DMD č. 27 pro 27. 4. 2024. Téma: Soutok

To, že v oceánech se vytváří plastové ostrovy, je obecně známo. Tyto plasty se ale neházejí do oceánu. Většina jich se stéká z deseti řek, a to ze dvou afrických a osmi asijských. Největší podíl má odpad z Filipín, Indie, Malajsie a Číny, nicméně rok od roka se prvenství mění. Navíc ti, kdo většinu plastu vyhazují, nejsou fyzické osoby, ale korporace. Suverénní výherce v této kategorii je Coca-Cola. Znamená to, že většina úsilí, které vynakládáme na zlepšení situace, je vynakládána tam, kde je to nejméně efektivní. Většina toho je pro dobrý pocit a krásný obrázek, a ne pro reálný výsledek.

Den se pomalu blížil ke konci a Erika měla pocit, jako by chodila na jehlách. Předtím, než na tuhle cestu vyrazily se uklidňovala tím, že jak si na to chození zvykne, zlepší se to. Teď se za to proklínala. První den měla jen unavené nohy. Druhý den už se jí udělaly puchýře. Od té chvíle byla chůze naprostým utrpením. Věděla ale, že jsou velmi blízko soutoku řek, kde se plánovaly utábořit. Když tedy uslyšela šumění divoké vody, rozeběhla se k cíli.
"Počkej!" vykřikla Zrzka, ale už bylo pozdě. Erika vyběhla ze stínu stromů, kde na ně už čekali královnini vojáci.

Lesem protéká řeka. I když se vytratí do tůní a slepých ramen, umí nabrat sílu a uvelebit se v domech. Někdy v noci slyším tóny utopeného klavíru.
Pod Šeldou se prosmýknu tunelem, který má hypnotický nádech, ale nejkrásnější je nábřeží s čapkou hradu, sochou Athény a šešulkou katedrály. V mých snech se přes ni klene nové město z pontonů a přemostění.
A pak Spréva, Alzette, Mosela.
Spojují je potulky s kamarády. Klubko navíjí další řeky. Až se z něj vyklubu já. Brodím se bažinou, přitom mám rty suché jako troud.
Občas se na hladině přede mnou zaleskne zlatá sluneční cesta.

Ohnivec mě táhne portálem. Vidím lidskou ruku svírající tu moji. Vidím hořící ruku a moje vlastní škvařící se maso. Dva obrazy stékají v jeden. Je to iluze, opakuji si. Obrací se mi žaludek. Polknu. Zavřu oči. Ruka pustí. Spoutá mě kouzlo.
„Ah. Vždycky na tu disonanci zapomenu. Už se na mě můžeš podívat.“
Maska je pryč. Zůstal muž kolem čtyřicítky v džínách a kožené bundě.
Věnuje mi zamyšlený pohled. „Takový talent a ty jím mrháš na přemlouvání naježených koček, aby si nechaly ostříhat drápy.“
„Co… chceš?“ zaskřehotám.
„Rozbít pokřivený systém. Co jsi čekala?“ Úsměv. „A ty… jsi cena pro vítěze.“

"Nový obraz?" zeptal se Holmes, jakmile vešel do obývacího pokoje.
"Ano."
"Moc hezký soutok. Podle fantazie, že?"
"Ano. Děkuji," odpověděl jsem a doufal, že tím je téma vyčerpáno. Že si nevšimne...

Soutok.

Jedna řeka útlá, prudká, dravá. Druhá širší, poklidná, tichá voda, co břehy mele.
Jedna plná vírů, proudů a dramatických zvratů, druhá jednoduše přímočará.
Jedna ledová bystřina, druhá vyhřátá laskavým sluncem.
Tak různé, tak protikladné... A přece je jakási nepostihnutelná, prudká přírodní síla neodvratně přitahuje k sobě.
Váhavě se jedna druhé dotknou, sladí krok a vzájemně se přivítají ve svém náručí. Až nakonec...

Splynutí.

Holmes se pousmál... A mlčel.

Na začátku je jeden okamžik vášně.
Následuje milující náruč. Nebo samota.
A potom v různém sledu:
Materiální dostatek. Nebo nedostatek.
Setkání. Nebo setkání.
A ano, záleží na tom.
Poznámka zaslechnutá. Nebo přeslechnutá.
Úspěch. Nebo neúspěch.
Zahnout vlevo. Nebo zahnout vpravo.
Nevíme, jaké nám osud rozdal karty.
Zda talent rozvinem. Nebo přehlédneme.
Cestu širokou a rovnou. Nebo horské serpentiny.
Jasný den. Nebo temnou noc.
Každý z nás je soutokem momentů a okolností.
Některé jsou jen slabé pramínky.
Jiné mají sílu povodně.
Většinu z nich nemůžeme ovlivnit.
Některými bychom se neměli nechat ovlivnit.
Ale přiznejme si, kdo z nás je dost silný?

Znal všechna její zákoutí. Znal každý zákrut, kličku, meandr, kilometry poklidné hladiny i zpěněné hřbety peřejí. Znal tenounký, ledově sladký pramínek vysoko v horách, věděl, kde se ze zurčícího potůčku stává divokou bystřinou, tisíckrát sledoval její cestu ze strmějících štítů, klikatou jako život, osamělou jako smrt. Znal ji za nocí, znal všechny odstíny západů slunce ve vlnách. A znal dobře i tohle místo, místo, kde se její rozlehlý, důstojný proud pomalu, rozvážně vléval do Řeky všech řek. Jeho milovaná, ta, kterou nedokáže opustit.
Neozvalo se nic, když vklouzl pod hladinu. Voda ho přijala bez námitek. Byl její, a ona jeho.

Údolí smrti, osm ráno, teplota sto stupňů. Naštěstí Fahrenheita, ale i tak se začínám potit.

"Hele, to... vádí!" praví potomek.
"Prosim tebe, jsi na nejteplejším místě světa, jasně, že je hic. Zatni zuby a nestěžuj si."
"Já si nestěžuju. Upozorňuju ctěné rodičovstvo na vyschlá řečiště."

Před námi skutečně zejí v rozpukané skále kaňony, které připomínají prázdná koryta řek. Jenže jsme v nejsušším místě Ameriky. Kde by se tu vzalo tolik vody? Zem je prach a troud.

Měsíc nato sledujeme zprávy: tam, kde jsme stáli, se žene zdivočelá masa vody, úzká koryta ji nedokážou pojmout, slévá se v jediný mohutný proud.

Tragédií málem skončil lososí závod v plavání proti proudu. Několik plavců totiž na soutoku řek špatně odbočilo a vydalo se mimo soutěžní trasu.

„V jednu chvíli jsem si uvědomil, že neplavu v tak velkém hejnu jako doposud,“ popisuje jeden ze sportovců. Jenom o pár metrů dál zabloudilce nepříjemně překvapilo několik medvědích rybářů.
„Předpokládali jsme, že jsou to rozhodčí, ale rozhodovali jen o tom, koho si dají k obědu. Naštěstí jsme se rychle otočili,“ dodává plavec.

Všichni lososi se naštěstí nakonec dostali do cíle zdraví jako rybičky, je však otázka, jestli se během příštího závodu budou cítit jako ryby ve vodě.

Seznámily se na soutoku
A v stanech spolu sousedily
Souhlasně seděly bok po boku
V kánoích občas soupeřily
Spojovaly se do soulodí
Soukromě řešily políbení
Souběžné, teď už nezávodí
Soutěž tu byla a už není
Sdílely spolu nejsladší sousta
A často spolu soucítily
Mezi nimi souvislostí spousta
A v souhře společně jak jedna žily
U ohně zůstávaly dlouho po soumraku
Koukaly spolu na souhvězdí
Získaly souhlas a navzdor tlaku
Soutěskami života dodnes jezdí
V souladu ulehly na lože
Zapadly jako součástky do stroje
Pustily se do součinu
V soukromí svého pokoje
Můžeš je soudit? Jistě ne
Souzpěvem jsou teď spojené