeho a proháněl se sněhem Královské obory až do jara.
Nejdřív byl označován za šílence.
Pak začali lyžovat všichni.