DMD č. 27 pro 27. 4. 2024. Téma: Soutok

Cesta se před měsíčními paprsky halila do mlhy jako do pokrývky. Hrála si se stíny stromů a představivostí.
Když kůň nechtěl dál, došlo mi, že pohupující se oběšenec není klam.
S rukou na pistoli jsem se zaposlouchal do tmy. Místní mají svérázný smysl pro humor a mohla to být past. Slyšel jsem jen šumění vody, vánek v listoví a tichounké vrrrrz, vrrrrz...
Vykopal jsem mělký hrob, tam, kde se bystřina vlévá do hlavního proudu.
V lístku na rozloučenou naškrábal, že se brzy dozví, jestli je peklo, co čeká sebevrahy, horší než utrpení, ve kterém žije.
Nebyl jsem zvědavý na odpověď.

Na nádvoříčku bylo rušno. Přinesli tam stůl, prohýbající se pod mísami jahod, perníků a zrní, pozvaní elfové si šeptali a zvonivě se smáli, sluníčko probleskovalo svěžím jarním listím a Elladan si právě významně odkašlal, aby pronesl: "Já a můj ctěný bratr vás vítáme na slavnostním otevření nového, vylepšeného kurníku!"

Celeamin tu slávu sledovala z opevnění. Vypadala, že je v myšlenkách někde daleko a dávno.
"Je to zábavné, jak se vždycky nakonec rozhodnou spolupracovat," prohodil její bratr Ceirdil.
Odpověděla nezvykle tiše a pohnutě. "Jsou jako dva jarní potůčky, které nemůžou jinak, než se spojit v nezastavitelnou řeku..."
Objal ji kolem ramen.

S příchodem jara začal sníh na horách tát. Studená voda si hledala cestu dolů. O kousek níže se spojila s potůčkem, skákala přes kameny a nabírala na rychlosti.
Losos.
Ano. Mezi kameny čas od času poskočil losos…
Hodně lososů.
…hodně lososů. Krajina se pozvolna měnila. Jehličnaté lesy ustupovaly listnatým a pak ty polím a prvním domkům. Řeka nabírala na síle…
Ale ti lososi tam jsou…
Jo pořád!
Slévala se s dalšími a dalšími řekami z kopců. Nezpomalovala. Spíš naopak.
Přehrada nad městem nebyla na tak prudké tání projektována…

“Calvine! Proč je všude puštěná voda! A proč tu plavou ty konzervy?”

"Is this going to be one of those 'time is a river' arguments?" Captain Sisko leaned forward in his chair.

"No," the temporal agent said. "We hear a lot of those."

The other agent nodded. "None of them are valid."

Sisko shrugged. "You're the experts. Explain it to me, then: Why is Deep Space Nine a..." he enunciated carefully, "Time Convergence Area?"

"A TCA is cross-temporal point in the chrono-matrix which is both stable, and the terminus of several-" the agents exchanged glances.

"...streams?" Sisko suggested.

"It's not a river."

"In short: Weird things happen here."

The agents nodded, slowly.

Na soutoku Ostravice a Lučiny je krásně
Jedu vláčkem domů a píšu básně
Básně o místě příjemném
Verše o místě barevném
Na pomezí mezi Moravou a Slezkem
Při odraze města lesklém
Co se na vodě chvěje
A kde se sluníčko na všechny směje
Na soutoku Ostravice a Lučiny krásně je
Pode mnou se ozývají koleje
A já píšu
O mostech a parcích zelených
O skromných náměstíčkách
A kostelech nádherných
Je tam krásně
No opravdu
I když vám Pražáci nedají za pravdu
Ti co tam nikdy nebyli zvláště
Možná jsou plni záště
Nebo snad pomluv?
To je jedno, přesvědčte se sami

Poslové vyjeli z Mariboru, Brugge i Nastrogu. Dojet na místo setkání, hranici mezi Brugge a Verdenem, by měl první z Brugge. Měl se dát na jih k Dillingenu. Nedal. Jel přímo na západ. Nedojel. Temerijského posla přepadli elfi těsně za Mariborem. Tělo nikdo nikdy nenašel.
Verdenský posel dojel až na místo. Postával na břehu, kde se vody Stužky mísí s říčkou Vde.
Když se z blízkého lesa ozvalo tiché klepnutí, už nestál.
Voda se chvilku barvila, pak voda opět zprůhledněla. Dryády neuznávají lidské hranice.
Z velkého jednání mezi králi o osudu Brokilonu nebylo nic. Příště snad zvolí jiné místo. Snad.

Místní štamgasti už měli pořádně vypito. Hostinský točil pivo.
„Nocleh? Mladá může jít nahoru, ale ty musíš do stáje.“
„Nenechám dceru samotnou. Stačí nám stáj,“ odvětil Toto. „Povečeřeli bychom.“
Opilci však měli jasno.
„Tak prej dcera…“
„Na dceru je starej!“
„Když přivedeš starýmu kozlovi mladou kozu…“
Pak jeden vstal a sáhl po Freye.
Chyba.
Vzápětí se skučením ležel na stole svých kumpánů. Rozlité pivo se stékalo s krví, prýštící z rozbitého nosu. Další dva vstali.
„Táta je kovář,“ ozvala se Freya s varováním.
Opilci se zarazili. Toto měl chuť pokračovat.
Hostinský měl jasno.
„Běžte nahoru, do pokoje. Večeři vám přinesu.“

Jsi jako druhý břeh. Krásný, tichý a slunečný. Jsi pro mne pevnou půdou pod nohama. Lákáš mne k sobě.

Ozkoušel jsem teplotu vody palcem u nohy. Brr! Studí. Honem z ní pryč! Po chvíli to zkouším znovu. Voda mi sahá po kotníky. Teď se nezdá tak studená. Ty se mi už také nezdáš tolik nepřístupná, vzdálená.

Hladina, tvář řeky hladí mé vjemy. Vlnky jako jemné vrásky. Proud ztichl. Řeka šeptá: „Jsem Marna. Nevzdávej to. Neboj se. Jsem chladná, ale tvoje dívka ne. Následuj můj příklad. I když zpomalím, stále spěju k soutoku. Už se těším, až se setkám se Seinou.“

Mezi mraky problesklo slunce. Za hradbami přístavu mohli shodit zdání formálnosti. I zmoklé kabáty uniforem. Potůčky dešťové vody se sbíhaly k pobřeží. Hejno rybáků se s křikem vzneslo. Osvobodila nohy ze střevíců. Bosá chodidla zabořila do mokrého písku.
Šli pomalu, co noha nohu mine.
Zastavila se. Ztěžka oddechovala.
Tom se ohlédl.
"Odpusť, nevěděl jsem..."
"To nestojí za řeč."
Posadili se ve stínu palem.
Podal jí zdobenou placatku. Zahleděla se k moři. Třpytilo se tisícem zlatých odesků. Osamělý terej se střemhav snesl z oblohy. Plachty rybářských člunů splývaly s obzorem.
A za ním nekonečné míle oceánu rozprostřené mezi nimi a domovem.

„Po takových zraněních je paréza běžná,“ řekla Daisy a usrkla ze svého ovesného latté.

„Co když jsou problémem cévy?“ nadhodil Edward a napil se čaje.

„Nervy byly dlouho utlačené. Regenerace trvá i několik let.“

„Dostával heparin. Předpokládali, že pokud tam byla sraženina, rozpustila se, jenomže –“

„Podle mě je ten nerv pořád skřípnutý. Rentgeny ukazují posunutí obratlů.“

„Ze sraženiny může vzniknout absces. Ten se zapouzdří a tlačí –“

„– na nerv!“

„Výborně,“ prohlásil Harry, který jejich myšlenkovým proudům zaujatě naslouchal nad šálkem černé kávy. „Tak pana Grahama znovu otevřeme. Sirius bude nadšený. Neměli jste na večer plány?“

„Nic, co bychom nemohli dělat jindy."