DMD Bonus č. 7 pro 25. 4. 2024. Téma: První čtení

To je zajímavé. Když si mohu hrát s Alíkem, čas rychle frčí. Zdá se mi, že jsem venku jen chvilku a už mne maminka volá. Musím jít domů.

Teď se mi ale čas hrozně vleče. Čekáme návštěvu. Musela jsem si vzít sváteční šaty. Mají stejnou barvu jako moje oči. Maminka tvrdí, že mi sluší. Ale já je nesnáším, protože se nesmím zamazat. Takže žádné hraní venku.
Nudím se. Pozoruju velkou ručičku u hodin. To je doba, než poskočí na další čárku.
Naštěstí Alík tu sedí se mnou. Jako by mi šeptal do ucha: Já ti rozumím. Taky bych radši dováděl.

Milá děvčátka,
představte si, co se mi stalo. Dostala jsem dopis. Byl veliký a trochu špinavý.
Stálo v něm:

JSEM OBR BRRR. ZLÝ TRPASLÍK TRRRP MI UKRADL MOJE BRÝLE.
JÁ TEĎ NIC NEVIDÍM.
HODNÁ ZVÍŘÁTKA MI NABÍDLA POMOC.
KÁNĚ Z VÝŠKY VIDĚLO, ŽE TRRRP BRÝLE ROZLÁMAL NA OSM KOUSKŮ.
SOJKA ŘÍKALA, ŽE SE SCHOVÁVAL NA VAŠÍ ZAHRADĚ.
MYŠKA MI PŘINESLA Z TRPASLÍKOVY SKRÝŠE MAPU S NĚJAKOU PODIVNOU ŠIFROU.
TÉ ZVÍŘÁTKA NEROZUMÍ. A JÁ NA NI NEVIDÍM.
NAVÍC KDYBYCH K VÁM ŠEL OSOBNĚ, ROZŠLAPAL BYCH VÁM CELOU ZAHRADU…
POMOHLI BYSTE MI?

Co říkáte, holčičky? Až zítra přijedete, najdeme obrovi jeho brýle?

Vědec je kluk. Holce se říká vědkyně.
Zkouší zjistit, jak a proč věci fungují.
Dělá to stejně jako děti. Občas něco rozebere, občas rozbije. Jeho hračky jsou ale dražší. Říká jim cizími slovy, třeba aparatury.
Někdy postaví malou napodobeninu zkoumané věci. Té říká model. A zkouší, co se s ním dá dělat. Když vyzkouší všechno, postaví si další model. Složitější a za víc peněz.
Vědec umí obvykle dobře počítat. Proto někdy místo stavění modelů počítá, co aparatura umí.
A když ví, co a jak, přemýšlí, k čemu to bude dobré. A pak vymyslí mikrovlnku, počítač, internet... Nebo něco úplně jiného.

Byla jedna smrtka,
chtěla spapat krtka.

Krtek na to: ne ne ne,
Smrtka si mě neveme!

Víte, děti, co je smrtka,
A proč chtěla spapat krtka?

Smrtka, ta je hladová,
Krtek, ten se neschová!

Krtek žije v noře,
Smrtka křičí: cože?!
Mám se hrabat ve hlíně,
když chci krtka na kmíně?

Krtek spinká v lese,
Smrtka už se třese,
Jak si krtka uvaří,
K obědu či k večeři.

Krtku, krtku, VSTÁVEJ!
Smrtce pěstí dávej!

Krtek se však nebojí,
Neb má s sebou pistoli.
Smrtka křičí: ne ne ne,
Kulka ji však dožene.

BUM!
PRÁSK!

A tak milá smrtka
Nesežrala krtka.

Kapitán, byl zrzavý kocour kardinála Richelieu. Jako takový měl povinnost chránit své panství - kardinálovy pokoje, před nájezdy myší, krys a jiných nezvaných návštevníků.
To ráno si už vykračoval po mapách, zvládl zkontrolovat kardninálskou snídani a vyděsit nepřátelsky naladěnou straku, co se pokusila vlétnout dovnitř.
Teď však tušil, že se schyluje k boji. Do místnosti se podél stěny plížil temný stín. Kapitán tušil, že to bude jeho úhlavní nepřítel.
Velká černá krysa.
Přikrčil se a čekal.
Krysa se objevila ve světle.
Skok.
Zapištění.
Minul jen o kousek.
Krysa byla pryč.

Richelieu ho stejně pochválil.
Dostal smetanu.
Přece jen byl ještě kotě.

Žil byl jeden malý topýr a byl to veliký zbeda. Jeho topýří maminka už ztrácela rvy. Jednoho dne ho znovu posedl klid, a než se maminka ohlédla, zmizel kamsi za Žárku.
Jenže pak ho rozbolela křídla a domů to najednou byla představitelná dálka.
Tahle se vrátí domů až v děli.
Pak ho však potkala hoda v podobě vrlého výra.
Topýr sotva stihl vlétnout do průrvy ve skále, kde mu zbylo než čekat.
Naštěstí byl zmar a výr byl rvózní. Posléze s důtklivým houkáním uletěl.
Topýr se vrátil domů jako božák z Manic.
Jeho maminka věřila vlastním očím. A hlavně echolokaci.

Je jaro. Někde ještě leží sníh, ale jinde už kvetou bílé sněženky. Sluníčko vstává čím dál dřív, a čím dál víc hřeje. Horské potůčky bublají a na stráních okolo se pasou ovečky.

Honzík a Eliška chtějí k potoku. Mají dřevěný mlýnek. Dají ho do vody, aby se točil. Malá Ema chce také k potoku. Vezmeme vozík a povezeme ji, říká Honzík. Jen pozor, řekla jim maminka, ať se nenamočíte.

Honzík táhne vozík s Emou k potoku. Na břehu roste vrba. Větve má dlouhé až do vody. Honzík s Eliškou postaví mlýnek do potoka. Klapy klap, zpívá mlýnek a točí se.

Kære Anekke,
jeg, tante Jindřiška, Cindy og Trhač hilser dig.

Vi har det rigtig godt. Vi havde en vidunderlig tur. Der spillede musik på hotellet. Der sang de også. Men de kunne ikke gøre det særlig godt. Selv Cindy synger bedre. Vi vil hellere stikke af. Det var et vidunderligt eventyr.

Når du er større, tager jeg dig med til Tjekkiet. På tante Annas gård vil du se geder, heste, katte og en hund. Jeg vil også præsentere dig for Rozárka og Pepina, de er meget søde piger.

Jeg glæder mig til at se dig.

God fornøjelse, din bedstefar Jousef

Kdysi dávno, za časů, kdy po světě chodily ještě prababičky vašich prababiček, žila na Šumavě vydra. Nebyla to obyčejná vydra. Kožich měla zlatý, uměla plnit lidem přání a za úplňku měnila se do své pravé podoby.
Než se stala vydrou, byla to neobyčejná dívka. Vyrůstala na hradě, kterému se říká Rabí, a pro její talent vybrala si ji jako učednici čarodějnice.
Gabreta, jak se ta dívka jmenovala, učila se kouzlům, čárám i lektvarům. Když však měla obětovat svoji krásu, utekla raději do hlubokých šumavských lesů.
Aby ji čarodějnice nepoznala, ukryla se mezi vydry.
A šťastně tam žije možná i dnes.