DMD č. 8. pro 8. 4. 2024. Téma: Zde leží počátek všeho

Pár panáků absintu a jedna teplá letní noc, pak jsme se rozloučili a vrátili se do svých životů, do svých vztahů, které měly poločas rozpadu dávno za sebou.
Pak jsme se na podzim znovu sešli a pivem spláchli pár bezedných rozhovorů. Vztahy se rozpadly, rozhovory nikoliv.
Na jaře jsme si řekli, že se budeme vídat, ale nebudeme se vázat, skákat ze vztahu do vztahu nedělá nikdy dobrotu.
Nějak se nám to zvrtlo, táhneme to už druhou dekádu a z nevázanosti vznikly dva celoživotní závazky. Radši jim nebudu říkat, že životního partnera najdou tak, že si s ním dají pár absintů.

Přesně dle plánů Hospodina (neboť v její existenci nejsou náhody) nahlíželi i archandělé do seznamu andělů.
„Michael už tedy není s námi,“ rekapituloval Gabriel. „Ale není ani...“ Nakrčil obličej. „... s nimi.“
Uriel nabídla velmi tichý souhlas.
„Víme, kde je?“ zeptal se Sandalfon.
Uriel zakroutila hlavou. „Je tu ovšem precedent.“
„Je?“ prozradil svou moudrost vrchní archanděl.
„Ti dva,“ odvětila ledovým tónem. „Nejsou v žádných seznamech.“
„Počátek všeho...“ pronesl Sandalfon. „Azirafal a jeho démon.“
„Navrhuji z nich dostat informace pro udržení Michaela na naší straně.“
„Ne-e.“
Uriel sebou trhla v téměř bolestném gestu.
Gabriel pokrčil rameny. „Bez ní je tady takový klid...“

Přenesl ho ve vidění do pustiny.
Tam uslyšel hlas, který řekl: "Zde leží!"
Zeptal se: "Co, můj pane?"
"Η αρχή των πάντων," což znamená "počátek všeho".

Zvedl se vítr, rozpoutala se bouře. Zavřískla polnice, vzedmul se písek a v dunění kopyt se roztřásla zem. Povstaly světy a zase zanikly, zrodili se králové a zetleli v prach. Lidská pokolení rostla a mizela, jako povlak řasy v zóně přílivu, který teď je a za chvíli v žáru vysychá.

Padl na tvář a hořce plakal.

Bouře se utišila, obzor zezlátl svítáním, z vyrašeného listu skanula krůpěj.

A tehdy mu v srdci začala růst naděje.

„Tak kde je?“ uhodil Sirius na Hagrida.
„Kde je kdo?“
„Ten pacoš, kvůli kterýmu mě taháte z oběda.“
„A jaký je jeho ctěný méno?“
Sirius se podrbal ve vousech.
„To jsem cestou zapomněl.“
„No bezva.“
„Je to nějakej chlap, co tvrdí, že je Bůh, a chce, abysme ho operovali bez narkózy.“
„Jo tenhle!“ pleskl se Hagrid do čela. „Tak ten leží na trojce, čeká na psychiatra a vykládá, že by ženský během periody měly bejt v izolaci.“
Vzduch prořízl vřískot doktorky Delacourové: „Já si důrassně vyprošuji – !“
„Doufám, že jeho slova někdo tesá do kamene,“ ucedil Sirius a odešel na vyšetřovnu.

Kingsley vařil večeři, když mu zvuk letaxových plamenů prozradil návrat marnotratného manžela z prvního dne zpátky v práci. Manžel sám se zjevil vzápětí, dramaticky dosedl a popadl kus buchty.
„Náročný den?“
„To nechceš slyšet,“ zavrčel a žvýkal. „Já vím, že nejsem ve formě. Že jsem přibral deset…“
Kingsley si dovolil korektivní pohled.
„Fajn, patnáct kilo, ale doprdele! Aby se mi posmívali zelenáči…“ Litanii přerušil dalším kusem žvance. Bylo to až patologické. „Jak to děláš, že nepřibíráš?“
„To je jednoduché, zlato. Já vařím, no a ty…“ kývnul k napůl sežrané buchtě jako důkazu bez debat.
Sirius se div nezakuckal. „Ty bazilišku!“

Dobrý den, vážení studenti, rád vás vidím ve svých sbírkách. Dnes mi pomůžete s opravou modelů buňky. Začneme s buňkou živočišnou. Na tomto bude potřeba přilepit Golgiho aparát a endoplasmatické retikulum. Prosím, vezměte si jako pomůcku tento obrázek.
Znáte onen citát, že vše živé pochází z buňky? Omnis cellula e cellula. Tento výrok bývá připisován německému lékaři a politikovi Rudolfu Ludvigu Karlu Virchowovi a jde o jednu z nejdůležitějších premis buněčné teorie.
Základy této teorie vymyslel již Jan Evangelista Purkyně, ale některé jeho názory nebyly správné, proto za otce buněčné teorie považován není. Tato čest náleží pánům Schleidenovi a Schwannovi.

„Miluju tě,“ šeptal jí a líbal ji po celém těle. Nikdy nezažila nic tak krásného. Ano, pomohla mu k lásce, ale v tuhle chvíli, v tuhle chvíli ji miloval doopravdy!
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě!“ opakoval jí pořád dokola, jako by sliboval věčnost. Proč by to nemohla být pravda?
Merope ležela v náruči svého manžela, hleděla do brokátů nebes nad nimi a plakala.

O devět měsíců později hledala na šedém stropě mudlovského sirotčince úlevu od porodních bolestí. Její syn přišel na svět s posledními nádechy starého roku. Dala mu jméno. A slíbila si, že s ním zažije svoje doopravdy.

Největší nepřátelé jsou Habrováci, pronárod zlý a zlolajný. Počátek nepřátelství nehynoucího zahalen jest mlhou dávnověku.
Pověst praví, že kdysi statečný a bohabojný rek založil sobě tvrz v ulici Palackého, jež otevřena a přátelská byla chlapcům pilným a zdatným.
To těžce nesli obyvatelé usídleni po obou březích potoka javornického, i připlížili se tmou k sídlu onoho hrdiny a lstí a úskokem, jež jsou jim vlastní, zmocnili se statků jeho a plenili a hanobili je.
Nedal se chrabrý rek a vydobyl si zpět, co mu patřilo.
Na paměť pokoření jejich, rozhořela se nenávist Habrováků k hochům z Palackého ulice, jež trvá dodnes.

„Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku. Byla jí Xena, mocná princezna-“
„Nejsem princezna,“ přerušila ji Xena. „To ty jsi amazonská princezna.“
„Umělecká licence,“ objasnila.
„Nemyslíš, že je to trochu-“ Černovláska rozhodila rukou, hledajíc vhodné slovo. „Pompézní?“
Xena tomu nerozuměla. Ani se nedokázala pořádně vymáčknou. Gabriela chtěla tu bardskou soutěž vyhrát. Co na tom, že si tu a tam něco přikrášlila?
„Gábi, musíš vyprávět o mně?“
Jistěže. O kom jiném? Xena jí ukázala lepší život.
Život Gabriely se změnil a na počátku všeho byla její neohrožená princezna, která Gabriele věnovala něžný polibek na rty.

Než se vzali, byli spolu dlouho. Skvělí milenci, nejlepší přátelé, partneři, kteří byli pro mnohé vzorem.
Rozhodli se vzít a založit rodinu - každý z jejich okolí se těšil.
Když první těhotenství skončilo nezdarem a další se nedařilo, nějak se smířila, že navždycky zůstanou oni dva proti světu.
A pak se podařilo, úplně nečekaně. Ani nevěděla, jestli má radost. Ani nevěděla, jestli ho vůbec chce. Možná ho nechtěla. Ale nakonec si ho nechala.
Celé těhotenství pak byla šťastná a nadšená. Málem nepřežil porod...
A pak se celý svět sesypal jak domek z karet. Asi už v šestinedělí.
Možná si to zasloužila.