DMD Bonus č. 7 pro 25. 4. 2024. Téma: První čtení

Každé hory mají svoje tajemné vládce, možná jsi už slyšel o Krakonošovi z Krkonoš, Kačence z Orlických hor nebo Pradědovi z Jeseníků. Ale i naše pražská plošina má své kouzelné bytosti, dva bratry. Jmenují je Náfuka a Výfuka a nejčastěji se prohánějí kolem silnic. Snaží se, aby řidiči jezdili rychleji, než se má, jezdili na červenou, troubili na chodce a cyklisty a parkovali tak, aby se vedle nich už nikdo nevešel. Občas si v zimě pozvou na návštěvu kamarádku Smogušku a společně se pak baví tím, jak řidiči stojí v koloně. Nejvíc je rozzlobí, když někdo chodí do školy pěšky.

Kdysi dávno žila v překrásné zemi jménem Francie hodná a milá dívka jménem Marie.
Jednoho ošklivého dne udělala tu chybu, že se vydala sama do hor. Daleko od vesnice potkala tlupu zlých chlapců. Utíkala před nimi, jenže cesta najednou končila hlubokou propastí.
Co dál? Násilníci se blížili. Marie se pomodlila k panence Marii a potom se raději vrhla ze skály.
Tu se začala pomalu snášet dolů. Měkce dopadla a byla zachráněná.
Doma nikdo nechtěl věřit tomu, co zažila. Marie se rozhodla, že to sousedům ukáže. Dovedla je k propasti a skočila znovu.
Tentokrát spadla dolů a rozbila se o zem.

Ďáblové nejsou hodní. Na jejich jménech by to mělo být poznat.
Ďábelské jméno má odkazovat na nepříjemné, slizké nebo odporné věci, zvířata či osoby.

Například:
Zmarchrob = zmar + choroba + chrobák
Tasemník = tasemnice
Mrchodlak = mrcha + mršina + (vlko)dlak
Dezinvektila = dezinformace + invektivum + Delila
Sporotoč = spor + spora + červotoč + točit
Jeduzábel = jed + Jezabel + Bábel
Pochlívník = pochlebník + chlív + chlípník
Mrvosila = mrva + mrtvola + sít

A jaké jméno byste vymysleli vy?

Předpokládá se, že hře bude přítomen dospělý, který vysvětlí případná dítěti neznámá slova či osoby.

Povídám povídám pohádku
dopředu i pozpátku.
Tam na louce pod lesem
pase Janek se svým psem.
Pasou stádo obecní
v každém roce na sto dní.
Páru kozí, něco krav,
asi tak dvanácte hlav.
Janek pase, hlídá rád,
za to nemá nikdy hlad.
Hlídá s Jankem jeho pes
předevčírem, včera, dnes.

Předevčírem, včera, dnes,
hlídá s Jankem jeho pes.
Za to nemá nikdy hlad,
Janek pase, hlídá rád.
Asi tak dvanácte hlav,
páru kozí, něco krav.
V každém roce na sto dní
pasou stádo obecní.
Pase Janek se svým psem
tam na louce pod lesem.
Dopředu i pozpátku
povídám povídám pohádku.

Za domy je cesta, za cestou pole, za polem potok, za potokem les, za lesem starý mlýn. Ve mlýně na půdě žije sova. Když byla malé ptáče, říkali jí Sovátko, a tak to zůstalo.
Když Sovátko pilo kávu, vždycky si do ní dávalo myšku. Káva s myší je pro sovy zdravější než bez myši. Jednou Sovátko ulovilo šedého myšáka, ale jak tak plaval v kávě, dali se spolu do řeči a stali se s kamarády.
Život s kamarádem je pro sovy zdravější než život bez kamaráda.
Pro myši také.
Pro lidi také.
V tom jsou sovy, myši a lidé stejní.

Milý, Kaeli, s každým kocourem, který přijde do domácnosti je uzavřena dohoda, kterou se snaží obě strany plnit.

U tebe jsme udělali velikou chybu.

Zmátl jsi nás svou podobou, jak jsi byl malý, bojácný uzlíček na dně přepravky.

Díváš se na mě svýma zvědavýma očkama a ptáš se: jaká ta dohoda byla?
Víš moc dobře, že tam nebylo nic o šplhání, skákání, kradení tužek, přenášení věcí, chození po kuchyňské lince, tulení na povel, lovení našeho psa... a další desítky věcí, které pravidelně provádíš.

Já jen doufám, že víš co tam bylo: dávej na sebe pozor, my dáme pozor na tebe.

Je zima, všude spousta sněhu, mrzne až praští. Hladová veverka pobíhá po lese a hledá něco k snědku. Najednou uslyší koňské rolničky, tak se chce raději schovat, ale na poslední chvíli na keři u cesty uvidí tři lískové oříšky. Popadne je a odnese domů, zmrzlými prsty rozlouskne první a puf - přenádherné stříbrné šaty. Rozlouskne druhý - a jsou z něj ještě krásnější zlaté šaty. „Ale notáák!“ skučí a naštvaně louská poslední oříšek. Vypadnou saténové šaty pošité pravými diamanty. Veverka vyhodí všechny šaty dírou ve stromě, kouká, jak padají, a zoufale nadává: „Saprlote, tak já se kvůli té hloupé pohádce ani nenajím!“

Kdepak je můj generál?
Je tohle můj generál?
Je plechový a střílí po mně!
To je droid a ne můj generál.

Je tohle můj generál?
Kašle a máchá světelným mečem.
To je Grievous a ne můj generál!

Je tohle můj generál?
Je malý, zelený a říká:
"Ty ztratil ses, hm?"
To je Mistr Yoda, ne můj generál!

Je tohle můj generál?
Vypadá jako já a říká:
"Negativní, jsou to droidi."
To je kapitán Rex, ne můj generál.

Je tohle můj generál?
Objímá mě tak, že mi málem přeláme žebra a říká:
"Thone, ty pitomče, kdes byl?"
Tohle je můj generál!

Kája a Iva jdou na procházku po lese. Rády si spolu povídají. Babička jim říkala: "V lese se nemá křičet!"
Kája a Iva jsou ale na Slovensku. Už vědí, že to neplatí.
Zpívají si:
"Medveďku, daj labku,
pôjdeme na svadbu."
V lese je hodně medvědů. Medvědi také rádi chodí po cestě. Když tu písničku slyší, vědí: Tady jde člověk!
Někdy medvědi utečou, jindy počkají. Jsou zvědaví.
Kája a Iva vidí medvěda! Co udělají?
Neutíkají, jen se zastaví. Stojí blízko u sebe a mluví.
"Ahoj, medvěde," říkají.
Medvěd nechce potkat lidi. Odejde zpátky do lesa.
A kdyby ne? Máma má pepřák.

Napětí sílí.
Toto se choulí na přídi, aby co nejlépe viděl vodu před lodí. Občas zvedne hlavu, aby si upravil směr. Vysoká borovice, rostoucí kousek za jejich cílovou pláží, slouží jako maják.
„Vpravo… rovně… maličko vlevo.“
V duchu zatouží, aby seděl u vesel a chtěla se po něm jen hrubá síla. To by zvládl! Číst potmě hladinu moře tak dobře, aby se vyhnuli všem pod vodou číhajícím balvanům, je mnohem těžší. Taková zodpovědnost hned napoprvé!
„Trochu vpravo a držet směr! Je to úzké!“
Slabé skřípění, trup lodi se zachvěl, loďka pluje dál.
Konečně!
Když vyskočí z lodi, klepe se úlevou.