DMD č. 8. pro 8. 4. 2024. Téma: Zde leží počátek všeho

S jarem zas všechno začíná,
bzukot včel čerstvě vzbuzených,
zpěv ptáků i tanec motýla
na svazích v květy oděných.

Jaro je prvním nádechem,
co vlákna zimy rozplétá.
Jaro je písní života
tanečním krokem do léta.

S jarem se země vzbudila
po dlouhém, chladném zimním snění.
Ptáci zas hnízda splétají,
a pole si kabát obléklo
zelený po osení.

Jaro je život po smrti,
začátek v kruhu věčném,
jaro je nádech z plných plic,
jaro je vše po zimním nic,
po spánku nekonečném.

V jaru je kouzlo ukryté,
co ke dnům špetku přisypává.
Tu špetku slunce co zahřeje,
jaro je dobrá zpráva!

Díval jsem se do temné noci. Ten sen tam byl pořád, pořád někde na hraně vědomí.

Jel jsem na šedáku, podobném jako mám teď.Podíval jsem se vedle sebe a tam byli ostatní. Poznával jsem je a přece ne. Když zazněl rozkaz k útoku, do ruky mi vklouzl meč...

Zatřepal jsem hlavou. Byla to blbost. A přece, když jsme stáli s velmistrem nad Jeruzalémem, měl jsem na malý okamžik pocit, že nemá svou výstroj, ale kroužkovou zbroj.

Co jsme se jako řád vrátili do Akkonu, měl jsem pocit, že jsem doma.

A zvláštní růženec z turmalínu v mém pokoji...náhoda.

,,Ty učíš děti angličtinu jo? A jak starý děti učíš?"
,,Dvouletý, tříletý. Nejstarší mám skupinu pětiletých."
,,Cože?? Takhle malý? Proboha to snad ani nejde ne? A mluví to už vůbec česky?"

Mezi tím moje páteční skupinka:

,,What is it?" ,,It's a dog!"
,,Žofi, is it pink?" ,,Yeah. Pink."
,,Hello! Dance dance?" ,,Do you want dance?" "Yees!"
,,Where is strawberry?" ,,Tady je strawberry. Red!"
,,Já tady mám dneska malýho butterfly. Look!"
,,Please, clean up! Put toys back in box!" ,,No no no!"
,,Já chci taky!" ,,How do we say?" ,,Please please!"
,,Já mám dneska nový shoes. Yellow. Koukej, put on!"
,,Goodbye!"

„Obyvatelé Mžilibaby mají mystéria, která nelze prozradit nezasvěceným. O podstatě semene, příčiny všeho zrodu, říkají, že není žádnou z těchto věcí, ale přitom rodí a tvoří všechno, co vzniká. Není chrám, u něhož by to skrývané nestálo nahé, hledící zdola vzhůru, ověnčené plody. A nejen v nejposvátnějších chrámech, nýbrž i na cestách, ulicích a podél domů. Tohle nazývají dobrem …“ Stařenka Oggová odložila knihu. Čekala návštěvu - Casanovlez slíbil, že se večer spustí komínem (říkala, že vrátka budou otevřena, ale chodit dveřmi je prý pod důstojnost milovníka jeho formátu). Theologie ji mnoho nezajímala, ale musela uznat, že na těchto naukách něco je.

Kostelec je obyčejná vesnice ve středu Čech.
Obyčejná vesnice s obyčejným knězem a obyčejnými lidmi. Až na jednoho.
Páter Jan sleduje toho chlapce už dlouho. Je bystřejší a zvídavější než hoši v jeho věku. Nabídku, že jej naučí číst, přijme s nadšením. Má dokonalý sluch a nadání pro hudbu. Po písmenech záhy zvládne i noty. Je citlivý. Někdy možná až moc, ale bolí ho nespravedlnost.
Myšlenka, snad zprvu náhodná, že má chlapec zvláštní dary, pomalu zapouští kořeny.
Při jeho první zpovědi získá farář jistotu. Hoch se mu tiše svěří, že vídá a slýchá divné věci.
Jan ví, že musí konat.

Po škole se venku ještě klackují. Domů jít zatím nechtějí a jinak... neví kam.
Nesourodá trojice, Malcolm uprostřed jako pojící tmel. Z větší části mlčí, z menší se oťukávají. Žádný z nich neukazuje ostré lokty, nesnaží se ostatní překřičet.
Neznají se, ještě ne. Spojuje je jen to, že nezapadají.
Neznají ho, proto se mu nevyhýbají.
Až ho poznají...
Norman se bojí. Možná oprávněně. Teď je mu s nimi dobře. Uchovat tak ten okamžik navěky...
„Už vím, co uděláme. Vytvoříme spolek pro útok a obranu. Pak si na nás nikdo netroufne, a kdo si troufne, tak uvidí.“
„Napořád?“
„A třeba jo.“

Takhle jednou začal školní rok, a James hnedka povídá, člověče Siriusi, viděls už letos Evansovou, to je ale kočka, co, na Obraně proti černé magii proklela Malfoye, a to mi na ženské imponuje, s čímž musel Sirius souhlasit, tak se pozná dobrá partie, a myslel, že tím to skončilo, ale James hned pokračoval, brácho, asi jsem se zamiloval, jdu ji pozvat na rande, bude to počátek nejromantičtějšího a nejperfektnějšího vztahu, jaký takhle škola viděla, načež mu Sirius oznámil, vždycky jsem věděl, že seš jelen, ale že budeš na podzim taky v říji, to bych nečekal, to není počátek ale konec.

Leonard sebou trhl a na okamžik netušil, kde je, než si vzpomněl, že po čas konference nocuje v tokijském hotelu. Tedy nocoval by, kdyby jeho telefon neřval jako zběsilý. Podíval se na něj: ovšemže Sheldon.
Vzal to, protože Sheldona by típnutí bezpochyby od dalších pokusů neodradilo. „Sheldone, víš kolik je tady hodin?“
„Tři čtvrtě na tři ráno.“
„Tak proč mi sakra voláš?“
„Našel jsem ho!“
„Co?“
„Počátek všeho!“
„Aha…“ Tak tedy Sheldon něco objevil. Nějaký vzorec? Subatomární částici?
„Představ si to – normálně tady ležel na polici!“
Leonard byl zmatený. „Na jaké polici? Co tam leželo?“
„V antikvariátu – první vydání Supermana!“

Skandál spojený s týmem medvědích florbalistů má nečekané rozuzlení. Trenér družstva, jehož členy nedávno fotograf bulvárních novin vyfotil při prohrabávání popelnic, se konečně k celé situaci vyjádřil. Podle něj nešlo o výtržnictví, nýbrž o unikátní tréninkovou metodu.

„Při prohledávání popelnic procvičujeme svou obratnost, upevňujeme kolektiv a získáváme pestrou stravu,“ popsal trenér. „V tom všem tkví klíč k našemu úspěchu."

Dřív prý medvědí florbalisté trénovali při výpravách za medem a následném úprku před včelami, ale časem jim to začalo připadat jednotvárné.

„Je úžasné, že se místo, kde končí nepotřebné věci, mění v místo, kde začíná naše cesta k vítězství,“ dodává trenér.